Články / Recenze

Problémy, které vidět nechceme (Rafael Anton Irisarri)

Problémy, které vidět nechceme (Rafael Anton Irisarri)

Bára Jurašková | Články / Recenze | 02.08.2019

Poslední dobou se kulturním prostorem prolíná téma konce, často podávané s nadhledem, který připomíná poslední smích toho, kdo už nemá co ztratit. Tahle hysterie má co dočinění s čím dál citelnější klimatickou krizí. Lidé se dostávají do stavu zvaného solastalgia: „Je to bolest, kterou prožíváme, když jsme svědky bezprostředního útoku na místo, kde žijeme a ke kterému máme citový vztah,“ vysvětluje autor termínu G. Albrecht.

Hudba Rafaela Antona Irisarriho byla už dříve společensky angažovaná – nahrávka Shameless Years příznačně nahraná v Mexiku je spojována s Trumpem a mexickými přistěhovalci, novější Colourful Midnight se už obrací k prostředí, ve kterém žijeme, a k enviromentálním tématům. Deska Solastalgia působí o mnoho konkrétněji, je osobní výpovědí člověka, na kterého nejen dopadá všudypřítomný pocit bezmoci, ale který se neustále setkává se změnami klimatu. Ať už jde o dětství ovlivněné ničivými povodněmi v Portoriku nebo život uprostřed lesů ve státu New York, sužovaných extrémními mrazy. Zásadní vliv na vznik alba měla nicméně návštěva islandského ledovce Snæfellsjökul, který mizí před očima. Odtud pochází jak cover, tak terénní nahrávky.

„Vážně mě to začalo tížit. Je to největší výzva naší civilizaci, a když se jí neujmeme, tak si vůbec neumím představit, co se bude dít,“ popisuje Irisarri pro časopis Vice a dodává, že tvorba hudby je pro něj terapií. Jeho nejnovější album není lehké na poslech, dlouhé intenzivní pasáže plné hutných dronů ve skladbách Coastal Trapped Disturbance a Visible Through The Shroud na nás doléhají doslova, jako by padalo nebe. Snad to není jen hudbou, ale i pocitem viny, který vyvolává. Na nahrávce nacházíme i optimističtější pasáže, občas se ze záplavy dronů a deformovaných kytar, field recordings i lidských hlasů vynoří harmonický příliv oceánu. Po tlaku prvních skladeb se materiál postupně zjemňuje, až je možné při smířlivé Kiss All The Pretty Skies Goodbye zaznamenat takřka melodickou kytarovou linku. Každý záchvěv naděje se ovšem v závěrečné Black Pitch rozplývá v chaosu šumu a disonantních tónů.

report z vystoupení na festivalu Spectaculare zde

Zdánlivě jednotvárné drony rezonují mezi temnými polohami a částmi, kde lze rozeznat zvuky harmonické islandské krajiny i hlasy Irirsarriho a jeho přítele, přenášející nás zpátky do reality. A my se nemůžeme zbavit tíživého strachu o vlastní budoucnost.

Info

Rafael Anton Irisarri – Solastalgia (Room40, 2019)
bandcamp interpreta

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?