Julie Scholzová | Články / Recenze | 29.04.2023
Britská kapela Gorillaz se v posledních dvaceti letech stala fenoménem populární hudby. Nápad vytvořit fiktivní umělecký svět, se kterým přišli v roce 1998 skladatel, zpěvák a klávesista Damon Albarn a ilustrátor Jamie Hewlett, si za léta jejich působení získal velký obdiv. Ilustrované postavy Murdoc, 2-D, Noodle a Russel se pak své fanoušky snažili od loňského července na sociálních platformách nalákat, aby se stali součástí imaginárního „The Last Cult“, který je hlavním námětem jejich nového alba.
Cracker Island otevírá stejnojmenný hit, na kterém se objevuje baskytarista a zpěvák Thundercat. Seznamuje nás s celkovým příběhem, představuje fiktivní místo, kde Murdoc založil tajuplný manipulativní kult, jehož se stal 2-D opětním beránkem, který sdílí své pocity bezmoci. „Where the truth was auto-tuned, and it's sadness I consumed.“ Deska staví na kontrastech, většina skladeb je upbeatová, zpívá se v nich ale o manipulaci, smutku, osamělosti nebo riziku sociálních sítí, moderních trendů.
Na Gorillaz přitahuje jakási divnost, osobitý humor, vokály animovaných postav, které naplno prostupují skladbami Tarantula, Crocodillaz nebo Captain Chicken. Zvuk má několik vrstev, prolíná se tu elektronika, latina, funk nebo rap, stále však mluvíme o popové nahrávce. V patnácti skladbách najdeme spoustu features, mezi kterými jsou Stevie Nicks, Bad Bunny, De La Soul a další. Možná nejočekávanější spoluprací je s Tame Impala ve skladbě New Gold, jejíž výjimečné kouzlo dále staví na zpěvech Albarna a Bootieho Browna. Každý hlas jí dodává jiný rozměr, zároveň vše zní organicky a přirozeně. Rozmanitost alba je dána obzvláště tím, že vliv každého spoluautora je znát v celé skladbě. Gorillaz se nesnaží měnit autorské styly, ale vytvořit s nimi ojedinělou harmonii.
Cracker Island nejenže varuje před vlivem kultů všeho druhu, ale také upozorňuje na to, abychom nepropadli posedlosti, i kdyby to mělo být třeba právě skupinou Gorillaz. Pohybují se na tenké hranicí mezi fantaskním světem a realitou a jejich fiktivní postavy nejsou jen zábavné, ale i zrcadlí naše slabosti.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.
Veronika Tichá 26.08.2024
V narativním songu Strašidla Toad Planet ukazují, že si dokážou pohrát i s funkovějšími melodiemi a nástrojovou kompozicí... Debut u Kabinet Records.
Klára Šajtarová 21.08.2024
Vycházející hvězda hardcoru a metalcoru z Oldhan County v Kentucky nenabízí žádné kompromisy – žádné čisté vokály, žádné přepálené refrény.
Kryštof Kočtář 15.08.2024
Skladby samy mají strukturu jemně rozkolísaných záchvěvů, které dohromady připomínají obraz plynoucí čáry života.
Mária Karľaková 15.08.2024
Kniha je naozaj výnimočná osobná spoveď. Je intímna, plná pocitov, myšlienok, postrehov, otázok z dospievania jedného dievčaťa.
Dušan Šuster 02.08.2024
Rýchlik to veru nie je. Kilometre ubiehajú pomaly – Donato stanovil tempo okolo 110 bpm, čo je o poznanie menej než trend v súčasnom techne – a basový bubon má…
Šimon Žáček 31.07.2024
Ostře kritizovat konzumní společnost dokázala již několikrát, což mnohdy vedlo i k mezinárodnímu úspěchu – zejména v případě oscarového Parazita či megahitu Hra na oliheň.
Klára Šajtarová 23.07.2024
Mnozí si je automaticky asociují s písní Pixies, pro americkou hardcore-punkovou komunitu nabírají ale tato slova úplně jiný význam.