Michal Smrčina | Články / Sloupky/Blogy | 22.05.2019
Do Lipska se za písničkou jezdí po celý rok, německé město často vítá interprety, kteří Česko míjí, a přitom je nedaleko. Každoročně se v něm také koná osobitý, zavedený Wave-Gotik-Treffen. Letos 28. ročník. Největší goth událost vůbec si nárokuje nejrůznější prostory širšího centra města, což ale místním nijak zvlášť nevadí. A to ani přestože do Lipska na čtyřdenní víkend zavítá pár desítek tisíc zúčastněných. Nejde o městský hudební festival klasického střihu. Vymyká se už osvěžující roztahaností po velkém území, s množstvím různých lokací, jindy zřídka přístupných objektů i obsáhlým programem, kde hudba sice zůstává středobodem, ale bohatý je i program doprovodný. Obdobná je situace s vlastní hudební dramaturgií.
Klasické kapely z žánrové historie rovnoměrně střídají čerstvější projekty. Mluvit o jednotícím diskurzu je sice na místě, přesto jde ale stále o široké rozpětí. Mohu tak pohodlně ignorovat třeba až polovinu programu, která mě zcela míjí, a přitom zůstane více než dost objektů upřímného zájmu a příležitostí k objevování. Zmiňovat, že festival pro většinu návštěvníků slouží i jako svého druhu karneval a osobité modely jsou všudypřítomné, je snad zbytečné. Od leprikonů s dukáty po striktní a vesměs neměnnou gotickou linii. Vzhledem k tomu, že tvrdé jádro příznivců festival navštěvuje už od devadesátek, nejsou překvapením ani podivuhodně oděné děti.
Červnový výlet do Lipska lze zvažovat z několika důvodů, prvním bude pochopitelně hudba se 159 ohlášenými kapelami. Mezi nimi se najdou vcelku ortodoxní gotické projekty, ale i vystupující známí v Česku napříč různorodými skupinami posluchačů – Kaelan Mikla, Hante., Light Asylum, Soft Moon nebo překvapivě Tempers s novým konceptuálním albem, které přímo vychází z teoretika a architekta Koolhaase. King Dude si na Treffen tentokrát odskočí z pražského koncertu na Sedmičce. Exkurz do desetiletí minulých obstará nejedna dlouhohrající, zralá nebo rovnou oživená kapela. Za vše mluví belgický postpunk Parade Ground nebo osmdesátkový synthpop kanadských Psyche. Zastoupeny jsou tradičně i industriálně laděné projekty. Od tvrdé elektroniky Haujobb či pionýrů EBM Nitzer Ebb přes frenetickou i plíživou dystopii Velvet Acid Christ po čerstvý, “industriálně popový” počin Simone Salvatoriho ze Spiritual Front nazvaný Lust Syndicate.
Elektro, syntezátory, potemnělou estetiku a trochu nostalgie dovezou Priest, založení odpadlíkem ze slavnější, o poznání kytarovější kapely Ghost. Zmínit se sluší i australský death-pop Vowws a u toho doufat, že dvojici bude dáno vystoupit na vhodném, komornějším místě, kde lze vydechnout a nihilisticky rozjímat. Ve věci samotného lineupu a rozpisu totiž program stále mlčí. Dá ale lze čekat, že takzvaně velké kapely obsadí také velké prostory. Jako třeba “hangár” Agra Hall. Jednou z nich budou zřejmě Cradle of Filth, zajímavou protiváhu k nim představují New Model Army anebo rovnou White Lies. Hudebníci zvučných jmen se na festival vracejí nejspíše rádi a pravidelně, což dokládá i nynější sólová účast Rhyse Fulbera, který minulý rok vystoupil s Front Line Assembly.
fotogalerie z loňského ročníku festivalu najdete tady.
Tradiční i méně tradiční festivalové aktivity je ale obvykle vhodné prostřídat, sebevýstřednější fetiš se po čase okouká a Lipsko naštěstí v tomto směru nabízí i jiné vyžití. Navíc, když festivalová páska slouží i jako jízdenka poměrně frekventovanou hromadnou dopravou po dobu trvání akce. V rámci koncertů je zásadní vybírat i dle lokace. Ikonický klub Moritzbastei v podzemí městského opevnění, Opera Leipzig nebo Volkspalast. Budova s kopulí, původně projektovaná architektem Kreisem a koncipovaná jako výstavní síň, dnes slouží jako svého druhu kulturák a naposledy hostila Rome, anebo trochu atypicky Crisis. Syrovější kulturní vyžití a estetické zážitky se nabízí hledat v osobitých lipských čtvrtích, jakou je třeba Connewitz.
Doporučenou aktivitou je konzumace lokálního ekvivalentu Braníku zvaného Sternburg (poznávací značkou červená hvězda a umístění v nižším cenovém spektru), doplněná volnou obchůzkou skrze distrikt. Během ní lze nasávat zbytky zvětralé, punkové atmosféry a vyhodnocovat, nakolik postupuje gentrifikace i zde. Zatím naštěstí relativně pomalu, dostupné bydlení a levné nájmy tu ještě nejsou utopií. Místní urbánní politika zvládá nadále přitahovat, i udržet, jedince, kteří nejsou ani tak ostentativně kreativní a fresh, jako spíše dokáží ocenit pomalé životní tempo a oslavovat umírněné flákačství. Klasické vyžití v podobě kombinace galerie-čtyřka-squat-klub-hipsterbistro je však také k dispozici téměř na každém rohu. Smýt špínu festivalu, což platí zejména pro návštěvníky, kterým se nepoštěstilo sehnat v zaplněném městě solidní nocleh, lze nakonec v jednom z velkých, přilehlých jezer na jihu města. Lze i vybírat, z Cossi See nebo Markkleeberger See.
Michal Pařízek 08.09.2023
Ne snad že bychom museli nutně každý den něco udělat, ale zároveň… proč si pak ten den pamatovat? Co kdybychom to zkusili jinak – ani jeden den bez vzpomínky!
Michal Pařízek 25.08.2023
Jasné, tohle je emo edice. Kromě pozitivních reakcí snad všech, se kterými jsem včera mluvil, stačilo jen postávat opodál a vstřebávat atmosféru.
Michal Pařízek 28.07.2023
Začátkem devadesátých let se řešilo v showbizu hodně věcí, jedním z těch nejzásadnějších témat bylo, zda slza, stékající po tváři irské zpěvačky Sinead O’Conner...
redakce 10.07.2023
Nádhera na letišti aneb to nejlepší z letošního ročníku festivalu Pohoda podle redakce, kolegů a dalších přátel.
Michal Pařízek 30.06.2023
Prázdniny. To pro mě věky neplatí, přesto tenhle den vnímám jako jakýsi milník. Startovní čáru. Portál, za kterým je všechno na chvíli jinak.
Michal Pařízek 16.06.2023
Nenapadlo by mě, že někdy budu s chutí číst komentáře Martina Fendrycha, který pro nás coby mladé pankáče na začátku devadesátých let znamenal synonymum establishmentu, zla.
redakce 16.05.2023
Nabízíme tradiční výběr toho nejlepšího od zástupců Full Moonu a dalších kolegů i kamarádů, probírala se Eurovize i gotici a tančilo se dokonce i v bačkorách.
redakce 09.05.2023
Máme za sebou dva povedené víkendy v rakouském městečku Kremže a jako vždy bylo z čeho vybírat. Prosíme si!
Zdenko Fajčák 01.05.2023
Punk na Slovensku bol v posledných rokoch bez iskry ako vypraný zapaľovač, vyprázdnené retro v štýle Ein Punkes Buntes.
redakce 24.04.2023
Popáté a zase jinak. A zase nejlepší.