Články / Reporty

Proč je Truffaz takovej frajer

Proč je Truffaz takovej frajer

Shaqualyck | Články / Reporty | 12.10.2013

Takovou tlačenici v Jazz Tibetu dlouho nepamatuju. Už hodinu před začátkem se od vstupu klikatila fronta nedočkavců. Sál se bleskurychle naplnil, lidé se tísnili na stojáka i vzadu u baru, hlavně být u toho, bez ohledu na věk, únavu či cenu vstupného. Tohle jméno zkrátka táhne. Ale proč vlastně?

Sotva vkročil na scénu, okamžitě sklidil obrovský aplaus, aniž by zahrál jedinou notu. Bylo asi půl deváté a nás čekaly dvě hodiny áčkového nu-jazzu. Oděn v černé sako a pomačkanou bílou košili odložil bágl a z kapsy vylovil setlist na pocuchané účtence z hospody. Ostře řezané rysy, orlí nos, zasněný pohled, potutelný úsměv. Až někdo pustí do světa komiks, jehož hrdinou bude zádumčivý trumpetista, bude vypadat jako Erik Truffaz. Hudba rezonuje každou šlachou jeho těla, pobyt na pódiu si maximálně užívá, umí reagovat na spoluhráče i obecenstvo. A není to afektovaná hvězda, miluje svou práci. Mistr nálad. Během koncertu si dokáže fantasticky pohrát s atmosférou, zdánlivě podobné kusy zvládá podat jak v energickém hot-jazzovém aranžmá, tak i komorně, s lehkým nádechem melancholie. Je lovcem tónů, hledačem souznění. Starý pes, nové kousky. Každou vteřinu je vidět (a hlavně slyšet), že o tom, co a proč dělá, neustále přemýšlí. V očích se mu zrcadlí bohatý vnitřní svět a během živých vystoupení do něj nechává publikum skrze hudbu velkoryse nahlédnout, odměnou je mu bezmezný obdiv oddaných fans, kteří s nadšením kvitují jeho šišlavé pokusy o češtinu i spontánní hru na roztleskávanou, která rozhýbe celý klub. V podání kohokoliv jiného by šlo o lacinou estrádní úlitbu rozvášněnému davu, pro Truffaze je to součást samozřejmé komunikace s obecenstvem, které mu rozumí a hypnotizovaně sleduje každé jeho gesto.

Rozčepýřený trubadúr mrkne na spoluhráče, přiloží nástroj k ústům a mašina se rozjede. Pomalu, ale jistě. Prostor plíživě vyplňuje intimní neo-noir, noc je krájená na tenké plátky, zalitá světly pouličních lamp. Nestačí poslouchat, musíte slyšet, tady se stírají rozdíly mezi realitou a snem. Jsou jen čtyři, ale znějí jako orchestr, basák s vizáží Richarda Jenkinse prstí lopatu jak o život a přidává rozdováděné grimasy, bělovlasý čáryfuk Erik neváhá pro potěchu publika potrápit dusítko nebo předvést efektní hru jednoruč. Nátisk má jak Satchmo, s takhle titěrnými rty... nechápu. Nepředvádí se, v klidu se složí na barovou stoličku a se zavřenýma očima si vychutnává finesy svých souputníků. Agresivní méďa béďa poliská hamondky a předvede sólo, že by z něj Romanu Holému naskočila erekce, charismatický Švýcar pokývá hlavou a navazuje podmanivou melodií. Umně se loudá, natahuje dech, buduje napětí. Táhlý zvuk utne pomlka. Všichni se chystají k potlesku, ale v tu ránu nastoupí razantní souhra kompletní čtyřky, která právě přivedla k dokonalosti termín „wow efekt“. Jednotlivé nástroje spolu nesoupeří, fungují v cizelované symbióze a citlivě reagují jeden na druhého. Zároveň umí kolegiálně vyklidit prostor a nechat vyniknout dechberoucí ekvilibristiku precizních spoluhráčů. V závěru dává bubeník k lepšímu etudu ze scatovaného beatboxu prohnaného přes vytuněný mikrák, MC Y sklízí potlesk i uznání od spokojeného kapelmajstra, který jako by v duchu říkal: „Dobře jsem si vás, chlapci, vybral.“ Škoda jen několika opileckých výkřiků z hlediště, možná to hříšník myslel dobře, ale prznit takový noblesní večer vulgarismy?! Na to by měl existovat paragraf.

Truffaz každopádně potvrdil statut nezávislého novátora a prvotřídního špílmachra. Byl ukecanější a uvolněnější než před dvěma lety při znovuotevření zdejšího hudebního svatostánku a koncert podle toho vypadal. Přídavek byl extatickou souloží bez ochrany, následné ovace více než zasloužené. Na tohle se bude vzpomínat krásně a dlouho.

Info

Erik Truffaz (sui)
9. 10. 2013, Jazz Tibet Club, Olomouc

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Z predátora obětí. A naopak (Panthera, 420PEOPLE)

redakce 11.09.2019

Pět šelem v kleci pomalu krouží a soustředěně, hladově vyhlíží. Přichází Panthera...

Netančilo se: HTRK

redakce 09.09.2019

Začalo to drtivým duněním pomalých basů. Kytara jen probleskovala, zpěv se blížil spodní hranici slyšitelnosti. Tak HTRK znít neměli...

Neobyčejně obyčejná Courtney Barnett

redakce 07.09.2019

Sebeironická vypravěčka i zuřivá punkerka. Ultrasympatická bytost, s níž byste moc rádi strávili noc. A spíš než co jiného tím mám na mysli...

Ty už odcházíš? (Courtney Barnett)

redakce 07.09.2019

To není její věta, neodpustila jsem si říct nahlas. Patří snad Carrie Fischer a mně se příčí, když je cizí věta tou nejzajímavější částí textu...

V tempu. Ariana Grande

redakce 06.09.2019

Průhledná ledvinka za osm dolarů, se stejnou cenovkou průhledná taška i kabelka. Nad nabídkou oficiálního webshopu s merchandise Ariany Grande se nelze než pousmát.

Ve spleti harfy, na pláni cella: Mary Lattimore, Julia Kent

redakce 06.09.2019

Svým oblíbeným vtipem uváděla americká harfenistka Mary Lattimore kompozici nazvanou The Warm Shoulder, prý romantickou.

Jiná opera, jiné zvuky: Ostravské dny 2019

redakce 02.09.2019

Když Morton Feldman oslovil Samuela Becketta s žádostí o libreto, oba se okamžitě shodli na tom, že operu nesnáší. Úměrně tomu v Neither absentuje většina jejích specifik, například děj.

Magická krajina blikající žárovky (Aluk Todolo)

redakce 30.08.2019

Aluk Todolo aneb jak z mála vydolovat hodně. Platí to o jejich hudbě, platí to i o vizuální stránce koncertu. A sklepní ráj Underdogs' tomu dal ideální prostor.

Tohle není jen další písničkář (Hozier)

redakce 29.08.2019

Když zazní rozvážná Talk z letošní desky, v duchu si říkám „To je ono! Právě za to ho mám ráda – za ty temné polohy, z nichž mrazí v zádech“.

Acidová bouře The Warlocks

redakce 29.08.2019

Už během prvních tónů písně Disfigured Figure z nového alba Mean Machine Music bylo zřejmé, že nepřivezli žádný hippie oceánský zefír z minulých let...