Jakub Béreš | Články / Reporty | 07.05.2015
Britská skupina Portico se po roce vrátila do Prahy, když loni hrála v Paláci Akropolis ještě jako Portico Quartet. S personálními změnami přišla i změna stylu a z moderního jazzu se stalo ambientní elektro.
Večer otevřel pražský DJ NobodyListen. Mixoval svůdně melodické alternativní R&B s moderním elektrem, jemuž vévodila basová linka. Vystoupení obsahovalo několik písní dvojice VR/Nobody v kombinaci s velkými zahraničními jmény typu Banks a FKA twigs. Vkusný set do dramaturgie večera zapadl, přesto mohl ubrat na decibelech, protože publikum nepřišlo do Lucerny na párty, nýbrž na poklidné rozjímaní.
Světla zhasla a objevili se tři nejistí kluci. Začali instrumentální Void - lyrická elektronika, která se nikam nehnala, byla předzvěstí příchodu zpěváka Jona McCleeryho, speciálního hosta, který s Portico jede celou tour. A na pódiu zůstal až do závěrečného přídavku. Jono začal titulní písní Living Fields, aby následoval singl 101, na kterém původně hostuje Joe Newman (Alt-J). McCleeryho podání si s originálem nezadá, jen škoda, že na obrovské plátno s nápisem „Portico” nepřiplaval žralok z videoklipu.
Hudba tria je naživo ještě éteričtější než na nahrávce, proto jsem se nemohl smířit s rušivými faktory. Skupina navodila určitou atmosféru, kterou vzápětí zrušila rychlým sekavým beatem, ten se ve slokách objevoval často, jako by skupina chtěla divákům podsunout, co všechno umí. Portico si neohrabaně vypůjčovali jiné interprety (SBTRKT ft. Sampha) a z jejich střípků skládali vlastní mozaiku. Nepříjemnou součástí bylo nevyvážené osvětlení, kombinace modré, růžové, zelené a oranžové narušovala pracně budovanou intimitu.
Portico předvedli kontroverzní show. Nerdovský look a téměř trapové frekvence k sobě příliš nejdou, razantní změna žánru přišla příliš rychle. Opačným příkladem byla poslední píseň, předělávka Lacker Boo, která kombinovala minimalistické techno s tím nejlepším, co ten večer zaznělo. Tímto směrem by se kapela měla ubírat, jestli se chce stát výrazným jménem post-dubstepové vlny.
Portico (uk) + NobodyListen
5. 5. 2015, Lucerna Music Bar, Praha
foto © Natália Zajačiková
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.