Články / Sloupky/Blogy

Preaching the Blues (and all that jazz) #1

Preaching the Blues (and all that jazz) #1

apx | Články / Sloupky/Blogy | 20.10.2014

V minulosti vycházela série Preaching the Blues u mě na blogu last.fm, její verze 2.0, Preaching the Blues (and all that jazz) se přesouvá na Fullmoonzine.cz. Už nebude jen o komiksech, jakkoliv nevylučuju, že někdy o komiksech zase bude. V následujících měsících bude hlavně o tom, co nového nebo zánovního na hudebním výseku internetu, vinylech a v programech obskurních biografů. Nepůjde o to nejlepší ani nejdůležitější, ale pokusím se držet pravidla, že na každou blbost připadnou aspoň dvě neblbosti. Ve velkorysém týdenním rytmu. Což bude spousta blbostí i neblbostí. Preaching the blues (and all that jazz), díl první, scéna první:

-- Hello?
-- Hello. Is this Mr. Vincent Rough?
-- Who's asking?
-- My name is Jack. I just saw your ad in the April issue of Synthesizers magazine.
-- Yeah.
-- Is the drum machine still for sale?
-- Well, it depends. What kind of music do you do?
-- Well, it’s hard to describe... Let's say I'm especially influenced by '60s music, but I like to mix it up with more modern stuff.
-- Okay, I get it. You know what? Go fuck yourself. You don't deserve my drum machine.

Mr. Oizo chystá novou desku. A teď si podržte klobouky: jeho páté řadové album The Church vydá Brainfeeder, label Flying Lotuse. Nemusí to samozřejmě nic znamenat, ale vsadím pravou ledvinu, že na torrentech způsobí větší traffic než poslední Teebs, Lapalux a Gaslamp Killer dohromady. Zatím jsou v nabídce singly Machyne a Bear Biscuit a mezi náma, vůbec by mi nevadilo, kdyby s tím přišel spíš Aphex Twin.


Od hitu Flat Beat uplynulo patnáct let (au!) a znám lidi, kteří se dodnes nesmířili s tím, že civilní jméno Mr. Oiza není Flat Eric, ale Quentin Dupieux. Quentin Dupieux natáčí taky klipy, třeba pro Mr. Oiza, a filmy. Jeden takový, jmenoval se Wrong Cops, byl k vidění na letošním Festivalu otrlého diváka. Teď se, nevím přesně proč, vrací: promítá ho Maďarský institut v Praze a mluví o něm kluci z baru žižkovského Království. Jeho distribuční název je bohužel Fízlové, hajzlové, což snadno odradí i otrlého diváka, ale ve skutečnosti Dupieuxovu frašku zkousnou i jemnější, polootrlé povahy. Dlouho trvá, než si na ten absurdně extrémně debilní metahumor zvyknete, ale kupodivu zafunguje nenadálý, zvrácený smysl pro... spravedlnost? Rovnováhu? A i kdyby ne, hraje tam Brian Hugh Warner, což je dětinská přezdívka umělce jménem Marilyn Manson, a hraje tam asi nejnormálnější postavu celého snímku. A nyní již máte dostatek indicií.

Hype kolem Iceage jsem nevnímala, ale určitě nějaký musel být, protože jinak by jim druhou, loňskou desku You're Nothing nevydal Matador. Kytarovka, a ještě z Dánska, jasně. Kupodivu i tu aktuální Plowing into the Field of Love zašítil týž label, nutí mi to rozličné nesouvisející osoby a jen čekám, kdy je uslyším hrát v tesku. Po třetích albech přece neštěkává ani pes. Jinak zní Iceage v porsche pana továrníka, jinak z tabletu v kuchyni, kde zároveň muzicíruje myčka a kávovar, ale obecně jde o kupodivu snesitelný mix neurvalého britského indie punku (s vokálem à la střízlivější Doherty), ponurých joydivision nálad a ozvěn australsko-berlínské garáže. Skladba The Lord's Favorite je A++, ale ukázalo se, že ani zbytek desky nesmažu.


U.F.O. týdne si vylosoval projekt Primus & the Chocolate Factory with the Fungi Ensemble, který v produkci Lese Claypoola a s bubeníkem klasické sestavy Primus Timem Alexanderem vydal soundtrack k filmu Willy Wonka & the Chocolate Factory (1971). Je to úplně ujetý a s prostým WTF? si vystačíte spíš zřídka. Nic proti fantazii a plukovníka miluju, ale muzikál!? Wonka?? Vážně?

Otázky. Samé otázky.

Který Jamie? Jamie xx? Jamie Woon? Jamie Cullum? Jamie Lidell? Jamie Oliver!?? Aha, Jamie T. To ještě existuje? Existuje a vydává třetí album Carry on the Grudge. Singl Zombie je tak manipulativně chytlavý, že ho teď už nesnáším a přeskakuju. Po krátské amnézii se mi vybavil debut Panic Prevention, který zněl, jako by Mike Skinner točil reklamy na prací prášky, což by mohlo být i fajn, s přihlédnutím k současným aktivitám The Streets. V průběhu téměř deseti let, co produkuje noty, Jamie zamakal zejména na zvuku, a tak jeho přezdívka od NME One man Arctic Monkey už není příliš aktuální.


Thom Yorke je z těch, kterým neřeknete ne. Nebo snad ano? (Ovšem, pakliže nepatříte do množiny lidí, kteří nenávidí Radiohead.) Ač mi zpočátku smrděl jako kuchlá ryba, na jeho sólový debut Eraser (2006) jsem si časem zvykla tak, že se mi některé skladby i líbí. Některé i hodně, zvlášť poté, co je remixovali The Bug nebo Burial. To samé se mi stalo s projektem Atoms for Peace vloni a teď řeším dilema: nechat se zase zaháčkovat průměrnou, konvenční elektronikou Tomorrow’s Modern Boxes a počkat si, až mi to definitivně přišijou Four Tet nebo závěrečné titulky nějakýho slušnějšího nezávislýho filmu? Jak je ten život někdy těžkej a složitej. // Speciál s hudbou Thoma Yorka, vč. Radiohead, zazní v noční session Moonshine na Radiu 1 v noci z úterý 21. na středu 22. října.


Novou Masłowskou, familiérně Máslo, mi donesl kamarád z Luxoru s 20% slevou pro zaměstnance, ale ježto jsem mu nezaplatila vůbec, nehraje to až takovou roli. Přitom Kochanie, zabilam nasze koty (v češtině bonužel jen Zabila jsem naše kočky, drahá) má mnohem větší hodnotu než n - 20% Kč, Masłowska znovu zabila (a kočky!) a já upřímně smekám a upřímně závidím a upřímně užívám - zdánlivou lehkost, bardzo fajnou formu i tak blízký/tak vzdálený obsah. Typ prózy, která geniálně odráží vnímání světa, bez ohledu na to, jak moc se s jednotlivými situacemi - ať už skrze sebe, kamarády nebo povinné/nechtěné známé - ztotožníte. Jediné, s čím se těžko ztotožníte, je New York. Dobře se u toho střízliví, když máte z čeho.

Motiv Masłowské, obtížnost hardcore. Nový Cronenbergův snímek Maps to the Stars - v české distribuci Mapy ke hvězdám, aktuálně promítaný v rámci festivalových ozvěn BE2CAN - mi z nějakého důvodu okamžitě připomněl Gummo, a nejenže jsem se pocitu nezbavila, ale na konci mi to tvůrce ještě oficiálně oštemploval. Brilantní casting (Julianne Moore, Robert Pattinson, Mia Wasikowska, Carrie Fisher, John Cusack) i scénář. Konstatní dojem trapnosti, marnosti nebo prosté, nekonfliktní (nelynchovské) bizarnosti bytí. Koncentrát zla a hnusu, toho, co není přes hezký baráky, lifting a pozlátko na první pohled vidět. Ještě že je to jenom film. Ehm.

Info

Preaching the Blues (and all that jazz) #1
Mr. Oizo - The Church (Brainfeeder, 2014) / -
Wrong Cops (r. Quentin Dupieux, 2013) / 80%
Iceage - Plowing into the Field of Love (Matador, 2014) / 75%
Primus & the Chocolate Factory with the Fungi Ensemble (ATO, 2014) / 40%
Jamie T - Carry on the Grudge (Virgin, 2014) / 65%
Thom Yorke - Tomorrow’s Modern Boxes (2014) / 60%
Dorota Masłowska - Zabila jsem naše kočky, drahá (Odeon, 2014) / 85%
Maps to the Stars (r. David Cronenberg, 2014) / 75%

Foto Thom Yorke (c) Richard Burbridge

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

To nejlepší z Nouvelle Prague

redakce 12.11.2019

Nové místo, nové výzvy, kvalitní multižánrová hudební přehlídka spojená s konferencí. Co zaujalo na letošních Nouvelle Prague?

Le Guess Who? 2019 – resumé

redakce 12.11.2019

Velký report v prosincovém úplňku, níže resumé v tradiční podobě nejlepších pětic, leckterým opět pět pozic nestačilo, čemuž se nelze divit.

Preview: Le Guess Who? 2019

David Čajčík, Jana Michalcová 05.11.2019

Grime, ambientní pop, africké synkopy i noise rock. Na Le Guess Who? holandštinu nepotřebujeme, obraceč času naopak ano.

You move me, you move me, you move me round and round, I guess (TaxiWars)

Jirka Imlauf 01.11.2019

V Praze byli hodněkrát, vybavuju si třeba, jak sedíme u stolu nahoře v Rock Café a kolem jde kapela a všichni maj knír, píše Jirka Imlauf z Houpacích koní před…

Preview: Danielle de Picciotto

Michal Pařízek 15.10.2019

Některé milníky její kariéry nabízíme níže, hlavně ale zveme na koncert, který bude výjimečný také tím, že zde vůbec poprvé vystoupí frontmani pražských Kill the Dandies! coby DJské duo.

Tančení Krakovem aneb Top 5 Unsound 2019

redakce 15.10.2019

Polský festival Unsound, soustředící se na progresivní elektronickou hudbu s nejrůznějšími přesahy, má celosvětové renomé a fanoušci se na něj opravdu sjíždějí z různých koutů planety.

Preview: Alternativa 2019

waghiss666 14.10.2019

Zkusili jsme z lineupu festivalu Alternativa 2019, kde žánry nehrají roli, prosít pár zajímavých jmen. Tady jsou.

Střevíčky děravé aneb Top 5 Lunchmeat 2019

redakce 07.10.2019

Ohlasy i uvnitř redakce byly různé a ne pouze kladné. Výživné to bylo.

Preview: Unsound 2019

Kateřina Cumin 01.10.2019

Ústředním tématem letošní edice Unsoundu je Solidarita a níže najdete pár mužských jmen, které stojí za pozornost a které povětšinou přijedou s unikátním programem.

Beztížný pocit nezvěstného V centru

Jiří Přivřel 25.09.2019

Ve vlaku zaslechnu, jak jí povídá o třípatrovým domě, ve kterém jeho rodina bydlí. „A to jste si postavili sami?“ „Ne, to jsme zdědili. Původně to patřilo nějakejm Němcům.“