Články / Reporty

Přes skleněnou stěnu (Mastodon)

Přes skleněnou stěnu (Mastodon)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 27.11.2017

Začít přesně, skončit na čas, být dokonce rychlejší než anoncovaný jízdní řád. Tak nějak by se dal shrnout koncert Mastodon ve vyprodaném Lucerna Music Baru. První support, Russian Circles, dojel na mizerný zvuk a z jejich na deskách barevné prokreslené muziky zbyla jen rytmika (ale dobrá, to se musí nechat). Odezva byla nemastná, neslaná, a to i přesto, že trojice na pódiu do toho dala všechno, obzvláště kytarista Mike Sullivan se mohl rozdat. U Red Fang to bylo o něco lepší, kytary slyšet byly, ale odnesl to zpěv. Nažhavenému a připravenému publiku to však nevadilo, místy se dokonce zdálo, že hodně hlav je tu právě kvůli nim, alespoň reakce byly divočejší než na headlinery.

Mastodon rovněž nebyli zvukově ideální, ale co mělo být slyšet, to slyšet bylo. A dokonce i to, že i přes pověsti, které o Američanech kolují, tentokrát všichni na pódiu zpívali čistě. Instrumentálně není co vytýkat, i složitější věci byly zahrány precizně. Páteř setlistu logicky tvořila poslední deska Emperor of Sand, Mastodon však sáhli aspoň jednou do každé ze svých desek. Prostor tak dostaly složitěji prokomponované skladby z Crack the Skye i přímočarý nářez Mother Puncher z Remission.

Hrálo se bez zbytečných prodlev, mluvení - i bez přídavku. Ten nahradil šestiskladbový závěrečný blok, při kterém se k Mastodon připojil Scott Kelly z Neurosis a s kapelou pěkně projel všechny své hostovačky. Koncert tak dostal příchuť čehosi exkluzivního, jako by Mastodon bilancovali. Sice přijeli pod záštitou nové desky, ale rozprostřeli ji mezi starší skladby. Scott Kelly navíc přinesl auru jakéhosi otce v pozadí, vzoru, který každou desku skupiny posvětil svou přítomností.

fotogalerie z koncertu tady

Mastodon i Kelly byli maximálně soustředění, komunikaci obstarávala hudba. Možná byli dokonce až profesionálně chladní, jako by nedokázali překonat bariéru mezi pódiem a hledištěm, což je zrovna v Lucerna Music Baru poněkud paradoxní. A přitom pod pódiem se děly věci: Pogovalo se už u Red Fang, u Scotta Kellyho došlo i na pokusy o stage diving, sborově se pělo. Ale tak trochu přes skleněnou stěnu, kterou kapela, přes veškerou hudební kvalitu, nedokázala prorazit.

Info

Mastodon + Scott Kelly (us), Red Fang (us), Russian Circles (us)
24. 11. 2017 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Romana Kovácsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.