Články / Sloupky/Blogy

Prázdniny ve Filmovém Hradišti I. – Šepoty a (fotbalové) výkřiky

Prázdniny ve Filmovém Hradišti I. – Šepoty a (fotbalové) výkřiky

Michal Smrčina, Jakub Šíma | Články / Sloupky/Blogy | 30.07.2018

Z Filmovky se špatně odjíždí. Konstatování, jež provází nejen oddalování odjezdu víkendových návštěvníků, kteří v neděli večer ověřují možnost pondělního půldne pracovního volna, ale také jej potvrzuje zkušenost z minulých ročníků. Abychom se vyhnuli odjezdovému lavírování a posunování termínů, zvolili jsme tentokrát Uherské Hradiště za filmový domov na celý týden.

Kdy jindy se vám podaří strávit týden v malebném městečku na jižní Moravě, aniž by vás cokoliv dokázalo vytrhnout z letargie prostředku léta umocněné tropickými teplotami a sympaticky bodrým naturelem místních vinárníků. Vinárníků, kteří na otázku na jejich oblíbené víno reagují slovy, že to samozřejmě záleží na situaci. Ale i takových, kteří vzápětí zamrkají na svou manželku, ovinou ji kolem pasu ruku a s lehkým úsměvem na tváři pronesou: „S ní mi chutná každé!“ K tomu si připočtěte sobotní fotbalový zápas, kdy na Slovácko přijeli ostravští chachaři, gól domácích v poslední minutě, sérii objetí, pěsti zaťaté nadšením, několik radostných plácnutí s místními a jste takzvaně plně v tom.

Před Redutou je plno. Naproti v pivnici U Tesaře panuje příjemný chlad a zcela nefilmová atmosféra. Díky za to. Tedy spíše ne cinefilská atmosféra, materiál k natáčení by se ale našel. Začít Šepoty a výkřiky je snad odvážné. Ještě než divák cokoli vstřebá, čeká ho studie o prázdnotě lidských životů. Ne úplně existenciální, ne trýznivé, suše lhostejné. U snímku se přesto prolévala krev, i když rudá barva a expresivní, snové scény diváka zaujmou hlavně přímou, fyzickou naléhavostí. Hledat symboliku se hodí snad až poté.

Žádné náznaky či jemná odtušení. Místo nich fyzická vyjádření pocitů odrážejících se v nikdy nepřekonané vzdálenosti mezi třemi sestrami, hlavními hrdinkami filmu. Svět, kde se vnitřní prázdnota a neschopnost či přímo odmítavost úzce pojí se sociálním statusem a jediný, kdo je tak schopen překlenout emocionální prázdnotu, je služebná, která samaritánsky pomáhá, kde je třeba, aniž by hrála nevyřčenou hru, do níž jsou vtaženi sestry umírající hrdinky. Dramatická až přepjatá atmosféra nechá diváka zároveň vzpomenout na skutečnost, že švédský režisér rozvrhuje většinu své celovečerní tvorby do devadesátiminutové stopáže, což je vzhledem k oné přepjatosti výrazně umocněné formální dokonalostí kostýmů i interiérů a podtržené horkem v sále tak akorát.

Je ráno a s ním trochu jiná so(n)da. Maďarské akční drama o věhlasném zbojníkovi konce 20. století. Whiskey zloděj. Režisér Nimród Antal se umění trochu kýčovitého spektáklu učil v Hollywoodu. Prime time s kečupem. Je libo dramatickou honičku na mopedu v budapešťském metru? Magická krajina, kterou tu budovali Revizoři, se bortí. Snaha vyprávět klasický příběh o oběti systému má přece jenom více rozměrů. Nelze u toho všeho ale zapomínat, že se jedná o režiséra, který má na svědomí poslední Predátory. Žigulíky projíždí kulisou fascinující Budapešti za doprovodu hutných basů à la Sicario a zvuku policejních sirén. Sicario s langošem.

Tradičně silnou dramaturgickou zbraní LFŠ jsou němé filmy s živým hudebním doprovodem. Letos padla volba na ikonického německého režiséra F. W. Murnaua a celý program v této sekci je věnován výhradně jemu. Nedělní projekci filmu Východ slunce se odehrála za doprovodu skupiny Forma. Ta má s němými filmy již poměrně bohatou zkušenost (mj. Langův Metropolis), což se promítnulo do pečlivé práce s motivy, širokou zvukovou paletou obsahující kromě bicích, saxofonu, klarinetu či kláves také množství elektronických zvuků, jejichž použití dokáže dodat jednotlivým scénám dodat nový, neotřelý náboj. Zároveň však platí, že tempo doprovodné hudby bylo poměrně vysoké a někdy se až příliš odpoutávalo od tempa střihu či dynamiky duševních pohnutí hrdinů a v několika momentech tak divák snadno nabyl dojmu, že hudba s filmem zcela nelícuje. Na druhou stranu ve chvílích občasného zvolnění dokázala dosednout na hřbet snímku s o to větší intenzitou a dramatický efekt obrazu ještě znásobit.

Jedním ze stěžejních jmen letošní filmovky je Lars von Trier. Nechme stranou předpokládanou kontroverzi. On i film bez něj, o něm, budí mírné rozpaky. Sice napsal scénář, režii ale předal jinému. Mladá léta Erika Nietzscheho jsou autobiografií studenta kodaňské filmové školy i kritikou elitářského, křečovitě intelektuálního prostředí umělecké školy, zde filmové. Co na tom, že se zde Trier maluje do roviny trochu jiného studenta, chvílemi psychopata. Jinak by to nešlo. Chce ukázat, že za maskou otevřené, progresivní školy stojí lidé, ve své podstatě konzervativní. Něco, co autorově alter egu zkrátka nekonvenuje. Nechce nabourávat přímou silou, dělá to až děsivě chladnokrevně, rozorávajíc hluboké vrstvy zažitosti.

Info

44. Letní filmová škola
27. 7. - 5. 8. 2018
Uherské Hradiště
fb festivalu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Cesto-pics.jpg no.3

Mária Karľaková 26.05.2020

Cestovanie nie je len o tom dostať sa na dané miesto, je o objavovaní, slobode, hľadaní, o prítomnom okamihu o tom, že samotná cesta je cieľ.

Singletone: Protomartyr – Worm in Heaven / Processed By the Boys

Štěpán Sukdol 17.05.2020

Iggy Pop o Protomartyr prohlásil, že jsou ta nejlepší kapela, co dnes v Americe mají. Postpunková parta z Detroitu slaví dekádu působení na scéně dvěma singly, brzo deskou.

Jako zabít naději

Michal Pařízek 15.05.2020

Uvolňování opatření pouhým zvyšováním kapacity kulturní akcí je úsměvné a jak již bylo řečeno, vychází z naprosté neznalosti prostředí a problematiky. Co bude dál?

Šejkr na doma: Na viděnou

Michal Pařízek 30.04.2020

Po půlhodinovém telefonátu s Brendonem z The Kill Devil Hills jsem chtěl psát o tom, jak se bojí o svoji hippie sestru... Poslední Šejkr na doma je tu.

Šejkr na doma: Spi sladce, potvoro

Michal Pařízek 29.04.2020

Gejzír vtipu a humorných situací – načala to Kateřina Konečná plamennou obhajobou maršála, který přišel o pomník, pak jsme viděli rozhořčeného Bohumila Pečínku a celé to završil Barťák.

Šejkr na doma: Básníci a bábovičky

Michal Pařízek 28.04.2020

„Tepláky jsou nové džíny.“ Někdy není jednoduché udržet si zdravý rozum, při sledování novinových titulků v poslední době je to ještě o poznání těžší.

Šejkr na doma: Ambulance horkých nápojů

Michal Pařízek 27.04.2020

Chybí mi kavárny. Možná víc než co jiného. Chybí mi jejich atmosféra, podivným způsobem kombinující ruch a klid, stejně jako možnost ji sdílet.

Sám doma #2: O křehkých lidech

cyril kosak 26.04.2020

Trocha mizantropie nikoho nezabije aneb o víře v dobrého člověka v časech nejen pandemických.

Šejkr na doma: Nedělní kino

Michal Pařízek 26.04.2020

Dnes to trochu odlehčíme filmovými tipy. Máme neděli a lenošení u obrazovky se prostě nabízí.

Šejkr na doma: „Now here's a little story, I've got to tell...“

Michal Pařízek 25.04.2020

Bylo to 23. února roku 1995. Polovina devadesátých let nebylo moje úplně nejlepší období, moc jsem toho nedělal a to, co jsem dělal, mě moc nebavilo.