Články / Reporty

Přivítejte netradičního městského bluesmana Jiřího Konvrzka!

Přivítejte netradičního městského bluesmana Jiřího Konvrzka!

RADEK.K. | Články / Reporty | 09.03.2013

S očekáváním nevelké účasti jsme nijak nepospíchali, přesto byla naše trojka z Mostu usazena v „první lajně“ jako první. Ještě pár minut před plánovaným začátkem v 19:00 nikde nikdo. Nu což, Jiří Konvrzek se zdál být v pohodě, myslím, že by odehrál i pouze pro nás. Než jsme však stačili probrat pár běžných životních zážitků, v divadelní kavárně nastal tichý vzruch a v tu ránu bylo plno. Plnem si dovoluji označit zhruba třicítku návštěvníků, což je myslím velmi slušné. Ale dosti statistik a planých úvah.

Jiří Konvrzek na nás bez výstrahy vypálil zemité blues trhané z osmistrunné kytaro-mandolíny, vrchní poloviny samodělné krabice. Zvonivým soundem (heavy metal z Delty, pozn. Lábus) podporovala vtipný text, vše doprovázeno přímým rytmem na šlapáko-hi-hatku. Je cítit, že jazzové frázování mu není cizí, avšak nedostavuje se pocit setkání s čistokrevným jazzmanem, tradičním folkařem nebo rockerem. Dovolím si pána s neurčitým, plachým výrazem ve tváři, tajemně ironickým, až snad skrytě jízlivým pohledem, tak jak to dobří humoristé umí, označit coby vskutku „netradičního městského bluesmana“. Např. v písničce Tomáš je mnoho divného, upřímnost i černý humor, odlehčený Hmyz předvede zvukohrátky a vypointovaný závěr. V okamžik nastoupení bigbítu, rozuměj obdobného rukopisu s mírně zkresleným zvukem a nemenší porcí vtipu, stejně postoupí k rozhrkanému dvanáctitaktu.

Stylový kotrmelec v rámci jednoho muzikanta pojmenoval protagonista jako country. Skorocountry se vybarvilo na celokapelní syrový nátřesk. Aby také ne, nohama jel rytmiku, rukama mydlil kytarový doprovod, zpíval a v pauzách přidával výživnou foukačku. Jízda! Časem došlo i na „jednu z prvních písní“ snad Země má, která se nejvíc přiblížila zpěvnému folku se skrytě vlasteneckým poselstvím. Další starobu bez větších problémů opentlím výrazem „industriální zabijačková balada“. Když je co poslouchat, uteče to většinou jako splašený kůň. Poslední pecku předvedl Jiří Konvrzek na svůj nejmenší strunátor (dříve použil i prostřední, řádně ohoblovanou verzi) s velice výrazným zvukem a příběhem o úchylném sběratelství. Nutný, silně vytleskaný přídavek o přemnožení krtků naservíroval v „rodném nářečí“, tedy jakémsi smyšleném jazyce, kdy díky gestikulaci bylo rozumět naprosto všemu! Aby ukojil své dobře naladěné publikum, jako úplné rozloučení vystřihnul krátkou řachu s tahací harmonikou a ještě kratší „nedokončenou“.

Při přepisování útržků jsem si neuvědomil, že dvouhodinový koncert, který mám v hlavě i na duši jako jediný celek, byl v polovině rozdělen přestávkou.

Info

Jiří Konvrzek
13. 2. 2013, Vrchlického divadlo, Louny

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.