Poslední z mužů

Šikovnost spisovatele se často pozná podle toho, nakolik dokáže vybudovat z banální či nesmyslné zápletky kvalitní a originální příběh. Takovým talentem vládne i Brian Vaughan. Posuďte sami: co byste vydolovali ze situace, kdy na světě najednou zemřeli všichni muži až na jednoho amatérského kouzelníka a jeho cvičeného opičáka? Lacinou sexploataci? Existenciální drama? Sci-fi komedii? To v komiksu Y: Poslední z mužů nenajdete. Vaughanovi se místo toho v desetidílné sérii povedlo celkem úspěšně popsat, jak by taková událost skutečně probíhala, a nesklouznout přitom k žánrovým klišé nebo moralitám.

Yorick Brown je bezcílný loser, toužící hlavně po klidném životě se svou přítelkyní Beth a opičákem Ampersandem. Když se probere z počátečního šoku genderově nevyvážené apokalypsy a zjistí, že se z něj a jeho opice stali jediní muži a tím i nejdůležitější osoby na světě, rozhodne se pro jedinou rozumnou věc. Tedy nikoliv zachránit lidstvo, ale vydat se za svou holkou do Austrálie. Procestuje u toho půlku světa pronásledován izraelskými vojandami, tajnými agenty, okultisty, novodobými amazonkami i vlastní matkou.

Nejrůznější literární a filmová zpracování postapokalyptických témat často využívají globální katastrofu jen jako nelogickou výpomoc či jednoduchou alegorii – stačí se podívat na větší část současné vlny zombie horrorů. Vaughan ale klasické téma domýšlí do důsledků. Po vymření mužů se část žen zblázní, některé začnou budovat utopickou společnost, ale většina zkrátka pokračuje v životě a snaží se najít řešení. Lidská povaha nezávisí na pohlaví, a tak i v čistě ženském světě pokračuje nesmyslný kolotoč válek, násilí, boje o moc a přírodní zdroje. Z Izraele se díky jeho genderově vyvážené armádě stává globální velmoc, americkou prezidentkou je neznámá ministryně zemědělství, prostitutkám převlékajícím se za muže kvete živnost. A Yorick uprostřed toho všeho bojuje s pocitem viny, sebevražednými sklony a naprostou bezmocí celou situaci změnit.

Y: Poslední z mužů je příkladem, jak jde i v mainstreamovém komiksu nacházet originální témata a zároveň se držet žánru relativně nekomplikovaného dobrodružného příběhu – někdy je mi až líto, že jsem tyhle věci nečetl v šestnácti... Jedinou vadou na kráse je kvalitní, ale nepříliš tvůrčí kresba Pia Guerry a digitální kolorování Jose Marzana, pro které komiks působí laciněji.

Vaughan po vydání posledního dílu v roce 2008 svou řemeslnou zručnost projevil i v dalších projektech, ať už je to podíl na úspěšném TV seriálu Lost nebo dosud vycházející komiksová space opera Saga. S její první sérií se už nějakou dobu mohou seznámit i čeští čtenáři, byť v poněkud toporném překladu: nakladatelství BB/Art vloni na podzim vydalo předposlední díl s podtitulem Matka země a závěrečný svazek je na cestě.