Články / Reporty

Progrese a tradice (Jazz Goes to Town 2021)

Progrese a tradice (Jazz Goes to Town 2021)

Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 14.10.2021

Hradecký Jazz Goes to Town byl vloni jedním z mála privilegovaných festivalů, který se stihl konat prakticky bez omezení a velkých změn v programu. Do svého sedmadvacátého ročníku tak mohl vstoupit s čistým štítem, bez stínu nějakého polo-ročníku v zádech, a dramaturg Michal Wroblewski mohl nerušeně pokračovat ve své festivalové vizi.

Nicméně počasí nepřálo a začátek byl poznamenán změnou místa konání. Místo open-air koncertu ve specifickém prostředí Cejpova paláce se úvodní koncert přesunul do miniaturního sklepního klubu Čp. 4. A věci to, myslím, prospělo. Prostor, který není větší než leckterý obývací pokoj, totiž vytvořil výjimečné sepětí s publikem a byl námětem i drobných žertíků, kterými bubeník formace Tryptych Dušan Černák popisoval „nacpaný klub, lidi sedící na všech židlích i na zemi“ budoucím posluchačům záznamu koncertu pro Český rozhlas. Ano, atmosféra byla skutečně srdečná.

První, ale maličké pódium obsadili Endemit. Trio kytara-basa-bicí vzala jazzové základy a hodně zhurta je transformovala do hrubého tvaru, který útočil až garážovou energií. Nesourodé pasáže, kdy si každý nástroj kontrapunkticky „jel to svoje“ střídaly až progresivně rockové výlety, čeřené rytmickou náročností i funkčními hypnotickými a notně hutnými pasážemi. Zmínění Tryptych vycházeli z podobných zdrojů. I u nich ono slůvko prog skáče na mysl až často, i tady se fúzuje kdeco s kdečím. Podstatnou změnou oproti první trojici je dominantní syntezátor a také černý humor, který se odráží v názvech skladeb i groteskní hudbě. Proklatě dobré a nesmírně intenzivní.

Středeční program se přesunul do již tradičního Studia Beseda a přinesl dvojí pohled na tradici amerického jazzu. Devítičlenné těleso PIO (Pražský improvizační orchestr) si speciálně pro hradeckou přehlídku připravilo program postavený na tvorbě jazzové legendy Charlese Minguse. Swingující jazzové nájezdy prudce střídaly freejazzové štěky, arytmie bicích i elektronický skřípot. Celek náročný, v mnoha ohledech působivý – ale bohužel až natolik soustředěný, že působil jako emocionální suchopár, kterému scházela nějaká vnitřní komunikace ansámblu. Když technická náročnost převáží nad hudební radostí – a nemůžu se ubránit dojmu, že po skončení se na tvářích muzikantů rozhostila úleva –, není to možná úplně dobře.

V tomto ohledu bylo Super Trio klávesisty Briana Charetteho, saxonisty Ondřeje Štveráčka a bubeníka Dana Šoltise ukázkou toho, jak může vypadat radost ze společného hraní. Dynamický jazz střídal šlapající, místy téměř funkové groovy, swingující rytmiku, jazzrockové výlety i rozpadající se rytmicky i melodicky uvolněné pasáže. A fantasticky to držela pohromadě právě chemie mezi muzikanty, kteří si mohou navzájem nachystat i nějaký ten naschvál. Nesporným tahounem byl vždy usměvavý bubeník, ze kterého čišela hravost a experimentální zkoušení nových postupů přímo v proudu hudby.

První dva dny Jazz Goes to Town se nesly ve znamení tvůrčího uchopení jazzových tradic a mísení všemožných vlivů. Ve všech případech úspěšně, tu hravěji, tu zase s kamennou tváří. I tak se k tomu dá přistupovat.

Info

Jazz Goes to Town
12.-16. 10. 2021 Hradec Králové

foto © Helena Herzánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Stop Putinovi a sláva Ukrajine (Dakhabrakha)

Ema Klubisová 03.12.2022

Svet nečakanej hudby, ktorý reflektuje základné elementy duše. Sú svieži, vizionárski a hraví.

Monkey Week 2022: Kousek srdce

Michal Pařízek 28.11.2022

Jeho zvědavost je upřímná a nenucená, v tu chvíli ještě netuším, že podobně milých lidí potkám spoustu. Jsem tu sotva hodinu a už se chci stěhovat...

Bonobo a jeho zlatý rez

Matej Kráľ 28.11.2022

Bonobo vyrátal zlatý rez klubového a kapelového zvuku. Vzišla z toho skvelá párty.

Alternativa 2022: Nové pohledy, staré základy

Jan Starý 27.11.2022

Alternativa vyniká přehledem o kontinentální scéně a dokáže nabízet jiné pohledy na starší přístupy. Ještě víc než loni ale chyběli mladí hudebníci a elektronika.

Možno sa už neuvídime (Injury Reserve)

Jonáš Sudakov 26.11.2022

Zamyslenejšie a atmosferickejšie pasáže predchádzajúcich päťdesiatich minút nahradili moshpity a skandovanie. Dôstojná rozlúčka s Injury Reserve.

Citový vyděrač Nils Frahm

Lukáš Grygar 25.11.2022

Podezřelý: Frahm, Nils, ročník 1982, státní příslušnost německá, žánrová „contemporary classical“. Už máte dostatek indicií?

Stále svěží šumperské blues (Blues Alive 2022)

Jiří V. Matýsek 21.11.2022

Letošek jako by startoval novou éru, uvolnění po covidové pauze bylo znatelné. Pokud byl jubilejní ročník prodchnut obavami o budoucnost, vyprodáním letoška byly rozptýleny.

Le Guess Who? 2022 – To nejlepší

redakce 15.11.2022

Kromě denního zpravodajství nabízíme tradičně stručný výběr z nejlepších koncertů, podrobnější reportáž najdete v lednovém Full Moonu.

Tolik sebevědomí i pochybností zároveň (Sudan Archives)

Jakub Béreš 15.11.2022

Místo R&B zpěvačky vyzařující klid připomínala rockstar, ve svých manýrách ale nikdy neošidila samotný pěvecký výkon.

Show me your inner IKEA (Luki Essender, Galerie OFF/FORMAT)

Minka Dočkalová 15.11.2022

Víc pozornosti tentokrát strhávají návštěvníci než výstava. Musím se dívat na to, jak se lidé dívají. A přes to dívání zkoumám vystavená díla.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace