Články / Reporty

Propojení je dokonalé III. (MFDF Ji.hlava)

Propojení je dokonalé III. (MFDF Ji.hlava)

Jakub Koumar | Články / Reporty | 30.10.2019

Do Jihlavy dorazil pravý podzim. Teploty ze dne na den propadly o mnoho stupňů a návštěvníci si alespoň na závěr mohli užít sychravé počasí, které je s Mezinárodním festivalem dokumentárních filmů spojené. A i když na experimentální stagi v kostele Svatého Ducha to byla s teplem bída, poslední dvojkoncert měl i tak slušnou návštěvu. Zcela po právu.

Nejdřív se představilo trio Love_me složené z dobře známého experimentátora Ivana Palackého, bubenice Michaely Antalové a o druhý hlas a elektroniku se stará Lucie Páchová. Love_me fungují na bázi perfektně promyšleného doplňování, až se nechce věřit, že do značné míry improvizovaného. Motor bicích má drive, ale nepřehlušuje další členy kapely, a přitom si libuje v drobných synkopách a zdánlivě váhavě narušuje rytmus. Lucie Páchová a Ivan Palacký pak vytvářejí skvělý hlasový tandem. Na jedné straně hluboký, na druhé lehký, přizvukující a zábavný. V kombinaci s terénními nahrávkami a elektronikou všichni vytvářejí hravou a rozjařenou zvukovou směs.

Ještě než se dveře kostelíku zase na rok uzavřely, vystoupil kytarista Kim Myhr a hráč na bicí nástroje Ingar Zach. Norští hudebníci nejdříve prezentovali každý svůj krátký set, aby posléze spojili síly. V rudě nasvícené lodi kostela Myhr rozehrál křivolaké, a především vábivé zvukové plochy, v nichž se čas od času zablýskalo díky hře u kobylky. Gró hudby Ingara Zacha je jeden veliký buben doplněný spoustou menších rezonančních nástrojů jako činel, tibetská mísa, smyčec a mnoho dalších. Nezdráhá se je rozmísťovat po bláně bubnu, rozvibrovávat či převracet. V jejich společném setu se skrýval velmi rafinovaný rytmus, který i přes ambientní povahu kytary nutil k pokyvování hlavou. Oba autoři se nevyhýbají gradaci i velmi sofistikovaným, přitom nenuceným momentům.

fotogalerii z posledních festivalových dnů najdete tady

V poslední části festivalu byly samozřejmě oceněny nejúspěšnější dokumenty (výsledky najdete zde), ale promítalo se i spousta dalších snímků, které nebyly v hledáčku poroty. Mezi ně patřil i skvělý rakouský snímek Pohyby blízké hory, observační dokument nigerijského opraváře a prodejce aut s dílnou u našich jižních sousedů. Film velmi citlivě střídá záběry na každodenní práci a útržky prostých rozhovorů s kolegou či zákazníky. Vzniká tak uzavřený mikrosvět pod horou Erzberg se zákonitostmi, které jsou známé jen domorodcům.

Jedním z úplně posledních snímků byl inscenovaný dokument Bit Player o autorovi jedné z nejrevolučnějších teorií dvacátého století Claudeu Shannonovi. Takzvaného otce teorie informace, který zemřel v roce 2001, ve filmu zastoupil s výkonem plným pokory i entuziasmu herec John Hutton. Rozhovory mají díky režii švih, jsou neskutečně zábavné a živé. Plné pohybu a úsměvů. Těžko říct, jak by se tento „záskok“ Shannonovi líbil, ale podle toho, jak hravě vykresluje režisér Mark Levinson jeho povahu, byl by zřejmě nadšený.

23. ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů potvrdil, že podnik se už několik let pohybuje v ideální rovnováze. Dramaturgicky se podařily vyvážit všechny programové sekce, a pokud chce návštěvník ochutnat od každého něco, dostane pořádně zabrat, zároveň k tomu není nijak tlačen. Ji.hlavu můžete projet na plný plyn i na volnoběh a zážitky budou pořád intenzivní. A jakkoli dělají organizátoři každý ročník pár drobných úprav, není to na úkor rozmanitosti. Především kvůli ní se sem vyplatí vracet.

Info

23. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
24.-29. 10. 2019 Jihlava
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.

Bizarní burleska (Lindemann)

Jiří Vladimír Matýsek 12.02.2020

Do Prahy přijel frontman Rammstein Till Lindemann se svým úchylným cirkusem. Bylo to málo, nebo dost?

Na kolech blackmetalových kolotočářů (Abbath)

Kremace 10.02.2020

Abbath pokračuje v odvykačce a šíří povědomí o poslední desce Outstrider a šestnáctá zastávka na evropské tour byla bez známek vysílení.

Nejen pro krajany - Altın Gün

Akana 09.02.2020

Nizozemsko-turecký sextet Altın Gün zaplnil Akropoli takříkajíc až po bidýlko především zásluhou místní turecké komunity.