Články / Reporty

Prosím vás, kterou linku řídí WWW?

Prosím vás, kterou linku řídí WWW?

Jakub Hudák | Články / Reporty | 03.04.2013

Když jsem poprvé slyšel o formátu Zlínského BusFestu, projektu studentů Fakulty multimediálních studií Univerzity Tomáše Bati, myslel jsem si, že je to příšerný nápad. Koncerty v trolejbusech a autobusech, to ještě chápu – je to vlastně celkem důvtipný způsob, jak zajistit zdroj elektřiny na místě, kde by jinak musel být hlučný benzínový generátor. Navíc vozidla můžou sloužit jako mobilní pódium. V BusFestu jde ale o to, že koncerty probíhají za jízdy: na točně trolejbusů pod sportovní halou nastoupíte, zhruba čtyřicet minut jedete a na tom samém místě zase končíte. Místo přebíhání mezí pódii se přestupuje z jedné linky na druhou.

Do Zlína jsem vyrazil v den, kdy už si všichni mysleli, že zima skončila. Cestou začalo sněžit, ve Zlíně bylo sychravo a navíc se hrál hokej, takže se u točny mísily jen festivalové hloučky, zadělávající si na kašel sponzorským pšeničným pivem Fénix s kouskem pomeranče, a o šálu lépe oděné skupinky v hokejových dresech.

Mým cílem bylo dostat se do trolejbusu autoškoly Zuzaník, kde hráli WWW, protože naživo vždycky podávají intenzivní výkon a jejich koncerty jsou takřka osvětová činnost. Ukazují totiž mladé generaci, která doma neschovává první výtisky BBaRáKu, protože hip hop nikdy neposlouchala, co přesně bylo na českém hip hopu v 90. letech dobrého a jak to lze přeložit do synťákové a smyčkovací současnosti. Proto jsem se trochu naštval, když jsem se pár minut po šesté začal cpát do trolejbusu a slyšel, jak se kdosi ptá, jestli to jsou ti, „co hrajou něco jako Mandrage.“

Koncert v trolejbuse je zvláštní věc. Hudebník v davu v MHD ztrácí na výjimečnosti, kterou by mu poskytovalo o dva metry vyvýšené pódium, což mě bavilo, protože jsem poprvé viděl Ondřeji Anděrovi pod ruce a protože společné madlo sbližuje podobně jako nerovnosti na vozovce, i když někteří z cestujících získali pocit, že by si taky zasloužili být středem pozornosti. Na druhou jízdu jsem přestoupil k DVA, kde jsem pochopil zásadní nevýhody takových koncertů.

Kapely stály umístěny v předních částech vozidel a zhruba v polovině ležel velký reproduktor, což vážně nestačí. Mnohem lepší by bylo, kdyby byly kapely v prostřední části, protože takhle sloužila zadní místa jen k tomu, aby se člověk na chvíli posadil a ohřál, z koncertu jako takového moc neměl.

Beatboxové vystoupení En.drua jsem nakonec vypustil, abych strávil víc času s hiphopovými pionýry, kteří už při třetí jízdě hráli na přání hlasitému mladíkovi u dveří. A nebudu vysvětlovat, proč jsem se nenechal povozit autobusem Student Agency s bavičem a imitátorem Petrem Jablonským – BusFest je multižánrový a dost lidí tamtudy jelo. Tak co.

Info

BusFest 2013
27. 3. 2013, Zlín
www.facebook.com/busfestutb

foto © Sandra Ongalová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...

Contempuls 2019: Formy pro emoce (Ascolta, Satoko Inoue)

Jan Starý 26.11.2019

Kombinování médií je velkým tématem dneška, jen výjimečně je ovšem takto dotažené, smysluplné a působivé.

Nedělní chvilka s Kadebostany

Adéla Poláková 26.11.2019

Zpěvačka Kristina Jakovleva se upřeně dívá do dálky a přísný výraz skupiny podtrhuje podsaditý pozounista Ross Butcher svými výraznými sóly.