Články / Recenze

Příběh jako kulisa obrazů - Yomeddine

Příběh jako kulisa obrazů - Yomeddine

Jakub Kurnas | Články / Recenze | 24.02.2019

Režisér a scenárista Abu Bakr Shawky přivezl do Prahy v rámci čtyřdenní přehlídky Arabské noci svou prvotinu Yomeddine. S filmem má za sebou úspěšný festivalový rok: jeho vrcholem bylo zařazení po bok snímků BPM a Saulův syn, když v Cannes získal Cenu Françoise Chalaise, která, zaštítěna jménem francouzského filmového historika a žurnalisty, vyzdvihuje hodnoty kvalitní žurnalistiky.

Egyptská road movie začíná smrtí Beshayovy manželky. Z izolované kolonie pro lidi postižené leprou se vydává hledat své rodiče, kteří ho do ní umístili jako malého chlapce. Nevolky k sobě přibírá i desetiletého sirotka Obamu a nesourodá dvojice putuje na oslím povozu chudou egyptskou krajinou plnou předsudků a násilí. Cesta se proměňuje v souboj o sebeúctu toho, který je v očích společnosti i boha nechtěný a nepotřebný.

Představitele hlavního hrdiny, Radyho Gamala, objevil Shawky v jedné z leperských kolonií. Jeho autentičnost je nejsilnějším prvkem filmu: zjizvená tvář a pronikavý pohled jsou mimořádně fotogenické. Přestože nepodává dokonalý herecký výkon, dokáže svou bezprostředností okouzlit.

Yomeddine dobře dokumentuje krutou africkou realitu. Bída, špína a zaostalost dýchá z každé scény: když Beshay s Obamou usínají na špinavých matracích pod mostem, když je kvůli Beshayovu vzhledu zatknou policisté. Dějová linka ale jednotlivé scény nedrží pohromadě. Yomeddine v prvním plánu líčí odtržení člověka od rodiny a vyrovnávání se s vlastní odlišností a společenským postavením, zároveň se snaží obsáhnout další náročná témata: smíření se smrtí, rigiditu náboženství, neutěšenou sociální situaci... To se jim v devadesáti minutách nedaří obsáhnout, některé myšlenky i dějové momenty vyznívají naivně či do ztracena. Podobná roztěkanost provází i vizuální zpracování. Záběry egyptské krajiny i Beshayovy tváře jsou působivé, vybízejí ke kontemplaci a dělají ze snímku barvitý zážitek s pachutí pouštního písku, ale střih, často chrlící jeden obraz za druhým, zahlcuje.

Yomeddine se dá chápat jako podobenství o přijetí sebe sama i jako road movie popisující hledání v nejširším slova smyslu. Násilnost některých zvratů ho sráží, ale nepopře vizuálně silné dílo, nabízející syrový obraz dnešního Egypta prostřednictvím společensky vyloučeného člověka.

Info

Yomeddine
režie: A.B. Shawky, 2018
web filmu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Vyzrálé spratkovství Jamese Colea

Dantez 31.05.2020

Za úsměvným akronymem se skrývají slova Money Rain Dancer a jde o proces nemálo podobný šamanistickému vyvolávání deště.

Klamou tělem, omamují melodiemi (Kurt Rosenwinkel Trio)

Jiří Vladimír Matýsek 30.05.2020

Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.