Články / Recenze

Posmrtná cesta Haxan Cloak

Posmrtná cesta Haxan Cloak

Zelenej | Články / Recenze | 14.06.2013

Bobby Krlic alias The Haxan Cloak je po dvou letech zpět s albem Excavation a rozhodně jde o očekávanou událost roku. Oprávněně. Jeho debutové eponymní album (2011) mělo veliký úspěch, čímž si Krlic nastavil vysokou laťku a očekávání, co bude. Tehdy vyprávěl krásný příběh – O smrti. A tam, kde přede dvěma lety skončil, teď navazuje, a pokud má po smrti něco přijít, pak posmrtná cesta.

„I'm absolutely terrified of it (death). It scares the living hell out of me. It's the unknown element that gets to me. It's the human condition to be afraid of the unknown."

Připravte se na temnou pouť podsvětím, na záda vám dýchají basové linky a oceloví hadi rozsekávají dunivé ticho. Máte rádi Emptyset? Pak je Excavation skvělá volba. Vážně, úžasná věc po hudební stránce, každá nota má svůj smysl a Bobby Krlic nechal vyplout z hloubky na povrch vše, co měl na srdci. Je důležité to poslouchat jako celek. Skladby jako The Mirror Reflecting (Part 2) vás elegantně srazí na kolena, sekaná melodie s flétnou a houslemi probouzí zvláštní emoce. Nejsou krásné, ne v tom pravém slova smyslu. Jsou mrazivé a nezapadají do všedního světa, jak ho normálně vnímáme.

Excavation chvílemi předstírá klidný minimal ambient, ve skutečnosti kypí napětím a nutí vaše podvědomí plodit příběhy a scenérie. Krlic stvořil soundtrack k filmu, který nikdy nechci vidět, k představám, které občas děsí mysl každého z nás. Obrazotvorná hudba připomíná kombinaci Krenga a Hecqa. V pořadí čtvrtý track Mara je nasáklý smrtí, dekadencí a strachem. Slyším sirénu nebo si to jen namlouvám? Když se Krlic ke svému novému dílu vyjadřoval, řekl, že nejde nutně o temnou hudbu, záleží na posluchači. Stál při tom na hřbitově a divně se usmíval. Asi jsem pesimista, ten prohnilý výklad mi sedí víc.

Předposlední kus Dieu, čili Bůh, je rozporuplný. Něžné housle jsou popřeny syrovými beaty a industriálními efekty. Po několikáté se objevují lidské hlasy, teď už ale naprosto zdeformované a nerozpoznatelné. Jestli jsme dosud procházeli nebem, asi bylo po boji, přinejmenším vypálené. V The Drop přichází konec cesty. Otevírá se nepoznané a Krlic navnadí na relativně šťastný konec. Melancholické jemné zvuky doprovází k dlouho očekávanému, zaslouženému klidu. Chvíli jsem tomu vážně věřila. Pak ale ten tlukot, vše je studeně modré a tmavě hnědé, bojíte se, co uvidíte, co se skrývá za mlhou. Bubny gradují.

Vy ale nechcete konec, bojíte se ticha, co přijde potom.

Info

The Haxan Cloak - Excavation (Tri Angle, 2013)
www.haxancloak.tumblr.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Lana Del Rey a divoká, hladová srdce

Tomáš Kouřil 20.04.2021

Ze vzpomínek na navštívená místa, minulé partnery a kamarády je sice možné snad donekonečna těžit další a další motivy a vzpomínky.

Když se svět dusí, nejde přitopit (Post-hudba)

Sabina Coufalová 12.04.2021

Zmatení muži a vyčerpané ženy sice stále bloumají městem jako na předchozích albech Post-hudby, ale svá osobní dramata a smutky zasazují do traumat spojených s...

Po krvavých stopách velkého nivelizátora

prof. Neutrino 10.04.2021

Walter Scheidel kromě detailní analýzy nabízí i některé pokojnější recepty na splasknutí „bubliny nerovnosti“.

Another Michael a ďalšia oáza pokoja

Michal Mikuláš 30.03.2021

New Music and Big Pop je jeden krásny výtvor plynúci v intenciách najlepších indiepopových tradícií.

Nikdo nemládneme (The National)

Jiří Přivřel 21.03.2021

Zremasterovaný debut The National přináší syrovou jednoduchost nezatíženou očekáváním.

Společnost mrtvých básníků (a Milan Děžinský)

Valentýna Žišková 20.03.2021

Hotel po sezóně, sedmá kniha laureáta Magnesie litery za rok 2017, Milana Děžínského představuje na poli současné české poezie...

Pestrá místa podle Places

Filip Rabenseifner 19.03.2021

Působí velice přirozeně, nenuceně, energicky, místy až jako improvizace, čemuž napomáhá způsob, jakým byla nahrávka pořízena, což podtrhuje její živý feeling.

Drunk Tank Pink (Shame)

Veronika Jastrzembská 18.03.2021

Shame zpívají o světě dospělých, kde lidé poslušně zapadají do systému a kde je každý den stereotypní nuda, bez vyhlídky konce.

Více než důstojné sbohem (Janis Joplin)

Akana 13.03.2021

Stejně bych ale řekl, že ty skutečně zázračné chvilky na albu přicházejí tehdy, když se Janis v písních angažuje víc než „jen“ jako zpěvačka.

Kokakola stokar (Frayer Flexking)

Kristína Valachová 13.03.2021

Z reakcií je zjavné, že väčšina chápe ako žart nielen hudobný počin, ale i samotný Flexkingov zjav na poli odfarbených vlasov a vždyprítomnej zimnej bundy.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace