Články / Reporty

Přerušené euforie a noční šamanismy Creepy Teepee

Přerušené euforie a noční šamanismy Creepy Teepee

David Šír | Články / Reporty | 16.07.2015

Nedělní odpoledne startují polští Past. Pochytím poslední dvě písně, které naznačují příjemný, chladivý post-punk. Od začátku stíhám až Tomáše Havlena alias Murder Bear Doug, který pokračuje uvnitř. Je známý jako producent emocionálně popové post-hudby a něco z patosu si udržela i jeho dnešní, abstraktnější elektronika. Set byl ale povedený, zněl masivně a nešel za hranu vkusu.

Slunečné festivalové odpoledne na dvorku ztišil queer folkař Jordaan Mason sprškou bolestných písní, vydrásaných za tvrdých kanadských zim. Tnul do masa; obnažil autentickou bolest, která šla cítit z každého pohybu jeho hlasu (stejně jako třeba ze sebeponižujících růžových šatů). Prý hrál vůbec poprvé na festivalu a nervozita z něho byla cítit. Tím větší odvahu muselo vyžadovat zpívat poslední píseň jen do mikrofonu, bez opory v kytaře.

Hardcoroví nulajednanulanula zaplavili vnitřní stage vlnou násilí, snad možná největší sypačka a hluková smršť festivalu. V přesně opačném duchu následovala futuristická londýnská producentka Et alie, jejíž oblačné beaty roztomilého japonského popu (vytříbeného progresivní londýnskou scénou) nadnášely k pomalému pohybu. Žánrové skoky na Creepy nikoho nešokují, stejně si ale nechávám rakouského hlukaře s vazbící kytarou a těžkými elektro basy Gran po předchozí pohodě utéct, i když show srší energií.

Jde na shoegazu vymyslet ještě něco inovativního? I kdyby ne, Švédové Westkust uchopují žánr dobře, na Creepy hráli s radostí a lehkostí. Naladili publikum na pozitivní vlnu, ve které došlo i na stage diving. Nafukovací prase, kachna, sněhulák a dýně, vystřelovací barevné papírky – Meth Dad sliboval třeskutou párty. Hédonistické beaty ze začátku působily poněkud nuceně, což se začalo brzo obracet, tím větší škoda, že koncert končil přesně o desáté, právě když se lidi nahrnuli tancovat na pódium. Stížnosti na hluk bohužel loni málem připravily Creepy o místo v pivovaru a už v sobotu se po King Khanovi začínala u vchodu stahovat mračna policajtů. Po Meth Dadovi zůstal rozpačitý pocit.

Ten ale okamžitě přehlušila producentka s tibetsko-nepálskými kořeny Aïsha Devi. Rozpustit se ve zvukové matérii nebylo snad nikdy tak jednoduché, mystický zážitek digitálního šamanismu budoucnosti, kterému se šlo jen těžko bránit. Raveová extáze a všeobjímají meditace pro ni znamená to samé. Pronikavé droneové plochy proti surovým beatům, to vše s nezvyklým zpěvem na pozadí; jeden z highlightů festivalu a intenzivní zážitek.

Dracula Lewis pokračoval v podobně transcendentálním duchu, pohanský rituál se spoustou křiku a frenetickou noiseovou taneční elektronikou, následoval Sami s výborným dj setem míchajícím industriální techno a další žánry.

Creepy Teepee pečlivě sleduje trendy a směřuje k budoucnosti. Jak se zdá, tak ta je letos po letech klidu opět politicky vypjatá, zároveň ale futuristicky blyštivá. Program letošního krýpka to rozhodně naznačil, zvlášť při koncertu Holly Herndon jsem měl pocit, že současnost se odehrává právě tady a teď, což ale platilo pro celý festival.

Info

CREEPY TEEPEE 2K15
10. - 12. 7. 2015 2015
bývalý pivovar Lorec, Kutná Hora

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.