Články / Reporty

Přiškrtit, povolit, explodovat (Squid)

Přiškrtit, povolit, explodovat (Squid)

Akana | Články / Reporty | 21.10.2021

To, že si Squid na velkou desku počkali od prvního vydaného singlu neuvěřitelných pět let, se jim teď bohatě vyplácí. V Underdogs' se pětice z přímořského letoviska Brightonu představila jako suverénní, dokonale sehraný band s jasně vyprofilovaným stylem, jehož vývoj zároveň zůstává otevřenou záležitostí. Když člověk setře pot, vstřebá ukrutnou energii a nasazení, které z kapely sálá, a začne zase racionálně uvažovat, musí ocenit především vyváženost, která panuje mezi animální zuřivostí a propočítaným dynamickým půdorysem. Squid jsou neurotičtí a výbušní tak akorát, aby vám to nezačalo být nepohodlné, a soustředěně ukáznění jen do té míry, aby nebyl důvod k nařčení z hráčské exhibice.

V hudbě Squid je přítomná matematika, ale ne toho druhu, jaký vám zauzluje sluchovody a do svalstva chytnete tik, jejich počítání je plynulejší, má co dělat spíš se spojitými liniemi, s krautrockovými repeticemi a neúprosnou gradací. Zároveň nechybí improvizace, prudké kontrasty, punková syrovost i drtivé noiseové laviny. Byly chvíle, jako třeba ve vražedném finále písně Narrator, kdy se zdálo, že se celý prostor z nahromaděného napětí rozprskne na atomy. A o tom vlastně Squid naživo jsou, o precizní práci s napětím. Přiškrtit, shromáždit, povolit, naznačit, explodovat. Rafinovaně usměrňovat proud od konejšivého čůrku až po bolestivě zasahující gejzír. Squid jsou méně splašení než Black Midi, méně nevyzpytatelní než Black Country, New Road, ale o to intenzivnější.

Full Moon #121 věnovaný Squid hledejte na e-shopu.

Ačkoli momentálně platí za jedny z největších hvězd britského alternativního rocku, v osobní rovině si na žádnou exkluzivitu nehrají. Přes pekelné soustředění, jaké jejich hudba vyžaduje, působili uvolněně a bezprostředně, tu a tam k lidem něco přátelsky prohodili, přeptali se, kam v Praze vyrazit, když jim na to zbyl čas. Když hudebníci z předskakujících Lonker See vyklízeli pódium, neobeznámený divák mohl mít pocit, že ti chlápci, co se jim vyhýbají a začínají připravovat nový setup, jsou jen přičinliví technici, tak nenápadná je to parta. Samozřejmě ale jen do chvíle, než přestanou ladit a z postupně bobtnajícího intra vytryskne loňský singl Sludge. Pak už se střídaly vrcholné kousky z letošního dlouhohrajícího debutu (vedle Narrator třeba Peel St. natlakovaná sveřepým groovem nebo spolehlivě zabírající Paddling), další singlová ohlédnutí (velký ohlas vzbudil především The Cleaner), ale i dvě novinky Fudge a Sevenz. Strhující finále pak obstarala stejně jako na albu skladba Pamphlets.

Semknutost skupiny podtrhuje nenucená všestrannost jejích členů. Jen bubeník a zpěvák Ollie Judge si hledí výhradně své soupravy a hlasivek, jimiž suverénně usměrňuje intenzitu svých deklamací a výkřiků. Louis Borlase přispívá sólovým zpěvem v těch několika melodičtějších úsecích, jako jsou části Paddling, Arthur Leadbetter je machr přes arzenál ruchů a zvuků, Anton Pearson zase přes polyrytmické kytarové vyhrávky a specialitou Laurieho Nankivella je trubka. Žádný ale u jednoho nástroje nevydrží, střídá kytaru s basou, klávesy s perkusemi a všechno to působí živelně i promyšleně zároveň.

Polský kvartet Lonker See, který se ujal role supportu, si rozhodně zaslouží víc než jen letmou zmínku. A nejen proto, že jim později z pódia vysekli poklonu samotní Squid. Jejich set se vyznačoval na předkapelu nadstandardní délkou, nezadal ale žádný důvod k netrpělivosti. Publikum se snadno naladilo na jejich hutné, pomalu se rozvíjející a převážně instrumentální skladby, do nichž hudebníci pěchovali plné hrsti temné psychedelie i skřípajícího noiseu. Zdivočelý saxofon posouval kapelu místy k free jazzu, bezeslovný vokál Joanny Kucharské zase upomínal na ambientnější začátky kapely.

Nejžhavější želízka současné britské vlny experimentálního rocku k nám nacházejí cestu s chvályhodnou aktuálností (a zejména v režii Heartnoize Promotion). Před dvěma lety jsme na stejném místě viděli Black Midi, v dohledu jsou Black Country, New Road i Fontaines D.C. Zdá se, že ani Brexit ani pandemie tenhle inspirativní hudební dovoz neohrožuje a to je dobrá zpráva. Za kanálem se v posledních letech (nejen) v této hudební oblasti dějí hodně zajímavé věci a je skvělé být informován z první ruky a potkávat na domácích pódiích kapely, které jsou zrovna na vrcholu. Ačkoliv je dost dobře možné, že právě Squid k tomu vrcholu pořád ještě stoupají. A pokud je to tak, možná by měli pomalu nasadit kyslíkové bomby.

Info

Squid (uk) + Lonker See (pl)
19. 10. 2021 Underdogs', Praha

foto © Jakub Václavek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2022: Domovy (Vivat Moody Moon Noize Vol. 3)

Kyril Bouda 26.01.2023

Cesta k víře není jednoduchá, devítihodinový trip napříč tuzemskými drahami i silnicemi je dobrodružstvím svého druhu.

ESNS 2023 – To nejlepší

redakce 23.01.2023

První dojmy od zástupců redakce a dalších kolegů či přátel najdete níže, podrobnější report čekejte v březnovém čísle Full Moonu.

Řešit skrze sebe víc to venku než se cyklit uvnitř (Galerie Průchod / Off Format)

Minka Dočkalová 14.01.2023

Dvě originální brněnské galerie si na stejný čas připravily otevření výstav, přičemž obě měly jednoznačně co nabídnout.

Když hodíš plechovku s rajskou polévkou na plátno (Ways of Freedom)

Jiří Přivřel 13.12.2022

Vídeňská Albertina Modern vystavuje abstraktní expresionismus. Od Jacksona Pollocka k Marii Lassnig.

Až do masa (Porridge Radio)

David Stoklas 12.12.2022

Vzhledem k úpěnlivosti, s jakou Porridge Radio podávali emotivně náročné písně, v nás museli něco zanechat – třeba otevřené rány.

Laskavý úsměv satanisty (Zeal & Ardor)

Václav Valtr 10.12.2022

Když se vepředu utvořil kotel, utrousil: „Pamatujte si, když někdo spadne, tak mu pomozte vstát, když to neuděláte, jste pěkný hovada.“

Člověk na rozcestí světla a temnoty (PAF Olomouc 2022)

Aneta Kohoutová, Šimon Macek 07.12.2022

Ty čtyři dny pod střechou Konviktu ve mně vyvolaly hluboký pocit mentální závratě. Stav, ve kterém se podpisu na smlouvě s ďáblem rovná náš tichý souhlas se stavem věcí současných.

Pod tíhou strun (Michael Gira & Kristof Hahn)

Jiří Procházka 07.12.2022

Swans mají rozpracovaný nový materiál, který začátkem roku vyšel ve strohých demoverzích na fundraisingovém albu Is There Really a Mind? Co z něj Gira zahrál?

Sohnovo krasosmutnění na domácím ledě

Jiří Přivřel 05.12.2022

Bouřlivě přijatý návrat ztraceného Syna.

Stop Putinovi a sláva Ukrajine (Dakhabrakha)

Ema Klubisová 03.12.2022

Svet nečakanej hudby, ktorý reflektuje základné elementy duše. Sú svieži, vizionárski a hraví.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace