Články / Recenze

Propojení mysli a přírody (Jon Hopkins)

Propojení mysli a přírody (Jon Hopkins)

Veronika Mrázková | Články / Recenze | 14.05.2018

OHODNOŤTE DESKU

Irský elektronický producent Jon Hopkins se poprvé výrazně zapsal do povědomí v roce 2011 deskou Diamond Mine a pak ještě hlouběji v roce 2013 s albem Immunity. Jeho zdařilý chilloutový debut Opalescent ale vyšel už v roce 2001. Po nezdaru druhého LP Contact Note se tehdy uchýlil zpátky ke kariéře studiového muzikanta: začínal s Imogean Heap, později ho Brian Eno přizval k natáčení s Coldplay – instrumentálně podpořil a koprodukoval hned několik skladeb z Viva la Vida or Death and All His Friends. V roce 2008 se zkusil vrátit k sólové tvorbě a na Insides se posunul o mílový krok vpřed, směrem k propracovanějším aranžím, tvrdší elektronice a IDM a natrvalo se zařadil mezi ceněné producenty. Kurátoval Brighton Festival, natočil desku po boku zmíněného Ena nebo písničkáře Kinga Creosoteho, začal komponovat filmovou hudbu a sbíral nadšené kritiky.

Dnes je tu pro ty, co rádi směsici meditace a plnokrevného techna. S obdivuhodnou precizností skládá ozvěny, ruchy, třeskot, škrábání, tikání a hally do masivních tracků. Uslyšíte zhudebněný božský (ne)klid, nedlouho nato zvukové laviny. Sem tam upadá v kontemplativní plochy, ve kterých vyznívají unikátní detaily. Bez nich by byl playlist Singularity jen jakousi slitou kulisou k bookletu, nikoli celistvým zvukovým obrazem. K celostnímu pojetí ale nabádá i průvodní slovo vydavatele, který uvádí, že Hopkins vycházel při tvorbě desky především z vlastních zkušeností s meditací a stavy transu.

Je tu znát škola jednoho z ambientních jediů, tedy samotného Ena. Některé skladby Singularity mohou sloužit jako ukolébavka. Jiné přináší napínavou pouť. Během meditativních momentů ve Feel First Life nebo Echo Dissolve lze trénovat mindfullnes, za odměnu se pak nabízí C O S M nebo Luminous Being, mezigalaktické poselství datové estetiky. A také dramatický track Everything Connected. Jakmile v několika vteřinách najede na striktní taneční rytmus, deset minut uběhne jako nic. Vrcholem desky je ale Emerald Rush. Ti, kteří teskní po Moderat, mohou osušit slzy, výpravný a také výtvarně zpracovaný singl má patřičnou sílu i nápad. A je rozeznatelný už v první sekundě. Což neplatí o drobounké, ale překrásné etudě na závěr, klavírní Recovery asi nebude hitem letošní sezóny, ale vašeho večera možná ano.

Stejně jako u Maxe Coopera, i tady jsou malé nápovědy k poslechu ku prospěchu. Koncept propojení mysli a přírody ukazuje cestu tam, kde by člověk ve zvukových pustinách bez mapy zřejmě bloudil. Singularity lze ale považovat za další zásadní pokrok v Hopkinsově kariéře.

Info

Jon Hopkins – Singularity (Domino, 2018)
bandcamp interpreta

Live: Colours of Ostrava 2018
18. - 21. 7. 2018
Oblast Dolní Vítkovice, Ostrava
web festivalu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?

Improvizační dialog (Haco, Takako Minekawa, Dustin Wong, Tarnovski)

redakce 05.09.2019

Kannazuki je tradiční japonské pojmenování pro říjen v lunárním kalendáři. Nahrávka totiž vznikla právě 1. října loňského roku.

Uprostřed božského aroma (HTRK)

redakce 04.09.2019

Melancholické písně australského dua HTRK dýchají osamělostí. Platí to i pro novou nahrávku, kterou zítra představí v Praze?

Stopující chlápek u silnice (Bruce Springsteen)

redakce 04.09.2019

Springsteenův přímočarý autorský styl zůstal neobroušen a na Western Stars se mu po letech opět dostává adekvátní formy.

Vana plná extáze (Hot Chip)

redakce 03.09.2019

A Bath Full of Ecstasy je zatím tím nejpopovějším albem Hot Chip, ostatně dva roky nazpět psali Goddard a Taylor písně pro Katy Perry.

Tady není místo pro slabost (Bolehlav)

redakce 01.09.2019

Michal Milko poslal francouzskému labelu Audiotrauma písně s dotazem, zda by si nemohl zahrát na jejich každoročním pražském festivalu. Co se stalo?