RADEK.K. | Články / Reporty | 09.03.2013
S očekáváním nevelké účasti jsme nijak nepospíchali, přesto byla naše trojka z Mostu usazena v „první lajně“ jako první. Ještě pár minut před plánovaným začátkem v 19:00 nikde nikdo. Nu což, Jiří Konvrzek se zdál být v pohodě, myslím, že by odehrál i pouze pro nás. Než jsme však stačili probrat pár běžných životních zážitků, v divadelní kavárně nastal tichý vzruch a v tu ránu bylo plno. Plnem si dovoluji označit zhruba třicítku návštěvníků, což je myslím velmi slušné. Ale dosti statistik a planých úvah.
Jiří Konvrzek na nás bez výstrahy vypálil zemité blues trhané z osmistrunné kytaro-mandolíny, vrchní poloviny samodělné krabice. Zvonivým soundem (heavy metal z Delty, pozn. Lábus) podporovala vtipný text, vše doprovázeno přímým rytmem na šlapáko-hi-hatku. Je cítit, že jazzové frázování mu není cizí, avšak nedostavuje se pocit setkání s čistokrevným jazzmanem, tradičním folkařem nebo rockerem. Dovolím si pána s neurčitým, plachým výrazem ve tváři, tajemně ironickým, až snad skrytě jízlivým pohledem, tak jak to dobří humoristé umí, označit coby vskutku „netradičního městského bluesmana“. Např. v písničce Tomáš je mnoho divného, upřímnost i černý humor, odlehčený Hmyz předvede zvukohrátky a vypointovaný závěr. V okamžik nastoupení bigbítu, rozuměj obdobného rukopisu s mírně zkresleným zvukem a nemenší porcí vtipu, stejně postoupí k rozhrkanému dvanáctitaktu.
Stylový kotrmelec v rámci jednoho muzikanta pojmenoval protagonista jako country. Skorocountry se vybarvilo na celokapelní syrový nátřesk. Aby také ne, nohama jel rytmiku, rukama mydlil kytarový doprovod, zpíval a v pauzách přidával výživnou foukačku. Jízda! Časem došlo i na „jednu z prvních písní“ snad Země má, která se nejvíc přiblížila zpěvnému folku se skrytě vlasteneckým poselstvím. Další starobu bez větších problémů opentlím výrazem „industriální zabijačková balada“. Když je co poslouchat, uteče to většinou jako splašený kůň. Poslední pecku předvedl Jiří Konvrzek na svůj nejmenší strunátor (dříve použil i prostřední, řádně ohoblovanou verzi) s velice výrazným zvukem a příběhem o úchylném sběratelství. Nutný, silně vytleskaný přídavek o přemnožení krtků naservíroval v „rodném nářečí“, tedy jakémsi smyšleném jazyce, kdy díky gestikulaci bylo rozumět naprosto všemu! Aby ukojil své dobře naladěné publikum, jako úplné rozloučení vystřihnul krátkou řachu s tahací harmonikou a ještě kratší „nedokončenou“.
Při přepisování útržků jsem si neuvědomil, že dvouhodinový koncert, který mám v hlavě i na duši jako jediný celek, byl v polovině rozdělen přestávkou.
Jiří Konvrzek
13. 2. 2013, Vrchlického divadlo, Louny
Jiří V. Matýsek 17.05.2022
Rammstein můžeme vyčítat ledacos: přílišnou přímočarost, útoky na nízké pudy, kontroverznost a kdovíco dalšího...
Jiří Přivřel 14.05.2022
Low na svém aktuálním turné srdce Evropy míjejí, já zase minul jejich pražský koncert před třemi roky v Meetku. Bylo to v létě, byl jiný program, dodnes lituji. Z letošní…
Tomáš Kouřil 10.05.2022
Zastávky na turné GusGus k poslednímu albu se brněnská Fléda dočkala skoro až rok poté, co deska Mobile Home vyšla. Stálo to za to?
Bára Jurašková 10.05.2022
Dvouhodinový dialog s publikem za sebou nechal kromě hudební vzpomínky hlavně chuť nepřehlédnutelné, bezpodmínečné laskavosti. Hyperpopová diva nutí publikum šílet...
Akana 05.05.2022
Myslím, že takhle komplexní, propracovanou a zároveň bezprostřední a oduševnělou show jsem naposledy zažil před čtyřmi lety u Davida Byrnea...
Akana 01.05.2022
Písně, v nichž Céu kombinuje brazilské tradiční rytmy s popem, jazzem nebo elektronikou, nejsou stavěné pro hlučné arény.
Jiří V. Matýsek 29.04.2022
Je to oprávněné, není to oprávněné, těžko říct. Našlápnuto Mdou Moctar vážně má. V MeetFactory hrál v české premiéře.
Michal Pařízek 25.04.2022
Skvělý songwriting, úžasný hlas a hlavně nefalšovaná radost z možnosti po několika velmi těžkých měsících být znovu před publikem. Silná místa, i ta slabší, rovnováha.
Michal Smrčina 24.04.2022
McCarthy si v černém obleku, košili a brýlích udržuje výraz cynického kazatele, který neztrácí nadšení z dob, kdy začínali.
Ema Klubisová 23.04.2022
V sále zavládlo ticho a na tri a pol minúty publikum prevzalo rolu speváka, zatiaľ čo Juro hral.