Články / Recenze

Problémy, které vidět nechceme (Rafael Anton Irisarri)

Problémy, které vidět nechceme (Rafael Anton Irisarri)

Bára Jurašková | Články / Recenze | 02.08.2019

Poslední dobou se kulturním prostorem prolíná téma konce, často podávané s nadhledem, který připomíná poslední smích toho, kdo už nemá co ztratit. Tahle hysterie má co dočinění s čím dál citelnější klimatickou krizí. Lidé se dostávají do stavu zvaného solastalgia: „Je to bolest, kterou prožíváme, když jsme svědky bezprostředního útoku na místo, kde žijeme a ke kterému máme citový vztah,“ vysvětluje autor termínu G. Albrecht.

Hudba Rafaela Antona Irisarriho byla už dříve společensky angažovaná – nahrávka Shameless Years příznačně nahraná v Mexiku je spojována s Trumpem a mexickými přistěhovalci, novější Colourful Midnight se už obrací k prostředí, ve kterém žijeme, a k enviromentálním tématům. Deska Solastalgia působí o mnoho konkrétněji, je osobní výpovědí člověka, na kterého nejen dopadá všudypřítomný pocit bezmoci, ale který se neustále setkává se změnami klimatu. Ať už jde o dětství ovlivněné ničivými povodněmi v Portoriku nebo život uprostřed lesů ve státu New York, sužovaných extrémními mrazy. Zásadní vliv na vznik alba měla nicméně návštěva islandského ledovce Snæfellsjökul, který mizí před očima. Odtud pochází jak cover, tak terénní nahrávky.

„Vážně mě to začalo tížit. Je to největší výzva naší civilizaci, a když se jí neujmeme, tak si vůbec neumím představit, co se bude dít,“ popisuje Irisarri pro časopis Vice a dodává, že tvorba hudby je pro něj terapií. Jeho nejnovější album není lehké na poslech, dlouhé intenzivní pasáže plné hutných dronů ve skladbách Coastal Trapped Disturbance a Visible Through The Shroud na nás doléhají doslova, jako by padalo nebe. Snad to není jen hudbou, ale i pocitem viny, který vyvolává. Na nahrávce nacházíme i optimističtější pasáže, občas se ze záplavy dronů a deformovaných kytar, field recordings i lidských hlasů vynoří harmonický příliv oceánu. Po tlaku prvních skladeb se materiál postupně zjemňuje, až je možné při smířlivé Kiss All The Pretty Skies Goodbye zaznamenat takřka melodickou kytarovou linku. Každý záchvěv naděje se ovšem v závěrečné Black Pitch rozplývá v chaosu šumu a disonantních tónů.

report z vystoupení na festivalu Spectaculare zde

Zdánlivě jednotvárné drony rezonují mezi temnými polohami a částmi, kde lze rozeznat zvuky harmonické islandské krajiny i hlasy Irirsarriho a jeho přítele, přenášející nás zpátky do reality. A my se nemůžeme zbavit tíživého strachu o vlastní budoucnost.

Info

Rafael Anton Irisarri – Solastalgia (Room40, 2019)
bandcamp interpreta

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Making me sparkle (Blue Hawaii)

Karolina Veselá 23.02.2020

Nostalgicky se vracejí k hudbě svého mládí, a tak něžné a snové vokální party podkládají tranceovými a garageovými beaty.

Trefa do černého (Punisher MAX 2: Bullseye)

3DDI3 22.02.2020

Bullseye je díl, ve kterém Aaron malinko ustoupil od akce a přidal na psychologické hutnosti. Celek připomíná střet kladiva s trhavinou.

Vesmír ľudskej mysle (Pandorama)

Milan Hrbek 26.01.2020

Rozbiehajúci sa label Tabačka records z Košíc priniesol na slovenskú hudobnú scénu vskutku originálne a netradičné zjavy...

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.