Články / Recenze

Pornoučitelka a děti jako vězňové svých rodičů

Pornoučitelka a děti jako vězňové svých rodičů

Viktor Palák | Články / Recenze | 13.05.2021

Když v roce 2015 získal v Berlíně cenu za režii svého filmu Aferim!, bylo jasné, že rumunská kinematografie našla v Radovi Judem (čti: „žudem“) novou výraznou tvář, jejíž filmy nemají až tolik společného s ceněnými ponurými snímky tvůrců jako Cristi Puiu, Corneliu Porumboiu anebo Cristian Mungiu. Už Nejšťastnější dívka na světě (2009) naznačovala, že Jude půjde více cestou komedie než mizérie, jeho novější filmy včetně vítěze letošního Berlinale Smolný pich aneb Pitomý porno toto směřování potvrzují. Redukovat Judeho filmy na komedie by ovšem bylo krátkozraké.

Podobně jako držitel Křišťálového glóbu z Karlových Varů „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“ (2018) je i Smolný pich trpkou komedií, historickou lekcí a „obratně kostrbatým“ filmem zároveň. Onou obratnou kostrbatostí míním Judeho tendenci skákat mezi tématy i styly, aby ve výsledku přišel s ucelenou vizí, do které nakonec tak nějak sedí i béčkové digitální efekty.

Hrdinkou filmu je učitelka Emi – má dobré renomé a taky ráda sex, když tu se na internetu objeví její domácí video. Smolný, domácky neobratný, vášnivý pich. V první části filmu ji sledujeme při bloumání covidovou Bukureští, ve finální části jsme svědky jejího „soudu“ tváří v tvář rodičům svých žáků. V prostřední kapitole pak Jude zapichuje prst do slovníku a připomíná kapitoly z rumunské historie, ale nebojí se ani heslovitého filozofování („Děti jsou jako političtí vězni svých rodičů.“ a „kuřba“ zase nejhledanější slovníkové heslo).

Encyklopedické pasáže mohou svou uštěpačností připomenout to, co ve svých posledních filmech rád dělá Lars von Trier, momentky z každodenního života v covidem zasažené Bukurešti mají ve své lapidárnosti blízko Royi Anderssonovi – tedy když si odmyslíme jeho stylizovanost a precizní choreografii. Jude vykresluje svou rodnou zemi jako místo, kde je pořád v čele žebříčku priorit dobře naleštěná busta a kde není podoba pohřebního vozu a limuzíny pro striptérky nijak náhodná. Místy může film působit poněkud obstarožně (z čehož viním zejména divadelní mizanscénu poslední části), Jude je ale dostatečně pronikavý, aby to ospravedlnil – a bát se tady neobratného modernismu, jaký předvedl třeba Juraj Jakubisko v Post Coitum, není opravdu třeba.

Smolný pich těží z pandemického období, během kterého byl natočen, nabízí ale víc než jen odraz neuróz, které tahle doba způsobila. Jako by mimochodem zachycuje chvíle vzdoru, nasranosti i netečnosti, nebojí se rýt do rasismu i lidí, kteří nosí ledvinky s obrázkem břicha a smějí se svým vlastním vtipům. „Nikdy nezapomeneme,“ píše se ultimátním tónem na smutečním věnci. „Respektive se o to pokusíme,“ dodává Radu Jude.

Info

Smolný pich aneb Pitomý porno
režie Radu Jude, 2021
web distributora

foto © se svolením Aerofilms

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Just a beautiful sound (Sasami)

Veronika Tichá 15.05.2022

Přestože jsou texty poměrně negativní, nevyzařuje z nich beznaděj, ale všechny emoce se dostávají ven a nebojí se být divoké, průbojné a drsné.

Návrat do budoucnosti (Theon Cross)

Michal Pařízek 08.05.2022

Theon Cross je členem Sons of Kemet nebo Seed Ensemble, v posledních letech shodně nominovaných na Mercury Prize, spolupracuje s Nubyí Garcia, Mosesem Boydem nebo rapperem Kanem.

Skromné rituály Dead Can Dance

Michal Pařízek 26.04.2022

Dionysus působí zcela jinak, aniž by Lisa Gerrard a Brendan Perry, jehož podivuhodné zájmy a potěšení jsou za nahrávkou cítit zejména, ztratili cokoli ze svého umu, stylu nebo elegance.

Síla starého světa Dying Passion

Tomáš Kouřil 19.04.2022

S novou nahrávkou vytanou vzpomínky na druhou půli nultých let. Sociální sítě neexistovaly, na koncerty se chodívalo na kapely, ale i jen tak potlachat...

Helms Alee demonštrujú svoju vyzretosť

Filip Švantner 11.04.2022

Helms Alee... To nie je len nostalgia za skvelým katalógom Hydra Head a za časmi, keď hardcoreové kapely zo Seattlu vydávali jeden nadčasový album za druhým.

Nadčasová kontroverze (Hvězdná pěchota)

Jiří V. Matýsek 02.04.2022

Hvězdná pěchota je klasika, kterou překryla její filmová adaptace, a nové vydání nakladatelství Argo ji tak u nás může vrátit do oběhu.

Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky (Houeida Hedfi)

Jiří Přivřel 01.04.2022

Hudební inspirace řekou jako omílané téma? V tomto případě to rozhodně neplatí.

Post-apokalyptický ambient aneb Yeule je späť

Ema Klubisová 17.03.2022

Na prvý pohľad pôsobí Glitch Princess ako syntéza ranej tvorby Grimes, estetiky Chromatics a minimalistickej výpravnosti ambientu.

Jako na kolotoči (VDYD)

Veronika Tichá 15.03.2022

VDYD vydávají první album s názvem Carousel a s ním novou nálož zasněných kytarových riffů a jemných melodií s texty plnými nostalgie, smutku, ale i radosti a naděje.

Třináct let života Kevina Whelana (Aeon Station)

Eva Mrázková 09.03.2022

Něžnost, intimita, ale také odhodlanost a rozjímání nad věcmi, které už nikdy nebudou jako dřív. To vytváří atmosféru provázející sólový debut Observatory od Aeon Station.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace