Články / Recenze

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana | Články / Recenze | 05.05.2020

OHODNOŤTE DESKU

Vlna lidovek v moderních úpravách, kterou u nás na přelomu milénia odstartoval Čechomor, měla tehdy svůj protějšek i pod Tatrami a k průkopníkům rodící se slovenské world music patřila zpěvačka a muzikoložka Zuzana Mojžišová. Své představy o převádění folklórních nápěvů do současného hudebního jazyka nejprve realizovala se skupinou Jej družina, ale třetí album v roce 2004 vydala už jen pod svým jménem a také s novými, vesměs jazzem odchovanými spoluhráči. Nahrávka posbírala nejedno prestižní ocenění, úspěch ale nezměnil následné zpěvaččino rozhodnutí naplno se věnovat rodině. Předloni si hudba Mojžišovou konečně přivábila zpět a výsledkem je album Puščaňa, odrážející nemalý posun, který za těch patnáct let v jejím přístupu k lidovému materiálu nastal.

Personálně album navazuje tam, kde byla kdysi spolupráce přerušena. Slyšíme na něm tudíž opět smetánku slovenského jazzu a fusion: multiinstrumentalistu a producenta Oskara Rózsu, kytaristu Andreje Šebana, houslistu Stana Palúcha nebo bubeníka Martina Valihoru. S úvodní skladbou Puščaňa vzniká dojem, že půjde především o silnější příklon k jazzovému výrazu, o podobně laděný crossover, jaký u nás pěstují Emil Viklický, Zuzana Lapčíková nebo Marta Töpferová. Muzikantské dispozice zúčastněných by tomu jistě odpovídaly, ale nahrávka naštěstí nevykládá karty tak rychle a tak jednoznačně. Prolínání jednotlivých hudebních jazyků – folklórního, jazzového i rockového – je tu podstatně komplexnější a hloubkovější. Lidové melodie neslouží, jako u výše zmíněných interpretů, za téma, které následně pouze mutuje do jazzových harmonií a sól. Tvoří pevnou součást bohatě vrstveného a proměňujícího se celku, jemuž slouží všechny nástroje.

Rytmika s mimořádně invenčním Martinem Valihorou nesází zdaleka jen synkopy. Tam přidá rockový důraz, jinde přejde do snivého downtempa a když je třeba zařadí i rovný strojový beat (Plačka). Kytara, housle, trubka (jako vždy skvělý Oskar Török) nebo cimbál se ke klasickému sólování uchýlí jen zřídka a i ty přímočařejší skladby jako Žitečko nebo Šijeme mají vždy napínavý, dopředu těžko odhadnutelný vývoj. Nejpůsobivější část přichází někdy ve třetině alba, kde bezprostředně po sobě následují tři delší, atmosféričtější skladby A na Jana, Zabili Jaňíka a Tam ma, Bože. Vzrušující gradace uprostřed první z nich nebo velkolepý sborový refrén té třetí patří k jednoznačným vrcholům desky.

Aranžmá, v hrubých rysech naskicovaná samotnou Zuzanou Mojžišovou a následně kolektivně dotvořená, jsou natolik důmyslná a zábavná, že někdy skoro zastiňují sdělení textů. V případě lidových veršů to ale není zase tak zásadní nedostatek, v těch bývají témata předem daná: láska a smrt, případně ještě práce (Šijeme). Navíc vokál Mojžíšové je natolik sebejistý, výrazově pestrý a propojený s instrumentální složkou, že ho lze klidně vnímat i jako další nástroj. Občas by mu možná neškodil syrovější výraz, na druhou stranu je otázka, jestli by to uprostřed těch vytříbených aranží nepůsobilo nepatřičně. Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek. V tom je současná tvorba Zuzany Mojžišové minimálně o úroveň výš, než bývala Jej družina.

Info

Zuzana Mojžišová – Puščaňa (go2stage, 2019)
web vydavatelství

foto © zuzanamojzisova.sk

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.

„I want Sail 2.“ Já ne (Awolnation)

Jarmo Diehl 02.05.2020

Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.

Třpytky a rozkousaný rty (Pokoj25)

Tomáš Červenka 29.04.2020

Kocovina, rozkousané rty a zbytek třpytek na obličeji; krásnej den. A bude hůř je další sbírkou povídek z pražského světa barevných vran.