Články / Recenze

Proč měnit něco, co funguje? (Alice in Chains)

Proč měnit něco, co funguje? (Alice in Chains)

Jakub Šilhavík | Články / Recenze | 12.07.2013

Smrt Laynea Staleyho, frontmana Alice in Chains, se v roce 2002 jevila jako poslední hřebík do rakve hudebního žánru grunge. Ten v první polovině 90. let zachránil rockovou hudbu, aby následně skomíral pod záplavou drog. Málokterá hudební scéna byla prolezlá drogami tak jako Seattle a těžko byste hledali „lepší“ příklad než Alice in Chains. Jejich úspěch spojený s nelegálními substancemi je záhy dostihl – Layne Staley bodře sestoupil do drogového předpeklí, odkud nebylo jiného návratu než na márách, jak si předpověděl již v debutovém singlu We Die Young. V tu dobu ale už Alice in Chains poměrně dlouho stagnovali a oficiální rozpad znamenal pouze formální tečku.

O deset let později je situace o poznání šťastnější. Alice in Chains se pod patronátem Jerryho Cantrella vrátili na koncertní šňůry s novým zpěvákem Williamem DuVallem a prvotní rozpaky z reinkarnace značky rozptýlili deskou Black Gives Way to Blue (2009). Ta navázala přesně tam, kde v 90. letech skončili. Nyní na fanoušky cení zuby pátá studiovka The Devil Put Dinosaurs Here. Jak se povedla?

Už od prvního poslechu je zřejmé, že téměř vše zůstalo při starém. Alice in Chains totiž podobně jako Dinosaur Jr nalezli před lety svůj jedinečný sound, který se i přes zástupy epigonů dosud nevyčerpal. Za vším hledej všeprostupující rukopis kytaristy a zpěváka Jerryho Cantrella, který DuValla odstavil na druhou kolej. Ačkoliv je to nejspíš ku prospěchu věci, nelze nenamítnout, že kreativní partnerství Staley/Cantrell bylo o poznání vyváženější.

Ďábelští dinosauři sází oproti předchozímu albu na pomalejší atmosférické skladby. Úvod přesto odpálí „hitovka“ Hollow – Cantrellovy hutné kytarové riffy, patentované vokální harmonie, návykový refrén a strojově přesná rytmická sekce Kinneye s Inezem. Následující Pretty Done a Stone připomenou svou zlověstnou atmosférou časy Dirt (1992). Vzápětí přichází akustická Voices, ještě o level výše se nachází country ovlivněná Scalpel. Kartonovou temnotu definitivně prokopává odlehčená Low Ceiling, jež v textu pohlavkuje hudební pisálky. Fantasmagorické noční můry zkrátka nemůžete dotovat donekonečna. Zvlášť když vedete vcelku spokojený rodinný život.

Titulní skladba zaujme textařským vrutem od osobních výpovědí k satirickému útoku na fundamentální křesťanství. A silné momenty pokračují hypnotickým finále v Breath on a Window. Díky přepálené stopáži se nahrávka na závěr nevyhne kvalitativnímu zakolísání kvůli nevýrazným Lab Monkey, Hung on a Hook a Phantom Limb. Naštěstí situaci zachraňuje emotivní skok elektro-akustické Choke.

S novinkou The Devil Put Dinosaurs Here se na rozdíl od comebackového alba nepojila žádná velká očekávání, přesto se jedná o slušnou řadovou desku, která sice nedosahuje kvalit materiálu z 90. let, ale důstojně udržuje pověst skupiny a poslouží jako opodstatněná záminka, proč znovu vyrazit na turné.

Info

Alice in Chains - The Devil Put Dinosaurs Here (Capitol, 2013)
www.aliceinchains.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hiphopový blockbuster Tylera, the Creatora

Martin Šmíd 16.09.2021

Na červený koberec Grammy se Tyler Okonma ohákl do růžového obleku à la lobby boy, inspirovaného filmem Grand Budapest Hotel Wese Andersona a navrženého jeho vlastní značkou...

Hudba k láske (Vec & Švidraň)

Kristína Valachová 08.09.2021

Z albumu cítiť kreatívnu hravosť a hľadanie spoločnej tvorivej cesty. Úprimný výsledok necieli dohnať aktuálne rapové trendy.

Šílený závod šťastné melancholie (Tim Dup)

Adéla Polka 05.09.2021

Jeho síla spočívá především v rozněžnělé melancholii, skrze níž opěvuje svůj svět za doprovodu prakticky klasického klavíru.

Boj i smíření (Gojira)

Jiří Procházka 03.09.2021

Gojira rozvíjí svá obvyklá témata jako životní koloběh, osobní rozvoj a dopady lidského chování na životní prostředí a stav společnosti.

Ve skleněné kouli (Glaare)

Jiří Vladimír Matýsek 02.09.2021

Co Glaare odlišuje od masy kapel, které se k oběma směrům v jakési retro vlně hlásí, je působivý vokál, v němž najdeme smutek i dravost, často najednou.

Soustavný sonický nátlak (Part Chimp)

Dantez 25.07.2021

Britští Part Chimp se dosud věnovali noise rocku, který se inspiroval Sonic Youth i zběsilými Lightning Bolt.

Po jaké době je vhodné lidem říkat, že je milujeme? (Moontype)

David Stoklas 10.07.2021

Moontype, ačkoliv by mohli, se neohánějí technikou, ale intelektuálnímu math rocku naopak trochu srazili hrany.

Že by ten správný čas vytáhnout kytaru? (Flock of Dimes)

Veronika Jastrzembská 29.06.2021

Do toho se ještě přidá rozpačité porozchodové období, kdy člověk neví, co sám se sebou, jak znovu začít, z čeho se poučit...

Historie kapitalocénu a možnosti znovustvoření

prof. Neutrino 28.06.2021

Vydavatelství Neklid přichází s obsáhlou studií o zrodu a strategiích „kapitalistické ekologie“ aneb jak si člověk dokázal zotročit člověka a zplundrovat ekosystém planety ve jménu mamonu.

Snivě i do hloubky (Susheela Raman)

Akana 26.06.2021

Její fúze západních písničkářských postupů s východními prvky nepůsobí ani trochu povrchně nebo podbízivě.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace