Články / Sloupky/Blogy

Preaching the blues (and all them movies) #27

Preaching the blues (and all them movies) #27

apx | Články / Sloupky/Blogy | 21.06.2015

Filmové období znamená, že mi jednou za čtvrt roku hrábne a místo spánku koukám na filmy. V MHD si pak připadám taky jako ve filmu, většinou jako zabiják v nějaké slow motion scéně - přestala jsem kvůli tomu jezdit načerno. Feel good whatever vystřídal víkendový Marvel maraton, navazující pokus o pochopení popularity Roberta Downeyho Jr. a moje aktuální guilty pleasure, akční béčka s Liamem Neesonem. Doháním dávné skandinávské resty a nakonec jsem vlezla i na projekci druhé série Temného případu. Hudební poznatky k nalezení v posledním Moonshinu:


Komentář k týmu Avengers asi nikoho nezajímá, tak se jen podělím o zajímavý fakt, kterého se normální člověk málokdy dobere stejnou cestou. Ty filmy se neopakujou! Ani po dojetí třetího Iron Mana (coby poslední v sérii cca 514 240 marvelského komiksindlu) jsem neměla pocit, že by vařili z vody, a mluvím o formě, ježto obsah je v uvozovkách originální, jak jen komiksová předloha může být. Nutno dodat, že zábavné je to jen průměrně, a to především díky:
-- legračnímu autismu Thora a kapitána Ameriky;
-- záporákům (zejména Ben Kingsley v třetím Iron Manovi);
-- to je všechno.

Narozdíl od jiných druhů zevlování (např. práci) nemám pocit, že by to nebyl neztracený čas, i když hlasitě se u filmů směju jen zřídka (často, ale míň než třeba u nové desky Muse nebo Between the Buried and Me). A jelikož nechápu, proč je Downey junior taková hvězda, podívala jsem se ještě na oba Sherlocky, vím, trapas, a The Judge - typicky georgeclooneyovská kreace, hlášky jako This family is a fucking Picasso painting, bezvadná Vera Farmiga a Willie Nelson sings Coldplay, u mě dobrý. Narozdíl od Blackhat s Thorem: větší zhovadilost abyste pohledali, a to ve všech myslitelných ohledech. A to jsem k nesmyslům mimořádně tolerantní.


Hledání ztraceného času: Fasandræberne (Zabijáci, jinak Absent One), slušná kriminálka Kodaň. Doufám, že se toho nechytne nějaký trouba z Hollywoodu a nenatočí Dívku s perlami ve vlasech a tribal tetováním, jakkoliv si o to oba detektivové i ta holka říkají. Odpouším doslovnost, ježto je na efekt, a ten je dobrej. Skutečně doporučím jenom Kraftsidioten (v češtině Boj sněžného pluhu s mafií, angl. In Order of Disappearance, oceňuju kreativitu distribučních společností). Odkazy na Quentina Tarantina nelžou ani za mák, jen je to celé o dost mrazivější, včetně doslova. Geniálně absurdní, nejvíc srbská, resp. albánská (sic!) mafie v čele s Bruno Ganzem. No a Stellan Skarsgård. Celé dobré. A nikdo to nikdy nepřetočí, protože nebude mít tušení, jak a proč.



Liam Neeson je prý nový poslední akční hrdina. Pokud se to měří počtem filmů za sezónu, je rozhodně... akční. Ve Walk Among the Tombstones a Run All Night hraje jednu z vedlejších rolí stejný herec (Boyd Holbrook, jednou záporáka, jednou feťáka), takže mám podezření, že si s Neesonem akorát napsali grant, a ne a ne ho vyčerpat. Ostatně jak asi, když jsou ty filmy tak nízkorozpočtové? Noční běžec ale zainvestoval i do závěrečných titulků (obecně cením vždy), sympatické rodinné linie a jednojmenné hiphopové stvůry do role nadzabijáka, čili ve finále solidní B+ s benefity.



Pro úplné pochopení komentáře k II. sérii True Detective je potřeba říct, že mě ta první na prdel rozhodně naposadila (třebaže McConaughey byl skvělej), a taky to, že nekoukám na žádný seriály, Temný případ budiž světlou, haha, výjimkou. Tři z pěti, díky čau. Pročež pokračování mě zajímalo toliko ze zvědavosti, příležitosti a dlouhé chvíle viz výše. Colina Farrella nemám ráda (asi jako nemám ráda juniora nebo toho mantáka v telefonní budce... nebyl to náhodou Farrell?) a Vaughn a ostatní jdou mimo mě. Můžete namítnout, že jsem ten poslední, kdo by měl takový seriál vidět v předstihu, a mně nezbude než souhlasit.

Je legrační, jak se úvodní díl nevyhne srovnání a myšlenkám, jak moc se asi snažili (resp. v HBO tlačili), aby to bylo jiný, třeba, ehm, znělka. Že je to tak křečovitě jiný, až je to stejný. If you know what I mean. Filozofuju, Temný případ není ten případ. A beru na milost Farrella i ty ostatní zrůdy. Lámat si hlavu nad tím, kdo je kdo, je nejlepší režisérský mindfuck, a to se teda kurva povedlo. O geniálních detailech nemluvě. U konce druhého dílu jsem cítila, jak se ve vzduchu vznáší "Co to kurva, kurva, kurva!!???" - publika, které se dá sotva nazvat zmatkupodléhajícím. Až se vrátím z Kavkazu, udělám si kurva hezkej temnej víkend, a to jen proto, že s sebou nebudu mít HBO.


Info

TL;DR Preaching the blues #27
Marvel's Universe 65%
The Judge 70%
Blackhat 20%
Fasandræberne 75%
Kraftsidioten 85%
Walk Among the Tombstones 65%
Run All Night 75%
True Detective: S02E01 75%
True Detective: S02E02 85%

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chodím po… Colours II.

redakce 19.07.2019

Vystoupím na Náměstí republiky, vedle je krámek Potraviny. Od osmi do osmi. V řadě přede mnou stojí paní, má zvláštně nakasaný obličej.

Chodím po… Colours

redakce 18.07.2019

Protože moje práce v rámci Full Moonu je v redakci Nad dopisy čtenářů, musím hned zkraje vyřešit jednu obligátní.

Bella Ciao. Top 5 Pohoda Festival 2019.

redakce 15.07.2019

Takhle zima byla naposledy v roce 2015, takhkle nabitý program Pohoda neměla nikdy. To nejlepší z letošního ročníku podle redakce a přátel Full Moonu.

Šejkr na letisku #3: Malé ráje

redakce 14.07.2019

Každý máme svoju vlastnú nirvánu, hlásal evidentně vlastnoruční nápis na plátěnce anonymní slečny z davu. Slogan, který festival Pohoda vystihuje ze všeho nejlépe.

Šejkr na letisku #2: Čau, ty tam

redakce 13.07.2019

Se Snapped Ankles se vydáváme na Death Grips, kde v moshpitu řádí i celá Full Moon crew, Paddy vypráví, že je viděl dvakrát a pokaždé si stěžovali, že je to…

Šejkr na letisku #1: Blažené nevědomosti

redakce 12.07.2019

Ano, všechny hvězdy hlavní scény úvodního dne „sleduji“ právě z Café Kušnierik, zvuk je skvělý a obrazu netřeba...

Co právě v elektru kutěj: Nejen jak se tančí na planetě Mu

redakce 06.07.2019

Další díl o nových počinech na elektro experimentální scéně s novinkami od Planet Mu i s českými producenty na zahraničních labelech.

Ze srdce i ze srdíčka (Heart of Noise 2019)

redakce 16.06.2019

Jak daleko je od noiseu k přírodě? V případě festivalu Heart of Noise kousíček.

Co právě v elektru kutěj: Návrat mistra, který spal sedm let

redakce 06.06.2019

Nový materiál po sedmi letech od kultovního projektu Scorn a další novinky z elektronického undergroundu.

Preview: Nowa muzyka 2019

redakce 05.06.2019

Letošní formu si můžeme po loňských zkušenostech ověřit u Amnesia Scanner, Fatimy Al Qadiry nebo Yvese Tumora, ale jsou tu i další jména, která byste neměli přehlédnout.