Články / Reporty

Přísahám bohu na sedmý blok (Landscapes & co.)

Přísahám bohu na sedmý blok (Landscapes & co.)

woko | Články / Reporty | 27.04.2015

Večer plný tvrdé hudby pro lidi, kteří echt tvrdou hudbu nevyhledávají. Večer, na kterém si můžete v pětadvaceti připadat staří. Na společné tour Landscapes a The Tidal Sleep se objevila Praha a místní No Chance of Recovery už v půl osmé rezonovali sedmým blokem. I když toho chlapci zatím moc nenahráli, určitě v nich vězí potenciál. Nesnaží se sázet na populární „emo hardcore“, ale zapojují i něco invence. Vokál sice zní občas moc romanticky, ne tak naživo, ostudu si rozhodně neudělali. Jen by si mohl příště zpěvák vytáhnout kraťasy ,just sayin‘.

The Tidal Sleep byli hřebem večera. Post-hardcore by už taky mohl leckdo považovat za vyčerpaný žánr, ale s jakou lehkostí a zároveň energií ho Němci servírují, je radost. Jako by Touché Amoré s La Dispute měli potomka, který se vyžívá v No Omega. Během setu nedává pětice na pódiu moc na výběr než děkovat pánu bohu za čočky, protože brýle bych měl už ty tam. V prvních řadách se to snažíme rozhýbat, ale mládež nereaguje, při Smoke And Mirrors si dávám pozor, abych si nerozsekl hlavu o odposlech. I když se některým členům začíná stříbřit ve vlasech, hrají, jako kdyby neexistoval zítřek. Příště už přijedou jako hlavní akt. Přísahám bohu.

Na Landscapes je nejnarvaněji. Vepředu to začíná pomalu vřít a divím se, jak Shaun Milton za mikrofonem může pobíhat v mikině. Kapela předvádí standardní set včetně piruetek a dupání ze strany na stranu, publikum je ale nadmíru spokojené, Shaun se válí po zemi nebo po lidech. Netrvá to dlouho a dojde na sborové zpěvy, každá skladba zasluhuje hlasitý potlesk. Melodické hardcore s pop-punkovými postupy dává vzpomenout na dva týdny staré vystoupení While She Sleeps a Hundredth, Landscapes by to tam slušelo jako na obrázku. Sedmička se rozpouští ve spokojenosti.

Info

Landscapes (uk) + The Tidal Sleep (de) + No Chance of Recovery
23. 4. 2015, Strahov 007, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...