Články / Reporty

Přívětivý teror pětihlavé saně. I Am Legion.

Přívětivý teror pětihlavé saně. I Am Legion.

Jakub Šíma | Články / Reporty | 14.10.2013

Foreign Beggars u nás byli k vidění za poslední tři roky už popáté, možností slyšet je po jejich typicky ostrovním odklonu k elektronickým beatům bylo tedy více než dost. Posun nezůstal v grimeové rovině a spodky vydatně čerpaly z drum and bassu, dubstepových dropů a v elektronice osvědčených postupů, spojení, které nebylo příliš originální v jednotlivých prvcích, bylo jako celek něčím neslyšeným. První setkání na Hip-hop Kempu vzbudilo vlnu nadšení a tisícihlavý mosh pit, nikomu nevadilo, že rap byl na druhé koleji. Stejný efekt měla zimní klubová show, jen obeznámený divák ze sebe už těžko doloval prvotní nadšení, původně hitové postupy neměly napodruhé takovou sílu. Do roka a do dne od první show, tedy na dalším Hip-hop Kempu, se dostavilo rezervované postávání bez patřičného vzrušení. A napočtvrté jsem vynechal. Přesto měla otázka, jestli chodit ve čtvrtek do Roxy, kladnou odpověď. Foreïgn Beggars se dali dohromady s holandskými drtiči temné strany elektroniky Nosia, což znamenalo přitvrzení a odstranění přebytečných kudrlinek. Projekt nese název I Am Legion a stejnojmenné album má nejeden silný moment. I když kvůli nim musíte občas skipovat.

Roxy bylo součástí evropské tour a pořádající Fource Entertainment hlásili, že lístků mnoho nezbývá. Jediné zklamání se dostavilo, když jsem zjistil, že místo line-upem ohlášeného pořadí si prohodili role mnou očekávaný kalifornský experimentátor Samiyam a DJ Nonames, obvyklý koncertní DJ Foreïgn Beggars. Okolnosti nezastavíš, snad příště. Nonames ukázal, že v nažhavování publika je osobou povolanou, mix všech odstínů elektroniky odlehčovaný rapem přitáhl k pódiu solidní počet tanečníků, kteří sestávali z nezvyklého průniku elektronické a hiphopové scény. Mladší většině sekundovalo i několik roky ošlehanějších tváří.

I Am Legion nastoupili na stage s příjemným půlhodinovým zpožděním, začátek odpálili se singlovou Make Those Moves. Publikum bouřlivě reagovalo, takže hned první výzva "Put your motherfuckin' hands in the air, Praha" znamenala loket v obličeji. Vzduch rychle ztratil kyslík a vystoupal do teplot pro Roxy obvyklých. Hodně se skákalo a zpocená těla neměla navzájem slitování, nejživěji dav reagoval na prověřené dubstepové dropy a drumandbassové rytmy. Dočerna sladěná sestava tří DJ's a dvou MC's kontrastovala s bílými promítacími plochami, které obklopovaly vystupující a nejen opticky zmenšily pódium. I díky tomu působili jako jedno těleso, neobvyklá koncertní sestava dostála první osobě z titulu I Am Legion. Společné album se přehrálo v původní podobě, spodky nebyly pouze spodky a nebyly určeny k doprovodu vokální složky, ale dostávaly svůj vlastní prostor. Tři Holanďané stojící za pultem obsluhovali nejen notebooky a kontrolery, ale v refrénech zdvojovali dvojici raperů. Albová sestava byla kompletní, jelikož se na stage podíval i jediný host D.Ablo. Nechyběla ani obligátní pochvala publika, kterou však v kontextu minulých zkušeností šlo brát vážně, na slovech "In Czech Republic are the craziest motherfuckers I've ever seen" něco bylo. Na přídavek se sáhlo k mimoalbovým spolupracím a zazněl remix Dawn of a Dark Day, původně od Black Sun Empire s hostujícími Foreïgn Beggars. A nakonec už jen léty prověřená hymna Contact, první výsledek vzájemné spolupráce obou těles tvořících I Am Legion. Poslední ruce ke stropu, poslední strkanice obnažených a citelně vysílených těl a nabuzených myslí. Nadšení bylo zjevné, přestože pramenilo především z prvního setkání s energickým rapem a neméně divokou instrumentální částí.

I přes počáteční despekt vše dopadlo podle optimistických předpokladů, podtrženo faktem, že jsem k vlastnímu překvapení nakonec taky skákal. Uvidíme, kde budu při jejich další návštěvě. Šance, že opět na koncertě, se povážlivě zvětšila.

Info

I Am Legion (uk)
10. 10. 2013, Roxy, Praha

foto © Bushman Media

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jazz dvou kontinentů (Jorge Rossy Vibes Quintet)

David Bláha 20.01.2020

Úvodní melodie připomene tvorbu Thelonia Monka, což vlastně vypovídá i o celém výrazu a zvuku, který skupina vytváří...

Sub Focus – kdo chodí na starý djs?

Vadim Petrov 19.01.2020

Sub Focus nastoupí, potřese Bifidovi rukou a vypálí Rock It v double dropu s Take You Higher od Wilkinsona, synergické double dropy padají jeden za druhým téměř bez ustání.

Povolený sentiment na Balkáně (Božo Vrećo)

Ana Fligić 31.12.2019

Typické dlouhé vlasy, dramatický make-up, plnovous, elegantní, nejčastěji vlastnoručně navržené šaty, vysoké podpatky. Sevdah v Bělehradu.

Něco mezi (J.I.D)

Daniel Nádler 23.12.2019

Nevím, jestli zrovna tahle situace mu dodala kuráž nebo co se v něm zlomilo, ale pak bylo všechno jinak.

Náboženství: Island (Árstíðir)

Aneta Kohoutová 16.12.2019

Celým večerem se nese velký důraz na kořeny a pospolitost, chvílemi se v téhle situaci cítím trochu stísněně jako na sektářském kázání, do poznámek si píšu - guru feeling.

Bert & Friends jsou SUPR

Andrea Bodnárová 14.12.2019

Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.