Články / Recenze

Propracovaná kytarová alchymie Swervedriver

Propracovaná kytarová alchymie Swervedriver

Shaqualyck | Články / Recenze | 25.04.2019

OHODNOŤTE DESKU

Když oxfordští Swervedriver v březnu 2015 ztvrdili svůj comeback vynikající nahrávkou I Wasn't Born to Lose You, završil jsem svou nadšenou recenzi v tištěném FM #48 vřelým doporučením pro všechny, kteří hledají nejlepší kytarovku současnosti. Co se za ty necelé čtyři roky změnilo? Velmi málo. Naštěstí. Do textů kapela o něco důrazněji otiskla smíšené pocity z aktuálního světa a kanadský label Dine Alone vyměnila za nenápadnou americkou stáj Dangerbird. Ovšem jinak se pánové drží osvědčené indierockové receptury, která těží převážně z tradic ostrovního shoegazingu, tedy z žánru, jehož základy pomáhali zkraje 90. let sami budovat. Žánru, jehož renesanci navíc před nedávnem přiživili skvělé desky několika obrozených zástupců britské kytarové školy.

Ve své době nebyli Swervedriver tak populární jako Ride či Slowdive, stejně tak se nedá říct, že by jejich hlukové stěny laskali ti samí vyznavači zvukového vizionářství, kteří byli paf z My Bloody Valentine. Ačkoliv je tisk tendenčně strkal do jednoho pytle, Swervedriver stáli tak trochu stranou a dál si jeli to svoje. Rukopis kapely se nikdy přehnaně neutápěl v rozostřeném krasosmutnění, zároveň se úzkostlivě vyhýbal líbivým britpopovým trendům, což svého času velmi nelibě nesl šéf Creation Records Alan McGee, který chtěl ze značky Swervedriver vysochat monument srovnatelný minimálně s The Beatles. Nestalo se. Tvrdohlavý tandem Adam Franklin a Jimmy Hartridge neuhnul z nastoupené cesty ani o píď. Neostýchali se dát najevo obdiv k tvorbě Sonic Youth nebo Dinosaur Jr., na rozdíl od ostatních britských kapel uznávali grunge, v Americe odjeli šňůru se Soundgarden či The Smashing Pumpkins.

Co však bylo ve své době na Ostrovech mnohými bráno jako vlastizrada, v současnosti funguje coby přirozené vodítko, jež osvětluje svébytnost hudby, kterou Swervedriver (do)dnes hrají. S lehkou mírou nadsázky lze prohlásit, že v jejich tvorbě se stále přirozeně snoubí to nejlepší z obou stran Atlantiku. Rané devadesátky model 2019. Hutná kytarová riffáž, efekty, nenucené refrény. Především ale do detailu propracovaná kytarová alchymie, která se nebojí tvrdších poloh a napříč tracklistem dokáže okouzlit podmanivými baladami (Future Ruins) i hravými melodiemi (Spiked Flower). Hřmotný nástup otvíráku Mary Winter je chytlavý a příjemně návykový, hitů na první dobrou je ale jinak na desce poskrovnu, tuhle disciplínu Swervedriver nikdy moc nepěstovali. O to markantněji pak vyniká hodinářská práce s efektním vrstvením kytarových ploch, která z jejich skladeb dělá atmosférické příběhy s pointou, co rezonuje v nekonečném oceánu psychedelických repetic. Nevěříte? Zkuste parádu Theeascending, pomyslný vrchol alba. Jeho zdolání si vaše bubínky budou nějaký ten pátek pamatovat, o nejlepší kytarovce současnosti budete mít rovněž jasno.

Info

Swervedriver – Future Ruins (Dangerbird, 2019)
fb kapely

foto © Steve Gullick

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Třikrát a dost? (Temples)

Veronika Myšková 20.11.2019

Hot Motion uvádí stejnojmenná písnička, která zní podobně jako předchozí singly, včetně prvků garážového rocku typických pro The Horrors či The Black Keys.

Temné stránky, chyby, pochyby i strachy (Beth Hart)

Jiří Vladimír Matýsek 19.11.2019

Finále v podobě tandemu Thankful a I Need a Hero spolehlivě patří k tomu nejlepšímu, co Beth Hart coby autorka a interpretka vytvořila.

Život přichází (The Comet Is Coming)

Jakub Koumar 18.11.2019

The Comet Is Coming si pohrávají s kosmickými zvuky a afrofuturistickým vizionářstvím Sun Ra (Lifeforce I), s nimiž si King Shabaka měl tu čest zahrát.

Zpověď rebelky elektropopu (Tove Lo)

Veronika Svrčinová 14.11.2019

Je to pořád elektropop, ale už nestaví na prostě líbivých a opakovaných melodiích. Tentokrát si Tove Lo s hudbou vyhrála, přidala dynamiku, složitější kompozice, hlubší texty.

Promyšlená porce podzimní mizérie (The Lumineers)

Anna Valentová 05.11.2019

Skladby na albu III jsou seřazené za sebou tak, že postupně vypráví životní příběhy tří členů rodiny Sparksových, jejichž předobrazy nacházeli autoři ve svém okolí.

Vnitřní dítě Jacoba Colliera

Karolina Veselá 04.11.2019

Během následujících dvou let vydá nové čtyřalbum, projekt padesáti skladeb nesoucí název Djesse. Ten evokuje Collierovy iniciály, ale prý jde o náhodu.

Diktátor času: (De)kontextualizace fenoménu Laterny magiky

Jakub Šíma 02.11.2019

Laterna magika je multimediální fenomén, který již od počátečního úspěchu na výstavě Expo 58 v Bruselu poutal pozornost nejen české, ale i světové veřejnosti.

Kdo tady co posral? (Mucha)

Adéla Poláková 29.10.2019

Pro novou desku Muchy je příznačná fúze žánrů, prolínání jazyků a vypůjčování si jak melodií, tak slov odjinud.

Nejsem mladý a nejsem starý (TaxiWars)

maxim 27.10.2019

Oproti předchozím deskám TaxiWars je Artificial Horizon lehčí, více se tančí, více se fouká kouře na parket, ubylo hřmotnosti, důrazu, aniž by kapela ztratila groovy.

Za hranice harmonie a zpět (Thurston Moore)

Vojtěch Březík 22.10.2019

Spirit Counsel je dostatečně stravitelné album, aby se do něj mohli ponořit i ti Mooreovi příznivci, kteří preferují jeho konvenčnější písňovou tvorbu.