Články / Sloupky/Blogy

Poprvé na kolonádě: ve svých očích Divý kraj mám

Poprvé na kolonádě: ve svých očích Divý kraj mám

Jaroslav Kejzlar | Články / Sloupky/Blogy | 02.07.2017

Zdravstvuj z Varů. Poprvé. Program je nabitý, lidí jako much – a mám pocit, že najít jednotlivé promítací sály může jenom ten, kdo v nich už někdy byl. Já zatím nebyl, a proto dostat se do takového kina Drahomíra, bylo jako hledat poklad samotného Cortése. Ale povedlo se a já mohl začít pěkně zostra a podle hesla Proč se hned na úvod nehodit do divácké nepohody? Mexický film Divý kraj sliboval krutou realitu všedního života, navíc obohacenou o fantaskní prvky, a to je kombinace, jakou v Latinské Americe umí.

Film předestírá trpký obraz společnosti, kde mezi sebou lidé nedokážou navazovat emocionální vztahy a pomalu tápou životem bez vyhlídek. Režisér Amat Escalante vykreslil svoje postavy jako hluboko zraněné jedince, kteří žijí vedle sebe, ale nejsou schopni vzájemné empatie. Ztratili totiž víru v citové prožitky, vztahy udržují na základě společenských zvyklostí (rodina musí žít společně) a veškeré potěšení nacházejí ve fyzické slasti. Vědci v tomhle světě proto koncentrují svoje úsilí k nalezení „pudové nirvány“, která představuje vrchol sexuálního potěšení – z toho se ale později stává život ohrožující závislost.

Premisa, na které není až tolik fantaskního, spíš jde o varovně zdvižený prst. Film ale i tak skýtá místy opravdu bizarní výjevy, třeba chobotnatým monstrem obmotaná, ve slasti se topící lidská těla nebo hromadně souložící zvířata všech druhů, vše vypodobněno natolik suverénně, že nehrozí rozpaky. Nade všemi řemeslnými složkami potom vynikala práce se zvukem. Když se filmařům povede sugestivně zachytit i ty nejjemnějších detaily pohybů nebo tichou ozvěnu puštěné televize ve vedlejší místnosti, odkud se zrovna přesunul děj, je to radost. Radost z možnosti být součástí znázorněného prostředí.


A když už jsme u vizuálních lahůdek, nemůžu nezmínit zážitek z černobílého filmu Popel a démant od Andrzeje Wajdy. Válečné drama z roku 1958 (zde uváděno v Návratech k pramenům) se obrací na konec druhé světové války a ke kontrastům, které s tím byly spojeny. V Evropě končí jeden z největších konfliktů v dějinách, všude zuří boj o moc a mezitím se v jednom polském hotelu spolu opijí novináři a špioni, připravuje se vražda komunisty a stará uklízečka považuje oslavy 8. května za papalášský narozeninový večírek. Skutečně hořkosladká záležitost.

Lehkým zklamáním byl naopak brazilský snímek V jeho očích uvedený v „charitativní“ sekci Lidé odvedle, po jehož promítnutí zněl sálem hlasitý aplaus. Příběh mladé lásky mezi dvěma chlapci je citlivě podaný, ale naroubovaný na spoustu šablon. Podsouvá tolik vztahových, rodinných i celospolečenských klišé, že si moc neumím představit divácké přijetí jeho heterosexuální verze. Pokud spějeme k ideálu toho, že budeme na homosexuální i heterosexuální páry pohlížet bez rozdílu, zbude prostor rozlišovat originální a neoriginální filmy, bez ohledu na tematiku. Na druhou stranu ale věřím, že vztah dvou pubertálních kluků může spoustu konzervativců a ignorantů popíchnout. Aspoň tak.

Info

52. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
30. 6. - 8. 7. 2017, Karlovy Vary
www.kviff.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chodím po… Colours II.

redakce 19.07.2019

Vystoupím na Náměstí republiky, vedle je krámek Potraviny. Od osmi do osmi. V řadě přede mnou stojí paní, má zvláštně nakasaný obličej.

Chodím po… Colours

redakce 18.07.2019

Protože moje práce v rámci Full Moonu je v redakci Nad dopisy čtenářů, musím hned zkraje vyřešit jednu obligátní.

Bella Ciao. Top 5 Pohoda Festival 2019.

redakce 15.07.2019

Takhle zima byla naposledy v roce 2015, takhkle nabitý program Pohoda neměla nikdy. To nejlepší z letošního ročníku podle redakce a přátel Full Moonu.

Šejkr na letisku #3: Malé ráje

redakce 14.07.2019

Každý máme svoju vlastnú nirvánu, hlásal evidentně vlastnoruční nápis na plátěnce anonymní slečny z davu. Slogan, který festival Pohoda vystihuje ze všeho nejlépe.

Šejkr na letisku #2: Čau, ty tam

redakce 13.07.2019

Se Snapped Ankles se vydáváme na Death Grips, kde v moshpitu řádí i celá Full Moon crew, Paddy vypráví, že je viděl dvakrát a pokaždé si stěžovali, že je to…

Šejkr na letisku #1: Blažené nevědomosti

redakce 12.07.2019

Ano, všechny hvězdy hlavní scény úvodního dne „sleduji“ právě z Café Kušnierik, zvuk je skvělý a obrazu netřeba...

Co právě v elektru kutěj: Nejen jak se tančí na planetě Mu

redakce 06.07.2019

Další díl o nových počinech na elektro experimentální scéně s novinkami od Planet Mu i s českými producenty na zahraničních labelech.

Ze srdce i ze srdíčka (Heart of Noise 2019)

redakce 16.06.2019

Jak daleko je od noiseu k přírodě? V případě festivalu Heart of Noise kousíček.

Co právě v elektru kutěj: Návrat mistra, který spal sedm let

redakce 06.06.2019

Nový materiál po sedmi letech od kultovního projektu Scorn a další novinky z elektronického undergroundu.

Preview: Nowa muzyka 2019

redakce 05.06.2019

Letošní formu si můžeme po loňských zkušenostech ověřit u Amnesia Scanner, Fatimy Al Qadiry nebo Yvese Tumora, ale jsou tu i další jména, která byste neměli přehlédnout.