Články / Reporty

Přivítejte netradičního městského bluesmana Jiřího Konvrzka!

Přivítejte netradičního městského bluesmana Jiřího Konvrzka!

RADEK.K. | Články / Reporty | 09.03.2013

S očekáváním nevelké účasti jsme nijak nepospíchali, přesto byla naše trojka z Mostu usazena v „první lajně“ jako první. Ještě pár minut před plánovaným začátkem v 19:00 nikde nikdo. Nu což, Jiří Konvrzek se zdál být v pohodě, myslím, že by odehrál i pouze pro nás. Než jsme však stačili probrat pár běžných životních zážitků, v divadelní kavárně nastal tichý vzruch a v tu ránu bylo plno. Plnem si dovoluji označit zhruba třicítku návštěvníků, což je myslím velmi slušné. Ale dosti statistik a planých úvah.

Jiří Konvrzek na nás bez výstrahy vypálil zemité blues trhané z osmistrunné kytaro-mandolíny, vrchní poloviny samodělné krabice. Zvonivým soundem (heavy metal z Delty, pozn. Lábus) podporovala vtipný text, vše doprovázeno přímým rytmem na šlapáko-hi-hatku. Je cítit, že jazzové frázování mu není cizí, avšak nedostavuje se pocit setkání s čistokrevným jazzmanem, tradičním folkařem nebo rockerem. Dovolím si pána s neurčitým, plachým výrazem ve tváři, tajemně ironickým, až snad skrytě jízlivým pohledem, tak jak to dobří humoristé umí, označit coby vskutku „netradičního městského bluesmana“. Např. v písničce Tomáš je mnoho divného, upřímnost i černý humor, odlehčený Hmyz předvede zvukohrátky a vypointovaný závěr. V okamžik nastoupení bigbítu, rozuměj obdobného rukopisu s mírně zkresleným zvukem a nemenší porcí vtipu, stejně postoupí k rozhrkanému dvanáctitaktu.

Stylový kotrmelec v rámci jednoho muzikanta pojmenoval protagonista jako country. Skorocountry se vybarvilo na celokapelní syrový nátřesk. Aby také ne, nohama jel rytmiku, rukama mydlil kytarový doprovod, zpíval a v pauzách přidával výživnou foukačku. Jízda! Časem došlo i na „jednu z prvních písní“ snad Země má, která se nejvíc přiblížila zpěvnému folku se skrytě vlasteneckým poselstvím. Další starobu bez větších problémů opentlím výrazem „industriální zabijačková balada“. Když je co poslouchat, uteče to většinou jako splašený kůň. Poslední pecku předvedl Jiří Konvrzek na svůj nejmenší strunátor (dříve použil i prostřední, řádně ohoblovanou verzi) s velice výrazným zvukem a příběhem o úchylném sběratelství. Nutný, silně vytleskaný přídavek o přemnožení krtků naservíroval v „rodném nářečí“, tedy jakémsi smyšleném jazyce, kdy díky gestikulaci bylo rozumět naprosto všemu! Aby ukojil své dobře naladěné publikum, jako úplné rozloučení vystřihnul krátkou řachu s tahací harmonikou a ještě kratší „nedokončenou“.

Při přepisování útržků jsem si neuvědomil, že dvouhodinový koncert, který mám v hlavě i na duši jako jediný celek, byl v polovině rozdělen přestávkou.

Info

Jiří Konvrzek
13. 2. 2013, Vrchlického divadlo, Louny

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace