Články / Sloupky/Blogy

Prázdniny ve Filmovém Hradišti I. – Šepoty a (fotbalové) výkřiky

Prázdniny ve Filmovém Hradišti I. – Šepoty a (fotbalové) výkřiky

Michal Smrčina, Jakub Šíma | Články / Sloupky/Blogy | 30.07.2018

Z Filmovky se špatně odjíždí. Konstatování, jež provází nejen oddalování odjezdu víkendových návštěvníků, kteří v neděli večer ověřují možnost pondělního půldne pracovního volna, ale také jej potvrzuje zkušenost z minulých ročníků. Abychom se vyhnuli odjezdovému lavírování a posunování termínů, zvolili jsme tentokrát Uherské Hradiště za filmový domov na celý týden.

Kdy jindy se vám podaří strávit týden v malebném městečku na jižní Moravě, aniž by vás cokoliv dokázalo vytrhnout z letargie prostředku léta umocněné tropickými teplotami a sympaticky bodrým naturelem místních vinárníků. Vinárníků, kteří na otázku na jejich oblíbené víno reagují slovy, že to samozřejmě záleží na situaci. Ale i takových, kteří vzápětí zamrkají na svou manželku, ovinou ji kolem pasu ruku a s lehkým úsměvem na tváři pronesou: „S ní mi chutná každé!“ K tomu si připočtěte sobotní fotbalový zápas, kdy na Slovácko přijeli ostravští chachaři, gól domácích v poslední minutě, sérii objetí, pěsti zaťaté nadšením, několik radostných plácnutí s místními a jste takzvaně plně v tom.

Před Redutou je plno. Naproti v pivnici U Tesaře panuje příjemný chlad a zcela nefilmová atmosféra. Díky za to. Tedy spíše ne cinefilská atmosféra, materiál k natáčení by se ale našel. Začít Šepoty a výkřiky je snad odvážné. Ještě než divák cokoli vstřebá, čeká ho studie o prázdnotě lidských životů. Ne úplně existenciální, ne trýznivé, suše lhostejné. U snímku se přesto prolévala krev, i když rudá barva a expresivní, snové scény diváka zaujmou hlavně přímou, fyzickou naléhavostí. Hledat symboliku se hodí snad až poté.

Žádné náznaky či jemná odtušení. Místo nich fyzická vyjádření pocitů odrážejících se v nikdy nepřekonané vzdálenosti mezi třemi sestrami, hlavními hrdinkami filmu. Svět, kde se vnitřní prázdnota a neschopnost či přímo odmítavost úzce pojí se sociálním statusem a jediný, kdo je tak schopen překlenout emocionální prázdnotu, je služebná, která samaritánsky pomáhá, kde je třeba, aniž by hrála nevyřčenou hru, do níž jsou vtaženi sestry umírající hrdinky. Dramatická až přepjatá atmosféra nechá diváka zároveň vzpomenout na skutečnost, že švédský režisér rozvrhuje většinu své celovečerní tvorby do devadesátiminutové stopáže, což je vzhledem k oné přepjatosti výrazně umocněné formální dokonalostí kostýmů i interiérů a podtržené horkem v sále tak akorát.

Je ráno a s ním trochu jiná so(n)da. Maďarské akční drama o věhlasném zbojníkovi konce 20. století. Whiskey zloděj. Režisér Nimród Antal se umění trochu kýčovitého spektáklu učil v Hollywoodu. Prime time s kečupem. Je libo dramatickou honičku na mopedu v budapešťském metru? Magická krajina, kterou tu budovali Revizoři, se bortí. Snaha vyprávět klasický příběh o oběti systému má přece jenom více rozměrů. Nelze u toho všeho ale zapomínat, že se jedná o režiséra, který má na svědomí poslední Predátory. Žigulíky projíždí kulisou fascinující Budapešti za doprovodu hutných basů à la Sicario a zvuku policejních sirén. Sicario s langošem.

Tradičně silnou dramaturgickou zbraní LFŠ jsou němé filmy s živým hudebním doprovodem. Letos padla volba na ikonického německého režiséra F. W. Murnaua a celý program v této sekci je věnován výhradně jemu. Nedělní projekci filmu Východ slunce se odehrála za doprovodu skupiny Forma. Ta má s němými filmy již poměrně bohatou zkušenost (mj. Langův Metropolis), což se promítnulo do pečlivé práce s motivy, širokou zvukovou paletou obsahující kromě bicích, saxofonu, klarinetu či kláves také množství elektronických zvuků, jejichž použití dokáže dodat jednotlivým scénám dodat nový, neotřelý náboj. Zároveň však platí, že tempo doprovodné hudby bylo poměrně vysoké a někdy se až příliš odpoutávalo od tempa střihu či dynamiky duševních pohnutí hrdinů a v několika momentech tak divák snadno nabyl dojmu, že hudba s filmem zcela nelícuje. Na druhou stranu ve chvílích občasného zvolnění dokázala dosednout na hřbet snímku s o to větší intenzitou a dramatický efekt obrazu ještě znásobit.

Jedním ze stěžejních jmen letošní filmovky je Lars von Trier. Nechme stranou předpokládanou kontroverzi. On i film bez něj, o něm, budí mírné rozpaky. Sice napsal scénář, režii ale předal jinému. Mladá léta Erika Nietzscheho jsou autobiografií studenta kodaňské filmové školy i kritikou elitářského, křečovitě intelektuálního prostředí umělecké školy, zde filmové. Co na tom, že se zde Trier maluje do roviny trochu jiného studenta, chvílemi psychopata. Jinak by to nešlo. Chce ukázat, že za maskou otevřené, progresivní školy stojí lidé, ve své podstatě konzervativní. Něco, co autorově alter egu zkrátka nekonvenuje. Nechce nabourávat přímou silou, dělá to až děsivě chladnokrevně, rozorávajíc hluboké vrstvy zažitosti.

Info

44. Letní filmová škola
27. 7. - 5. 8. 2018
Uherské Hradiště
fb festivalu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #127: Jak je důležité nevyhrát

Michal Pařízek 05.04.2024

O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…

Hudba pre každého a každý pre hudbu (Žižkovská noc 2024)

Zuzana Valešová 30.03.2024

Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.

Šejkr #126: „Ono se to k tobě blíží“

Michal Pařízek 22.03.2024

„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.

Preview: Jeden svět 2024

Ondra Helar 19.03.2024

Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.

Šejkr #125: Jako v křesle

Michal Pařízek 08.03.2024

Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.

Šejkr #124: „praise your cringe“

Michal Pařízek 23.02.2024

„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.

To nejlepší z první dekády festivalu Ment (Andraž Kajzer)

Andraž Kajzer 13.02.2024

Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.

Šejkr #123: To podstatné již…

Michal Pařízek 09.02.2024

Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...

Šejkr #122: „El color de los días“

Michal Pařízek 26.01.2024

„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.

Šejkr #121: Nanovo

Michal Pařízek 12.01.2024

Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace