Články / Reporty

Příslovečné určení pohybu. Hluku. (Dope Body)

Příslovečné určení pohybu. Hluku. (Dope Body)

David Vo Tien | Články / Reporty | 05.02.2015

Dneska na to půjdeme in media res, zostra,  v rytmu vystřelené kulky, v duchu večera. "My nejsme Depakine Chrono." Jelikož si nevybavuju, jestli jsem kdy vůbec DP viděl a to, jak vypadají, už vůbec ne, považoval jsem úvod za poněkud trapný vtip. Ale ty obličeje mi byly povědomé a já nebyl schopný dát dohromady 2 + 3. Pak mě to trklo, že na ty podladěné riffy nepotřebuju kalkulačku a že jsou vlastně heavy. Kurac. "Dáme poslední věc a půjdeme do píče." Chvilka ladění. "Kdyžtak máme kazety, tamhle, jak jsou hajzly." Přesně po dvaceti minutách dokonáno bylo. Diktát jako vždy, jen mi tentokrát nepřipadal tak chorobně vzteklý. Zato vokál mi přinášel myšlenky na Gnu a kytara působila dost nametalovaně, struhadlo na zlý primitivní riffy hadr. Zapálený omšelý hadr. Nejhodnější Kurac, co jsem viděl. Navzdory hořlavé hudbě a šup sem šup tam přístupu na mě působily takřka zenově, a to nehraje.

Proto nástup Dope Body působil jako hození fláku do tygří klece nebo jako kopanec do rozkroku. Elektrizující. Odzbrojující, pokud někdo přišel na Sedmičku s kvérem, vystřelovákem nebo rybičkou. Zpěvák Andrew vypadá jak průnik Tylera Durdena s Christianem Balem a mladýho Micka Jaggera. Kolem stojanu se kroutí jako kobra, po pódiu kráčí jak leopard. Když si sundá triko, napadnou mě dvě věci: sochařství a gay sex. Do toho kytarista míří hlavou nástroje k podlaze jak samopalem na skosený nepřátele, obrací se k aparátu jako k mohyle, prsty útočí po hmatníku smyslů zbavený. Lidi paří jak na život a na smrt při Leather Face, progresivnější Twice the Life zase rozhoupává rytmem a komplikovaností nutí k pozornějšímu obdivnému pozorování i poslechu. Basák hraje jak druhý kytarista, nespokojí se s pouhým tvrzením spodku. Často jde harmonicky proti kytaře, hlavně ve výjezdech, což pak zní jak krátké duely mezi oběma. Kdykoli se Andrew snaží říct něco souvislejšího, kytarista už to žene k dalšímu songu. "Když jsem naposled cestoval, kontrolovali mi prdel." Jen, co to dořekne, vybouchne dynamit krátkého vazbení následovaného kvílením flažoletů. Takovou explozi dokáže patrně pouze kapela, co původně chtěla odehrát jen jednu show. Všimli jste si, třeba ve sloce Hired Gun, že Andrew má podobnou barvu hlasu jako Joey Ramone?

Info

Dope Body (us) + Kurac
3. 2. 2015, Klub Strahov 007, Praha
foto © Václav Havelka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Výlet k hraniciam hluku. A trochu ďalej. (Hluková mystéria 2021)

Lucia Banáková 22.09.2021

Občas sa mi zdá, že všetko v Ostrave je zvláštne vyvážené ako napríklad tá tvrdá práca divokou zábavou...

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Pro tělo, duši i bránici (Respect Festival 2021)

Akana 31.08.2021

A protože zlověstné předpovědi o dešti a zimě se zdaleka nenaplnily, Respect byl opět kouzelným setkáním s pestrou hudbou a přátelskými lidmi, na jaké jsme už léta zvyklí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Ne!)

Veronika Havlová, Viktor Palák 31.08.2021

Tentokrát se Anna ujala i jedné ze dvou hlavních rolí v příběhu dvojice, která si během zhruba šesti let, co ji sledujeme, projde takovou vlastní vztahovou křížovou cestou.

KVIFF 2021: Na cestě a Memoria

Lukáš Masner 29.08.2021

Patrně mým největším favoritem letošního ročníku bylo iránské drama Na cestě sedmatřicetiletého debutanta Panaha Panahiho.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace