Články / Reporty

Přesahy monster (Festival otrlého diváka)

Přesahy monster (Festival otrlého diváka)

Jakub Kurnas | Články / Reporty | 10.03.2019

V pátek představil Festival otrlého diváka krále béček Johna Carpentera. Americký režisér hororů (Mlha, Věc) i akčních úletů (Velké nesnáze v Malé Číně) dokázal posouvat hranice žánru a jeho poučka, že zlo nesmí prohrát a má s divákem zůstat i po závěrečných titulcích, je pořád platná. A film Halloween, jehož úvodní scéna byla snímaná z pohledu vraha, je dodnes ikonická.

Jeho nejprovokativnějším dílem se stal jiný snímek: V chřtánu šílenství. Filmová pocta dvěma literárním legendám, Stephenu Kingovi a Howardu P. Lovecraftovi, totiž otevírá pro pokleslé žánry nezvykle složitá témata. Pojišťovací agent Trent hledá pohřešovaného autora hororových bestsellerů Suttera Canea a společně s jeho editorkou nalezne zapadlé městečko Hobb's End. Oba si brzy uvědomí, že se stali součástí Caneova posledního literárního díla. A že kdokoli knihu dočte do konce, promění se ve slizkou, hlavonožcovitou příšeru.

Sám snímek svou spletitostí chapadlovité monstrum připomíná. V první řadě baví černým humorem a několika prvoplánově lekavými momenty, podtrženými Carpenterovou typickou syntezátorovou hudbou. Zároveň vytváří surreálnou atmosféru, ve které nelze rozlišit, kde končí realita a začíná blud: různé postavy vidí vzájemně si odporující věci, několik scén se opakuje, pokaždé v drobných obměnách. Film díky tomu dostává pro horor neobvyklou hloubku. Ta je umocněna proměnou agenta ze sebevědomého profesionála na hospitalizovaného blázna, ale hlavně tím, že vítězným aktérem příběhu není ani démonický spisovatel Cane, ale samotné (a nezobrazené) zlo.

Carpenter ve filmu dokázal vyvážit napětí, humor i přesah a podobně jedinečný balanc se mu už nikdy najít nepovedlo. Jak těžko se taková rovnováha hledá, ilustroval následující den snímek Piercing (režie Nicolas Pesce). Mladý architekt Reed se v něm vydává ukojit potlačovanou touhu po násilí – pod záminkou falešné pracovní cesty se rozloučí s manželkou a novorozeným potomkem a do hotelového pokoje si objedná prostitutku, kterou chce zabít.

Film pracuje s anticipací. Divák očekává násilí, ať už kvůli vyšinutému traileru nebo úvodní scéně, ve které Reed přejíždí sekáčkem na led po novorozeněti. Když hlavní hrdina netrpělivě čeká na příchod prostitutky, v temně humorné scéně si krátí čas trénováním vraždy. Zatímco pantomimicky a s prázdnýma rukama dusí, bodá a řeže, ozývají se zvuky lapání po dechu, ostří nože a pilky. Násilí visí ve vzduchu, ale přichází jen napůl. Prostitutka, která se má stát obětí, se totiž vybarví jako ještě větší pomatenec než její vrah. Příběh se točí kolem nedorozumění obou postav: Reed si myslí, že prostitutka chce umřít a ví, že ji chce zabít. Prostitutka si myslí, že ví, co chce Reed, ale evidentně se plete. Mezi dvojicí vznikne netypické láskyplné pnutí, obě postavy si několikrát vymění role oběti a vraha. Psychologický rozměr filmu ale zůstává nevýrazný – Reedova motivace zabíjet, kterou mají vysvětlit flashbacky, působí plytce, důvody jednání prostitutky scházejí úplně.

Piercing zaujme, ale rozplizlý děj brzy unaví. Nejotrlejší diváky tak pobavila alespoň závěrečná scéna, ve které prostitutka spoutanému Reedovi přejíždí sekáčkem na led po břichu, a když napřáhne k ráně, film skončí. Nenaplněnost byla dotažena k dokonalosti. Nezbylo tak než si očekávání odnést ze sálu s sebou domů. Festival v neděli večer nabídne ještě závěrečnou projekci, apokalyptické béčko Sliz. Návštěvníci se můžou těšit na špatně napsané postavy, nelogické dějové zvraty a mnoho, mnoho krve. A o tom „otrlec“ je.

Info

Festival otrlého diváka 2019
5. - 10. 3. 2019
Kino Aero, Praha
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Colours po úplňku #3: Pozornosť inde

redakce 19.07.2019

„Ostrava, pyčooo,“ rezonuje ešte v piatkové ráno. Bojím sa vyjadrení, že štvrtkový večer patril Kryštofovi, že som na Kryštofkempe, že Kryšof korunoval večeru a že Kryštof zářil.

Colours po úplňku #2: Bizáry okolo nás

redakce 19.07.2019

Nadechnout se čerstvého vzduchu. Přibližně tak působí hlukový průplach Uniform, kterým se letos povedl dost možná bezprecedentní majstrštyk.

Colours po úplňku #1: Cestičky kovem

redakce 18.07.2019

Cesta môže byť kľukatá alebo si ju kľukatú spravíte. Omylom si hľadáme alternatívne cestičky na najväčší festival v Čechách.

Blues optimisty (Keb‘ Mo‘)

redakce 17.07.2019

Informace o jeho koncertu v divadle Archa se objevila jako blesk z čistého nebe vlastně jen pár týdnů před jeho konáním. I tak se divadlo prakticky kompletně zaplnilo. No bodejť!

Pohoda 19, den třetí v plamenech

redakce 16.07.2019

Všechno, co vás mrzí nebo štve na podobných akcích, vás na trenčínském letišti trápit nemusí, snad jenom to uhýbaní pivnímu vozítku...

Očista a poznání (na Creepy Teepee)

redakce 15.07.2019

Noise, psychedelie, eklektická elektronika a trap jsou záchytnými body, otázkou zůstává smysl nedělní produkce, zvláště té noční.

Beaty jsou chytlavé, křičí se i svíjí (na Creepy Teepee)

redakce 14.07.2019

Minulá noc se neobešla bez stížností na hluk, což bereme jako daň za městský festival. Co přinesla sobota kromě deště, Cateriny Barbieri nebo Dana Deacona?

Za hranice fyzické zkušenosti (na Creepy Teepee)

redakce 13.07.2019

Na Poděbradově není k hnutí. Chodníky a parapety u zbývajících dvou stanovišť se s ukončením produkce na hlavním pódiu zaplňují lidmi, podzemní klub ožívá.

Pohoda 19, den druhý a duha, která zmizela

redakce 13.07.2019

Zklamání ze zrušeného pátečního headlinera Lykke Li zažehnal brutální set Death Grips. Co dál, co víc? Gleb, Faka, Dream Wife a další.

Pohoda 19, den první a shutdown pro všechny

redakce 12.07.2019

Digitální tíseň, globální oteplování, rasismus, fake news a mnoho dalších současných společenských problémů za růžovou fasádou. Romantika na Pohodě.