Články / Recenze

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

ScreamJay | Články / Recenze | 16.09.2019

OHODNOŤTE DESKU

Tvář cesty zbrocená potem, zlatá barva, které v parnu došel dech. „Nebojej se vás. Bojej se toho, co znamenáte. To, co reprezentujete, je svoboda. Oni jen kecaj a kecaj o individuální svobodě, ale když se s ní setkaj, tak se jí zděsí.“ Vzpomínám na tenhle příznačný monolog z legendární Bezstarostné jízdy. Deafheaven se toho nebáli, Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost. Záleží snad na tom? Vždyť rány způsobené vypočítavostí krvácejí úplně stejně jako ty od bezelstné, půvabné zákeřnosti. Jenom ta chuť a ten prožitek jsou jiné.

rozhovor s Georgem Clarkem z Deafheaven zde

Růžové polokošile v hájemství černého stínu? Kultu moderní doby? Čirá láska i nelíčená nenávist? Parta kolem frontmana George Clarkea šlape po stereotypech a stále čeří ty samé emoce, které rozvířila zásadní deska Sunbather. Subžánr blackgaze tehdy už dávno nebyl neznámou, svůj boom si odbyl s prvními alby francouzských Alcest, avšak teprve Deafheaven mu přihráli větší pozornost a (ne)chtěnou kontroverzi. Píše se rok 2018 a podobně jako Alcest na albu Shelter, i Deafheaven na Ordinary Corrupt Human Love prochází svou vlastní katarzí, reflexí vnitřních pocitů, která brnká na strunu trpělivosti stejně intenzivně jako na mnohdy zapíranou lidskou romantiku.

soutěž (pro registrované) o dvě vstupenky na pražský koncert Deafheaven s Touché Amoré a Portrayal of Guilt probíhá do 18. září 2019 zde

Pestrobarevná něha s krásně divným přebalem? Mikromotiv úvodní You Without End mi strašně připomíná nápěv Princeova Purple Rain. Blackové sypačky v Canary Yellow působí najednou až trochu směšně, nepatřičně, to všechno s upřímně chytlavou melodikou nenáviděných postgrungeových Creed. Akustika v Near zas dává vzpomenout hitovku Zombie od The Cranberries, jenomže Dolores tentokrát nepřijde. Baladu Night People si Deafheaven určitě nepsali pro sebe, ale přímo na tělo hostující Chelsea Wolfe. Doom, nedoom? Pointou celé nahrávce budiž závěrečná Worthless Animal, znovu vystavěná na jednoduché melodii ne nepodobné postrockovým jednohubkám typu Somniaferum, s kytarou, co zvoní jako švédská Katatonie, a o dvě, tři minuty delší, než by možná musela být. Ordinary Corrupt Human Love je zapomenutá romantika ze staré VHSky, ke které usrkáváte gin tonic. Brčkem. Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii.

Info

Deafheaven – Ordinary Corrupt Human Love (Anti-, 2018)
web kapely

Živě:
Deafheaven (us) + Touché Amoré (us) + Portrayal of Guilt (us)
21. 9. 2019 19:30
MeetFactory, Praha
fb událost

foto © G L Askew

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?

Improvizační dialog (Haco, Takako Minekawa, Dustin Wong, Tarnovski)

redakce 05.09.2019

Kannazuki je tradiční japonské pojmenování pro říjen v lunárním kalendáři. Nahrávka totiž vznikla právě 1. října loňského roku.