Články / Reporty

Pravda ohlodaná až na kost (Jiří Imlauf)

Pravda ohlodaná až na kost (Jiří Imlauf)

Dominika Danieliková | Články / Reporty | 18.11.2015

Keď sa povie Cafe Portal, vybavím si sklenené dvere na toaletách, cez ktoré je vidieť až na balkón plný ľudí. Od dnes to budem mať spojené s Jiřím Imlaufem, vodcom divokej ústeckej smečky Houpací koně, kapely, ktorá si vysnila Everest, no nevyliezla ešte ani na Milešovku. Svet hudby je plný nespravodlivosti. Hlavne v tých prípadoch, ak sa na scéne pohybujú tý s prvoplánovými textami, ktorí si nahrabú všetku slávu, a naopak tý, čo majú dobré texty, si z popularity neuzobnú ani kúsok. A to je prípad Houpacích koní. Jiří o sebe tvrdí, že sa vždy cítil ako Beatles, na ktoré neprišli ľudia. Dnes ale rozhodne nie. Pred Portalom síce nie je rada ako na Marka Lanegana, no malá kaviarenská miestnosť sa dokáže behom pár okamihov rýchlo naplniť k prasknutiu.

Kostrou večera boli vlastné básne z knihy Zlatý časy se končí. Názov skrýva svojráznu životnú výpoveď v podobe textov, ktoré Jiří pre svoju kapelu písal skoro dvadsať päť rokov. To, čo prichádza ihneď po tom, čo vezme do jednej ruky knihu a do druhej gitaru Takamine, sú dve hodiny plné nostalgie, ktoré si vedia udržať pozornosť. Vyvolajú pocit, že všetko naokolo je nepodstatné, donútia počúvať so zatajeným dychom a nenudia. Čo slovo, to pravda ohlodaná až na kosť. Celý večer má tú silu, že dokáže poslucháča v tiahnuť až k samotnému jadru Imlaufovej duše, a potom ho vycucnúť s pocitom, že je o čosi múdrejší, že si už niečo prežil. Básne strieda gitara, gitaru spomienky, spomienky glosy... A tak to ide celým večerom. Vidíme časy, keď kapela ešte len začínala a šťastne zamilovaná do Sonic Youth či Pixies jela na prílivovej vlne nezávislého rocku. Zásobuje nás spomienkami na ústeckú realitu, púšťa nás do seba samého...

Takmer jedna a pol hodinový koncert skončil rovnako rýchlo, ako začal. Diváci ani nemuseli žiadať o prídavok, bol im daný sám, a to rovno hneď dvakrát. To, čo sa dialo neskôr, svedčilo o kvalite textov Jiřího Imlaufa. Návštevníci Cafe Portal sa na speváka vrhli ako kobylky a jeho zásoba kníh sa po ich návšteve rovnala nule. Je asi jasné, že v kníhkupectvách nebudú po tejto zbierke regály prázdne, keď táto tvorba je príliš osobná a špecifická, ale pozornosť náročnejších si určite získa. Pre dnešný povrchný svet je to smutné a pravdivé.

Info

Jiří Imlauf
13. 11. 2015, Cafe Portal, Uherské Hradiště

foto © Karolína Tomečková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace