gaga | Články / Reporty | 29.11.2017
Britská kapela Sophia se vydala na turné u příležitosti vydání trojdílného živáku As We Make Our Way a u nás si udělala dvě zastávky. Jednu v Brně, kam ji přijely podpořit pražské Planety. A tak jsem se vydala do Kabinetu múz, abych si poslechla skupinu, která tu byla naposledy před sedmi lety...
Planety ve čtyřiceti minutách minutách naservírovaly indie vesmírnou procházku, která se vyváženě věnovala dvěma posledním albům. V sále se rozprostřel svět, který uváděl do snového transu, aby vzápětí strhl svou dravostí a syrovostí zpět do reality. Celý trip ale působil jaksi odtažitě. V některých skladbách byla cítit nesladěnost, sem tam se objevil přechod, který vyzněl rušivě. To by samo o sobě nevadilo, kdyby zpoza mikrofonů vycházela stejná energie jako z nekompromisního bubeníka. Planety skončily i přes varování "zahrajeme poslední dvě písničky" jaksi nečekaně a brzo.
fotogalerie z koncertu tady i tu
Pokud se u Planet zdálo, že chybí zaujetí, u Sophia, kteří hrají už od poloviny devadesátek, to bylo naopak. Už v prvních tónech byla srdce, duše i hlavy všech pěti hudebníků a pekelné soustředění zůstalo až do konce. Chvílemi to vypadalo, že i jejich pohyby jsou sladěné do nějakého zvláštního pódiového chorea. Až z toho mrazilo. Vystoupení začalo pomalejšími skladbami I Left You nebo So Slow, ale ty jako by oproti nahrávce ještě třikrát zpomalily. S odklepnutím prvního tónu klub zaplnil hutný, učesaný a čistý zvuk, ale charakteristická melancholická atmosféra postrádala autentičnost. Jako by z reproduktorů spolu s nostalgií a houpavými melodiemi vytékalo Savo.
Zpěvák a frontman Robin Proper-Sheppard silně připomínal havajského Troye von Balthazara a jeho ukňouraný přednes. Jen texty pracovaly namísto mystifikující alegoričnosti s civilností a upřímností a noisem zašpiněný zvuk nahradily plynulé hloubavé harmonie, které nás odkolébaly až domů.
Sophia (uk) + Planety
25. 11. 2017 Kabinet Múz, Brno
foto © Vlastik Vojáček
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.