Články / Reporty

PQ  - Perfect Quality (Pražské quadriennale)

PQ - Perfect Quality (Pražské quadriennale)

Dominika Prokopová | Články / Reporty | 01.07.2015

Pražské Quadriennale dosáhlo svého konce a v pražských domech a palácích, které posloužily velkolepému festivalu jako výstavní prostory, bylo během posledního víkendu mnoho nadšenců i umělců, kteří konečně mohli lehce polevit a podívat se na odvážné a ještě odvážnější nápady scénografů z celého světa. Zasvěcení návštěvníci i nic netušící chodci ale netrpěli nedostatkem performance ani v ulicích, aneb zase bylo co fotit, na koho troubit, nad čím se pozastavit a nad čím kroutit hlavou. V případě takových monstrózních akcí je už předem jasné, že nemůžete vidět všechno, člověk musí opatrně vybírat a rozvažovat. Moje sobotní cesta vedla do…

… Galerie Jaroslava Fragnera, jejíž nevelké výstavní prostory dokázaly pojmout celý festival Glastonbury. Malby na stěnách odkazující k interpretům, kteří na tomto legendárním festivalu vystupovali, jako Paul Simon, stejně tak jako zásadní proekologická a antinásilnická hesla, útočící na zraky všech. Ve středu místnosti se pak díky sérii projekcí mohl člověk přenést na samotný festival a získat velmi sugestivní představu o tom, jaká je tam atmosféra a kolik bahna, podivínů a stanů se tam vejde. Záznamy dosud nepromítané z roku 2014.

… do Náprstkova muzea, kde už byla v plné pohotovosti speciální finská výprava. Kmen. Polozapomenutý zákon, zakazující nosit masky na veřejných demonstracích, který připomněla komisařka výstavy Kmeny a umělecká ředitelka PQ v jedné osobě Sonja Lotker, dostává na frak. Ve chvíli, kdy vstoupí do ulic maskovaní příslušníci stejného kmene, mohou upozornit viditelným na neviditelné. Precizně oděná skupinka studentů kostýmního výtvarnictví na Aalto University School of Arts v Helsinkách byla vyladěna do nejmenších detailů. A nechyběl ani neustále přežvykující sob v ženském těle. Nehladit, kouše. Nadšení turisté, třímající lososy a hrdě nesoucí všechny náležitosti svých netradičních folklórních oděvů, procházeli metropolí, obdivovali vše kolem a neúnavně pózovali. Oficiální asociace finského turismu.

… do Kafkova domu. Výstavy zemí a regionů. Čtyři patra plná nápadů, na které můžete coby potencionální kreativci hledět a tiše blednout závistí nad tím, že vás to nenapadlo dřív. Čím jednodušší, tím působivější. Litevský minimalismus, lapající svítící vážky do kýblů bez dna. Alternativní vesmír Kubinia, který má svá instruktážní videa a speciální pravidla. Španělský kaleidoskop, dýchající stěna z Ruska, za níž snil svůj sen divadelní režisér V. E. Mejerchold s doprovodnou publikací, ověnčenou zlatou medailí, německý Oblak, složený z tisíce fotografií prací téměř dvou stovek scénografů – sám v přeplněném pokoji, srbští studenti neustále hledající sdílený městský prostor za pomoci kresby do projekcí veřejných budov, arménské panenky se svými malými majitelkami, pozdějšími oběťmi genocidy, s hudbou Tigrana Hamasyana. Jen malý zlomek z toho, co vše se dalo v nadupané expozici vidět.

… do Clam-Gallasova paláce. Skvělá kanadská instalace, situující divadelní scény do dřevěných latrín – míst, jež v tomto případě symbolizují klid, izolaci a fakt, že inspirace často přichází právě tam, kde ji nečekáme. Navíc nacházející ironickou paralelu s tématem sdíleného prostoru. I ten nejintimnější prostor je sdílený.


… zpátky do Náprstkova muzea, kde už se srocovali unavení modří hrdinové. Stárnoucí muži v kostýmech Supermanů mají svá léta, své tempo a svou důstojnost. Akce italského Švýcara Massima Furlana a statečných seniorů z centra Elpida poukazuje také na tenkou hranici mezi tím, co ještě vidět je a co už vidět není, a také na pomíjivost času, který se spolehlivě postará o to, aby žádnému hrdinovi nepadl modrý trikot pořád.

A takhle by se dalo pokračovat do nekonečna. Přehlídka toho nejlepšího z umění divadla a jevištního prostoru je za námi. Snad bude za čtyři roky znovu. To bude tak akorát na přečtení katalogu.

Info

Prague Quadriennale 2015
18. – 28. 6. 2015, Praha
www.pq.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...

Contempuls 2019: Formy pro emoce (Ascolta, Satoko Inoue)

Jan Starý 26.11.2019

Kombinování médií je velkým tématem dneška, jen výjimečně je ovšem takto dotažené, smysluplné a působivé.

Nedělní chvilka s Kadebostany

Adéla Poláková 26.11.2019

Zpěvačka Kristina Jakovleva se upřeně dívá do dálky a přísný výraz skupiny podtrhuje podsaditý pozounista Ross Butcher svými výraznými sóly.

Zralá romantika Marka Lanegana

Akana 22.11.2019

Kapela zvolnila s táhlou Bleeding Muddy Water, která připomněla, jak lehce se v Laneganově tvorbě prolíná postpunkový odkaz s temně bluesovou romantikou amerických dálav.

Tell me it’s love, tell me it’s real (Cigarettes After Sex)

Dominik Polívka 22.11.2019

„Vždycky sem si myslel, že to zpívá ženská,“ baví se ve frontě před klubem Roxy mladý pár, jeden z mnoha toho večera.

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková 21.11.2019

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.