Anna Mašátová | Články / Reporty | 13.04.2013
Lenka Dusilová si vyzkoušela za dobu svého působení na scéně nejrůznější hudební žánry. Od folku přes hostování na albu Daniela Landy nebo u Lucie a Čechomoru až k sólovým projektům Eternal Seekers a elektro-akustické Baromantice. A právě posledně jmenované jsou spjaté se jménem jazzové pianistky Beaty Hlavenkové. Spolupráce mezi dámami nese své plody, viz ocenění typu Anděl a Žebřík.
Po zimní pauze se Baromantika vrátila na pódium a fanoušci dorazili v tak hojném počtu, že k vyprodání Lucerna Music Baru moc nechybělo. Úvodní části večera se zhostilo dvanáctičlenné těleso Prague Modern Young. Disharmonie a složité aranžmá, do mozku se zařezávající tóny konkurující Čelistem, vše podkreslené videoprojekcí filmů amerického skladatele a filmaře Philla Niblocka. Pro mnohé neskousnutelná produkce, na baru to hučelo jak v úlu, většina si dění na scéně příliš nevšímala, případně s útrpnými pohledy upíjela ze sklenic. Faktem je, že Prague Modern Young jsou pro náročného a vnímavého diváka, který navíc tuší, do čeho jde.
Dalo by se chápat, že lidi přišli kvůli Baromantice a předkapela je prostě nezaujala. Jenže hluk z vykecávání, třískot rozbíjených sklenic a kreace několika opilých jedinců s neuvěřitelně stupidním chováním neustaly ani poté, co jeviště ovládla baromantická pětice. Kromě Beaty a Lenky taky Viliam Béreš na klávesy, basák Patrick Karpentski a bubeník Martin Novák. Všemu dominovala Dusilová, která předváděla v plné šíři svůj rozsah místy připomínající trylkování Ivy Bittové, aby vzápětí přešla do uvolněné improvizace à la Dan Bárta. Překvapivě zazněly i starší kusy jako Pro Tebe, což bylo kvitováno burácivým potleskem, snad z mírné nostalgie nad někdejším rádiovým hitem „Jsi světlo mojí duše, světlo mojí lásky, proč se trápit.....“. Věčná hledačka střídala kytary, hrála si s loop stationem, dost prostoru dostávali i spoluhráči, třeba příjemně neškolený Novákův projev v písni Luna. Zpod pódia občas zněly nepříjemné komentáře, ty milé naštěstí převažovaly, třeba povzdech „já chci taky umět tak hezky zpívat“. Jenže co to bylo platné, když kapela musela zklidňovat ignoranty. „To je rambajz, co? Přijďte si zase někdy pokecat na Baromantiku!“ Debutové desky se prodalo několik tisíc, takže na scénu v polovině koncertu přispěchal Šimon Kotek ze 100promotion, aby předal zlatou desku. Platina prý není daleko.
Jediným hostem večera byl britský písničkář Justin Lavash, který dorazil bez kytary, aby zazpíval duet Brother. Pověst si návštěvníci napravili dlouhými potlesky, které odměnily dva přídavky. Téměř dvacet písní uzavřel videoklip Smiluje, režiséra Tomáše Zilvara, natočený na podzim v pražském Café V lese. Kdyby nebylo užvaněnosti okolí, mohli jste si vychutnat jemnou nostalgickou melancholii, kterou je Baromantika prodchnuta. Takhle jste si jen pomysleli něco o házení perel...
Baromantika
9. 4. 2013, Lucerna Music Bar, Praha
foto © Barka Fabiánová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.