Články / Reporty

Pradávné zpěvy Čankijů v Rock Café

Pradávné zpěvy Čankijů v Rock Café

Anna Mašátová | Články / Reporty | 25.02.2013

V záplavě českých hudebních kapel patří Čankišou bezpochyby mezi to nejlepší, co můžete na tuzemských pódiích spatřit. A spolu s granáty, křišťálem a Krtečkem se stali také výborným vývozním artiklem, na který můžeme být právem hrdi.

O to smutnější byl pak pohled do poloprázdného sálu. Jsou snad v hlavním městě hudební fanoušci tak líní nebo zmlsaní, že si nenašli cestu do Rock Café v hojnějším počtu? Ať tak či onak, příchozí jistě nelitovali a s klidem přijali i opožděný začátek.

Od vánočního večírku roku 1998, kdy se dala kapela dohromady, uběhla dlouhá doba, během níž Čankišou vystoupili v devatenácti zemích. Od festivalu v Trutnově přes slovenskou Pohodu, maďarský Sziget až do vzdálených končin jako Rainforest World Music Festival v Malajsii či Manapany Surf Festival na ostrově Réunion. Jejich zatím poslední deska deska Faÿt se dokonce tři měsíce držela v první dvacítce evropského world music žebříčku WMCE.

A stejně tak jako jsou různorodá místa, kde hráli, je i paleta, ze které namíchávají výsledný zvuk, více než pestrá. Zemitost bigbítu se prolíná se šamanskými zpěvy, a pokud se zaposloucháte pozorněji, možná vám v uších zaduní mořský příboj, před očima zatančí spoře oblečené karnevalové tanečnice v Riu či zabečí ovce.

Čankišou rozhodně ten večer sebe ani publikum nešetřili a dokázali, že „šou“ nemají v názvu jen tak. Svižný průřez tvorbou nabral mnohdy až ďábelskou rychlost. Od nejnovějších skladeb jako Faÿt přes pastorální klasiku Borrega, údernou Zuha a Bekábo či melancholickou Mangé pou le Coeur jste skončili s utancovanýma nohama u Anay Yo a nepostradatelné Jeba ma Miluna. Sestavě Heřman, Kluka, Synák, Krajíček, Kluka, Senko a Mrázek to hraje tak dobře, že pokud někomu upsali duše výměnou za talent, stálo to za to.

Jestli si myslíte, že jen francouzština dodá písni poetičnost a angličtina punc velkého světa, pusťte si cokoliv ve slunečním jazyce Čankijů. Příští možnost, jak si procvičit prastará slova, mají Pražáci (a nejen oni) už 19. března na Febio Music Festivalu.

Info

Čankišou
21. 2. 2013, Rock Café, Praha

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kytarové náhody Kyšperského s Kittchenem

Adam El Chaar 20.09.2020

Zprvu mě bezkonfliktní plyšák Kyšperský bavil víc, ale časem jsem si začal užívat i zakukleného podivína Kittchena.

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.

Vybraná slova po B: Hviezdne noci Bytča

David Čajčík 19.08.2020

„Vedeli ste, že Bytča je podľa jedného sociológa najtypičtejšim malomestom na Slovensku?“ Ne tak úplně. Smack my Bytča!

Filmová nakládačka (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 15.08.2020

„Pojď, je to takovej temnej ruskej film, co má asi sto padesát tři minut, prej je to hodně intenzivní a drsný.“ Čil a dril.