Barbora Stuchlá | Články / Reporty | 20.12.2016
Pestrý rok 2016 zakončila Lenka Dusilová předvánočním vystoupením s Baromantikou. Koncertní zážitek to byl bezchybný, jen vhodná slova na jeho popsání stále chybí. Ještě teď slyším klávesy a elektronickou linku, která se táhla celým koncertem a v nejhlasitějších pasážích člověkem otřásala až v nejhlubším nitru.
Není vyprodáno, ale sál praskající ve švech by Baromantice ani neslušel. Tlumené osvětlení dodává komorní atmosféru, tak příhodnou, se začátkem vystoupení se krom diváků rozjíždí i projekce. Jakub Aeldryn ze studia Lunchmeat se prezentuje prostými čárami a obrazci, které ve své jednoduchosti paradoxně dotvářejí komplexnost vystoupení, projekce fungují v souladu s dynamikou hudby. Kde hudba ubírá na síle a hlasitosti, ustupuje i projekce.
V první části koncertu zaznívá mimo jiné rytmická Takafei, na kterou si Dusilová bere akustickou kytaru, jako ještě mnohokrát poté. Mrazy. Luna. Části některých skladeb jsou na sebe vrstveny pomocí looperu, naživo vyzní i občasné dubstepové prvky. Nepůsobí rušivě, jak by se mohlo zdát ze studiové nahrávky, mají své místo a tvoří příjemný kontrast s barvou zpěvaččina hlasu a křehkostí elektroniky, která je pro tvorbu Baromantiky typická.
Publikum více ožívá při snivé písničce Pro Tebe a konečně i Baromantické, která ze všech nejvíc funguje coby nomen omen, tedy spojení polohy jemné a romantické i barokně zdobené. Z celého kvintetu sálá klid, souhra a vyváženost. Všeho je přesně tolik, kolik toho má být, nic nenarušuje celkový dojem. Špičkové pěvecké výkony nepředvádí pouze Dusilová, ale každý ze čtyř hudebníků, jimiž je obklopena. Večer pokračuje téměř bezeslovnými Indiánkami, v duetu Brother obstarává rezonující vokály bubeník Martin Novák.
Potlesk je ohlušující a nemá konce, ale i poslední zvuky kláves definitivně doznívají a večer se chýlí ke konci...
Lenka Dusilová & Baromantika
19. 12. 2016 Palác Akropolis, Praha
foto © Jana Wrubelová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.