Články / Recenze

Přírodní elektronika, intimita, záblesk! (Päfgens)

Přírodní elektronika, intimita, záblesk! (Päfgens)

Miroslav Ondřejíček | Články / Recenze | 02.06.2017

Slovenská kapela Päfgens bola založená vo Varšave v roku 2013 pôvodne ako obývačkový projekt a pod týmto statusom vydali aj svoj debut What Happened to Erich Zederkoff? (2014). Zmena nastala minulý rok, keď Jana Kočišová a Filip Drábek presunuli svoje aktivity do Berlína. Nové mesto, nová obývačka, nové všetko. Aj album.

Volá sa Tinyold Hands a oproti Zederkoffovi nenastali žiadne radikálne zmeny. Päfgens stále ťažia zo šikovne premyslenej jednoduchosti, ktorá si bez problémov vystačí len s basou a gitarou, kde tu nejakým zvukovým efektom, terénnymi nahrávkami na pozadiach a milo nesmelým ženským vokálom. Očakávaný hudobný vývoj spočíva v ešte väčšom eliminovaní akéhokoľvek pesničkového základu jednotlivých skladieb, krehké motívy sa vynárajú, prepletajú a miznú rýchlo, aby tým najdôležitejším mohla ostať atmosféra. A tá ani na moment neskĺzava k naivite.


Tridsať päť minút hracieho času vzniklo behom hodiny reálneho živého hrania priamo v štúdiu s cieľom zachytiť intimitu živého vystupovania. Vytrhnúť z Tinyold Hands konkrétne skladby, ktoré by mali predstavovať to najlepšie, je nemožné. Album funguje len ako celok a krásnym ho robí veľké množstvo smutne veselých aranžérskych momentov roztrúsených naprieč, keď v drvivej väčšine prípadov ich má na starosti gitara. Prejavujú sa výsostne akusticko melodickým prevedením, alebo vo forme stenovitých útvarov, čo výborne vystihujú napríklad Cone a nasledujúca Pavé. Množstvo použitých terénnych nahrávok dopĺňa nástroje tak, aby album vo výsledku dokázal navodiť pocit tak povediac vonkajšieho počúvania. Niečo ako prírodný lo-fi shoegaze.

Päfgens zvládajú druhú nahrávku s gráciou im vlastnou, no bolo by zaujímavé, keby sa im podarilo opustiť komfortnú zónu. Síce by to mohlo znamenať, že trojka sa nebude podobať na svojich predchodcov, ale mohol by to byť ich najlepší album vôbec.

Text vyšel v magazínu Full Moon #70.

Info

Päfgens - Tinyold Hands (Too Many Fireworks, 2017)
www.pafgens.bandcamp.com/album/tinyold-hands

živě: Praha žije hudbou 2017
8. - 10. 6. 2017 Praha
www.facebook.com/prahazijehudbou
www.prahazijehudbou.cz

foto © Jan Durina

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?