Preview: Elevate Festival 2020

Co na první pohled zaujme na festivalu Elevate, je program, ve kterém mají různí panelisté z oblasti věd, výzkumů, humanitních i technických oborů na první pohled pré nad hudebníky. Každoročně si pořadatelé volí téma s ambicí pokládat složité otázky a snažit se najít nejednoznačné odpovědi, burcovat návštěvníky k přemýšlení a polemice, nabídnout netradiční pohled na věc. Ať už se to týká přednášek, diskuzí a workshopů či koncertních vystoupení, DJských setů nebo speciálních kolaborací mezi dvěma a více zmíněnými disciplínami. Léto by Elevate neslušelo, ale první březnový týden ve Štýrském Hradci stojí za zvážení, obzvlášť když se pod tematickou střechou Human Nature sešla tak zajímavá jména, jaká představujeme v následující selekci.

PANELISTÉ
Moon Ribas
Katalánská kyborg-aktivistka a avantgardní audiovizuální umělkyně, zakladatelka instituce Cyborg Foundation a nejvýraznější představitelka této skupiny výzkumníků. Moon Ribas proslula svým Seismic Sense, pažním implantátem, který jí umožňuje vnímat otřesy Země v reálném čase. Ten pak doplnila implantátem do nohy, který se aktivuje při otřesech Měsíce. Své poznatky a sesbíraná data zhmotňuje formou tance (Waiting for Earthquakes) a hudby (Seismic Percussion). A jak sama říká, Země a vesmír je autorem umění, zatímco Ribas pouhou interpretkou.

Michel Bauwens
Belgický peer-to-peer teoretik a žurnalista v oblasti technologií, kultury a inovací byznysu nahlodává zajetá pravidla a řeší problematiku pirátství, peer-to-peer a licencí dat. Sám stál u vzniku P2P Foundation, organizace, která se aktivně účastní věřejných debat v oblasti získávání dat, informací i kulturních děl alternativními způsoby. Je autorem několika tematických esejí, včetně The Political Economy of Peer Production. Možná by si ji v OSA mohli alespoň prolistovat.

Xenia Ermoshina
Ruská výzkumnice a aktivistka ve věci svobodného internetu Dr. Xenia Ermoshina dosáhla PhD v sociologii vědy a technologie v Paříži, kde začala pracovat pro CNRS, zároveň pokračuje v postgraduálu na Univerzitě v Torontu. Ermoshina studuje a zkoumá kontrolované šíření i zamlčování informací v postsovětských zemích, zvláště pak bezpečnostní sledování a technologii cenzury, tzv. middleboxy. Jako stěžejní událost poslední doby sloužil rusko-ukrajinský válečný konflikt, cílené útoky a digitální výhrůžky, zásahy cenzorů i sledování novinářů v terénu. Stačí zalepit webkameru páskou?

DJs
3Phaz
Anonymní káhirský rodák posedlý masivními basy zkresluje a rekonstruuje estetiku a hudební prvky shaabi - populárního pouličního egyptského žánru, který vychází z autentičnosti a syrovosti lidových balad. 3Phaz má rád extrémy, proto nabízí své suverénní uchopení žánru, kde klíčová slova jsou distortion a bass, tempo surového techna a bizarní zvuky svatebních kláves. Zatěžkávací test repráků!

Sir David Rodigan
Za dlouhých čtyřicet let na klubové scéně neztratil David Rodigan ani kapku nadšení a vášně, kterou pěstoval pro žánry jako reggae nebo dancehall. Tento hrdý sběratel desek a vlastník nejpestřejší kolekce mapující historii a vývoj jamajské hudby od prvotního nakažení ska až po míchání se soudobou elektronikou, nadále šíří své evangelium pozitivních melodií napříč světovými metropolemi. A to jako DJ a ikona programu stanic jako BBC Radio2 nebo Radio London, což mu v roce 2012 vyneslo Řád britského impéria za službu rádiovému vysílání. Klaníme se.

DJ Lag
Hudební historie elektroniky snad uzná přínos DJe Laga, který dokázal dostat styl gqom za hranice jihoafrického města Durban. Na první poslech syrové, polyrytmické beaty z levných automatických bubeníků a kusé vokály hecující publikum nenasvědčují masové popularitě, ale DJ Lag se vypracoval z rodného města v jednu z nejnadějnějších osob současné klubové hudby a podmanil si taneční parkety napříč Asií i Evropou. Titul Krále gqomu mu jen tak někdo neodpáře.

KOLABORACE
Vincent Moon + Hatis Noit
Francouzský režisér dokumentů a videoklipů Vincent Moon spustil v roce 2006 svou sérii amatérských klipů jménem The Take-Away Shows, která pokračuje dodnes s příspěvky věhlasných jmen jako The National nebo Arcade Fire. Hatis Noit je japonská experimentální zpěvačka, čerpající inspiraci pro svou avantgardní tvorbu z folkloru napříč kontinenty, od nepálských mnichů, japonské klasické hudby, gregoriánských chorálů po bulharské sbory. A jejich společné vystoupení slibuje komplexní audiovizuální zážitek.

KTL
Za zkratku KTL lze schovat nejeden význam v různých jazycích a několik z nich by se klidně dala označit tahle dvojice hudebních veteránů. Zatímco Peter Rehberg, držitel ceny Prix Ars Electronica a šéf vídeňského elektronického labelu Mego, vrství řezavé frekvence ze svého modulárního syntezátoru, Stephen O'Malley lomozí na kytaru v kultovní drone-metalové enigmě Sunn O))). Původní záměr stvořit hudební podklad pro divadelní hru Kindertotenlieder na motivy textů Gustava Mahlera překynul v pět řadovek, nesčetně kompilací a živáků i nárazové koncertování. Kdo hledá v tvorbě Sunn O))) řezavé záblesky světla, tomu radíme zbystřit.

Deafblind
Paulu Janischovi přezdívají plovoucí pyramida a jako multimediální designér tvoří středobod tvorby Deafblind. Soni Gstaettner původně vystupovala jako VJ pod pseudonymem Syndrome17, nyní je profesionální grafickou designérkou a ilustrátorkou. Specialitou Lukase Waldhofera je komplikované kódování, programování, 3D modelování a sound design. Tři umělci z domovského Štýrského Hradce pod důmyslným jménem Deafblind staví svá živá vystoupení na interaktivních projekcích reagujících na hudbu. Minimum záznamu, maximální organičnost.

HUDEBNÍCI
Okkyung Lee
Korejské klasicky studované cellistky Okkyung Lee si v minulosti všiml už zmíněný Stephen O'Malley, ale i John Zorn, a oba vydali její tvorbu na svých labelech Ideologic Organ a Tzadik. Není divu. Styl hraní je svým inklinováním k noiseové imprivizaci a freejazzovým výpadům bližší dílům obou pánů než klasické hře na cello. Lee hraje s vervou, extaticky, impulzivně. Dekonstruuje svůj nástroj, pokouší jeho limity, klade důraz na expresivnost a fyzičnost vystoupení. Výsledkem jsou znepokojivé, až klaustrofobické kompozice, které jen tak někdo neskousne. Troufnete si?

Kelly Lee Owens
Pravděpodobně nejzvučnější jméno mezi interprety pozvanými do Štýrského Hradce patří britské zpěvačce a producentce Kelly Lee Owens. Poté, co prošla nejvěhlasnějšími hudebními obchody v Anglii, se spojila s věhlasným tanečním producentem Danielem Averym a nazpívala tři skladby na jeho debutové album. Později začala skládat vlastní hudbu a v roce 2017 jí norský label Smalltown Supersound vydal debutovou desku, za kterou sklidila ohlas odborné kritiky i fanoušků jejího zasněného techna, protknutého vlivy trance i krautrockových mechanismů. Nejčerstvějším úspěchem je spolupráce na novém singlu Jona Hopkinse. Holka má našlápnuto!

Ouri
Neskromný a eklektický výběr z programu šestnáctého ročníku festivalu Elevate uzavíráme kanadskou multiinstrumentalistkou. Málokdo v sobě totiž nosí tolik odvahy, aby na svůj set do Boiler Room přidal k syntezátorům a pedálovým efektům ještě cello a steel kytaru. Základem jsou popové struktury skladeb rozšířené o abstraktní prostorovou dynamiku v rytmech techna i breakbeatu a neosoulovým až r'n'b vokálním projevem. Rozvíjející se agresivní rytmika ruku v ruce s konejšivými harmoniemi, to vše nabízí na ploše pěti skladeb její stále aktuální EP We Share Our Blood. Kontrasty a nevšední kombinace. Jak taky jinak.