David Čajčík | Články / Reporty | 26.10.2018
„Nelezte mi sem tím oknem,“ zjebe mě hospodský z útulného podniku u Karlova mostu. Radši poodstoupím, slepice se mi motají mezi nohama. Nad středověkou Prahou svítá a rudý nádech se odráží od týnského chrámu v dálce i nedostavěné katedrály sv. Víta. Vydávám se vstříc kolům i příběhu rabiho Löwa a jeho Golema, skrze židovské město, synagogu, až na hřbitov. Zvykám si na pohyb virtuálních prstů, na digitální hodinky odpočítávající čas do návratu do roku 2018 i na dopočítaného avatara kamaráda. Uhýbám před padajícím trámem a osahávám stěny. Třemi slovy: jsem ve hře.
Když parta mladých českých vývojářů postavila v podzemí pražského hračkářství Hamleys moderní „arkádovou“ VR experience, nereagovali na žádný rozšířený trend. Podobně propracovaných alternativ spočítáme po celém světě na prstech jedné ruky. Volnost pohybu v bludišti reálných stěn na ploše většího escape roomu je ohromující. Baťoh s počítačem na zádech, pohodlné brýle i velká sluchátka nás až na pár glitchů dokonale odříznou od sklepní reality. Češi si pak zřejmě víc užijí scénických pohledů na Prahu, kterou nikdy nezažili, cizinci se pak dostatečně zabaví sice lehce infantilním, přesto vkusným příběhem. Ten se stále vyvíjí a v budoucnu by měl prostor nabídnout i zážitky z jiných epoch nebo míst.
První myšlenka po sundání brýlí středověku nakonec směřuje k budoucnosti. V roce 1990 jsme skákali přes kopí v Prince of Persia, v roce 2000 žili příběhem Deus Ex a v roce 2010 poskakovali před Kinectem... Jaké hry budeme hrát za padesát let? A jak poznáme, že je hrajeme? Golem nabízí nakonec mnohem víc otázek k zamyšlení, než vyžaduje jeho pár triviálních rébusů. Na těch dvacet pět minut nezapomeneme stejně, jako nezapomeneme na svůj první počítač nebo smartphone. Avizovaný portál do minulosti představuje spíš náhled do budoucnosti.
Golem VR
Hamley’s, Praha
web hry
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.