Články / Reporty

Prožít až do konce (Beseda 2023)

Prožít až do konce (Beseda 2023)

Jakub Koumar, Viktor Hanačík | Články / Reporty | 08.08.2023

Nad hřebenem Bílých Karpat šedé plátno oblohy. Letošní víkend výroční třicáté Besedy byla předpověď počasí neblahá, silný déšť ale přišel až v úplném závěru. Tento svátek alternativní hudby v Tasovĕ se současným česko-slovenským i zahraničním lineupem, který se odehrál první srpnový víkend, tak mohl proběhnout bez výraznějších změn a zásahů. A lidi se na to připravili. Pojďme se na jeho průběh a atmosféru podívat blíže.

VIKTOR: Z Brna jsme vyjížděli kolem druhé. Nabral jsem dvě mladá děvčata, co chtěla svést na festival, a tak nám cesta za hovorů o hudbě, práci a životě ubíhala celkem rychle. Když jsme zahlédli na obzoru Bílé Karpaty, už to na Horňácko nebylo daleko. U Bzence nás zastavili policajti, dechová zkouška, po pár minutách jsme pokračovali. Jakou cestu jsi měl ty?

JAKUB: Příjemně klidnou až na jedno probliknutí radarem. Plus šest km/h, tak z toho třeba bude fotka. Z Jihlavy je to kus cesty, ale jak se jí člověk pomalu prokousává, postupně na něj dopadá kresba krajiny, její vrstevnatost. Do areálu jsme přijeli kolem sedmé, v době, kdy se všechny tři stage sotva stihly zahřát. Ani nebylo třeba se nějak poctivě rozhlížet, tady se vždycky cítím hodně domácky. Pódia jsou stejně rozmístěná a mají stejný koncept, vím, kde najdu který stánek, kam utéct za trochou klidu. Ani jsem se nebál té předpovědi, věděl jsem, že mě tady průtrž mračen nenaštve. A fakt ne. Dokonce mi přijde, že první déšť, co přišel až v sobotu na Besnu, tomu postrockem obalenému řevu strašně slušel. Byl to až takový mystický moment. Jako by ty kapky vody slovenská kapela přímo vyrvala z mraků. Silný zážitek z malého pódia, na kterém vždycky učiním ty největší objevy.

VIKTOR: Déšť někdy přidává na atmosféře, alternuje pocity, vidíš letící kapky ve světlech a dýmu a silulety vystupujících. Když hráli The Murder Capital z Irska, frontman James McGovern si přímo liboval: „What a beautiful rain, we love rain.“ Jinak trojice stagí fungovala dobře, kompaktně, lineup byl vymyšlený tak, aby k přeznívání docházelo minimálně. Nejvíc se mi líbilo na Béčku, které je celé obklopené listnatými stromy, a tak má člověk pocit, že je v lese se svátečními lidmi, třeba Kalle přinesli v sobotu slowcorovou tmu, ale takovou vroucí, niternou. Léčivý hlas nad hvozdy. Technicky mi asi chyběly jen projekce u některých setů a trochu mi vadilo oplocení celého areálu, ale chápu... (V tomhle rád vzpomínám na neohraničený Mišmaš.) Pro mě to byla první Beseda, a přitom pocházím z Uherského Hradiště.


fotogalerie z festivalu zde

JAKUB: Beseda je sympaticky a s úctou zastrčená do krajiny. Nikdy není nic příliš nahlas, nic není moc velké, zbytečně okázalé nebo nabubřelé. Myslím, že i tasovští už za těch třicet let vzali Besedu za svou a klidně v neděli ráno pomáhají vyprošťovat auta z pole, co slouží jako parkoviště. Tenhle festival mi vždycky přišel naprosto vstřícný, jako by přímo vycházel z archetypu jihomoravské pohostinnosti. Pořadatelé na tu vazbu na místo hodně dají a nenápadně to vkládají i do lineupu, když pomrkávají na diváka právě hudbou, která v sobě nese něco podobného. Nina Pixel skvěle zapadla do konceptu svou rurálně experimentální elektronickou reimaginací Liptova a jeho folkloru (mimochodem, tady zrovna jediná projekce byla), Tomáš Niesner si kromě Jakuba Šimanského přivezl na podium i zážitky ze svého putování kolem řeky Bečvy, o které natočil celou desku.

Tihle dva hráli na malé scéně, která je z celého festival nejvíc kontrastní. Ráno tě odtud vzbudí soutěž písničkářů, pak se posedává na drmolivé kytary a o pár hodin později tady běsní moshpit, aby ho vystřídal klid zmíněných Kalle. Vzpomínám si, když tady před čtyřmi lety hráli P/\ST, byl to neskutečný masakr. No a ti se letos na Besedu vrátili a dostali hned hlavní stage a nakonec na ně vyšel i prime time. Podobný příběh měli i Bert & Friends, kteří tady taky kdysi vystupovali jako neznámá kapela a teď se vrátili už odrostlí. Tyhle příběhy k Besedě patří víc než jména.

VIKTOR: Viděl jsem hodně příběhů, stačilo se dívat a mezi sety pozorovat lidi. Jinak jsem se hodně těšil na současný rap a podcast Rapspot naživo. Když éterická raperka Wodehn a producent Badfocus představili novou hyperpopovou skladbu v rámci jeho setu, uvědomil jsem si, že je to stále kam posouvat skrze spolupráce. P/\ST vystoupili dřív, jelikož Murder Capital měli poruchu tourbusu, připili domácí slivovicí na výročí a odpálili živelnou show. Miluju ty konvulzivní beaty a perfektně utažené lyrické flows. Track Vivuza Market naživo rozsekal i zprvu nepříliš tanečně naladěné multigenerační publikum. Dost lidí mluvilo o vystoupení britských O. jako o nejlepším pátečním koncertu, hráli spoustu nevydané tvorby a stavěli na vulkanických pasážích. A pak taky Mandy, Indiana – distorzivní reality, mlha, déšť, euforie. Měl jsem možnost je vyzpovídat, super lidi!

JAKUB: Jsem jeden z těch, co o nich mluvit ještě bude, taky mi zůstala ta kořeněná chuť O. dlouho na jazyku. Frenetické vystoupení, hrubě proschlý zvuk zaníceného, totálně přeefektovaného basového saxofonu, co chvílema připomínal cirkulárku, a bezstarostné, přitom naprosto neomylné bicí. Spousta energie a v ní zvláštní mysticismus, ve dvou udělali zvuk jako plně obsazený band. Sami říkali, že hrajou poprvé na fesťáku v nočních hodinách, a bylo vidět, jak vášnivě jedou na vlně energie lidí, užívajících si každý okamžik. Tady vidím kouzlo Besedy. Není koncertu bez odezvy a můžou být třeba tři ráno a v dešti ještě čeká dost duší na zpožděného Toyotu Vangelise. I v tuhle dobu zvládl roztančit krásně zkroucenými hlasovými efekty. Jo, už nás bylo jen pár, ale pořád to mělo šťávu, pořád to nebylo navíc. Tady mají lidi společný mindset – nenechat si nic ujít, vpít se do každé chvíle, prožít to až do konce. A mě to taky vždycky tlačí k tomu neodpadnout, vydržet ještě chvíli. Ještě jednu kapelu.

VIKTOR: Prostě absorbovat zvuk a nechat se pohltit hlasem naloženým v autotunu a i přes známky blažené únavy tancovat. Ještě jedno společné zasnění do nadčasového světa hudby, která je tu teď a tady a zítra už nebude. A pak se dopotácet podél kukuřičného pole do stanu a usnout za zvuku bubnujících kapek. A probudit se do nedělní reality, kde místní s traktory vyprošťují auta a lidi čeká cesta domů.

JAKUB: Beseda představuje balanc. Mezi nadšenectvím a profesionalitou, mezi nepřetržitou hudební náloží i možností courat kolem potoka a narazit na Davida Herziga z Bert & Friends, jak cvičí jógu před koncertem, nebo se po nocích dlouze dívat do polí. Ani chvíli se tady člověk necítí nevítaně nebo odosobněně, což platí i pro stánky. A že jich tu je! Na takhle malém festivalu potěší tři druhy piva, i o břicha je dobře postaráno. Navíc kdyby nabídka jídel nestačila, nikdo nikoho neprošacuje a nevyhodí, takže nemusí poníženě chroupat bezlepkovou bagetu ve stanu s pocitem, jak ho ta alergie vypekla. A nesmím zapomenout na vinotéky, jsme přeci na moravském venkově. Na místě, které má těžko přenositelný genius loci. V tasovském topolovém hájku pořadatelé za dlouhá léta vybudovali srdeční záležitost, která se neomrzela. A myslím, že neomrzí.

VIKTOR: Je v tom cítit tradice, něco kolektivně uspořádat pro hudbychtivé lidi se společnou touhou po nové, neoposlouchané hudbě. Taky bych nerad opomenul skvělé a srdečné stánkaře, vinaře a dobře vyváženou nabídku mezi vege a masovým jídlem, pikantní burrito u Tří Ocásků a chutné vege tacos od Oh My Wolf mi vyloženě sedly. Mexické gastro miluju. Lidové, fér ceny v betonovém bufáči, alko všech barev a ochotní mladí lidi za barem. A zpívající lidi před ním. A sladké i slané palačinky, výborné kafe i čaj od brněnské kavárny Tungsram k tomu. A ta ořechovka!

Info

Beseda
4.–⁠5. 8. 2023 Tasov

foto © se souhlasem Besedy

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Monkey Week 2023: Jako doma

Michal Pařízek 29.11.2023

Vizuální charakteristika jubilejního patnáctého ročníku byla ve znamení jakéhosi obřího flipperu, což se záhy ukázalo jako nadmíru příhodné.

Down in the past (Mando Diao)

Eva Karpilovská 28.11.2023

V půlce koncertu skupina opustila podium, aby se vrátila k upravenému, akustickému setupu, kterým se opravdu přenesli do dob před rock’n’rollem. Long Before the Rock’n’roll.

Nepřestávám vrhat stín (WWW Neurobeat)

Tomáš Jančík 26.11.2023

Absolutní zapálení a smysl pro detail je vidět i ve chvíli, kdy raperovi na moment vypadne text – žádná nejistota, ve vteřině nastupuje freestyle.

Tired of life, start over (Blank Banshee)

Dominik Polívka 26.11.2023

Holubice, Macintosh a řecké sloupy. Procházím estetiku videí kanadského producenta Patrika Driscolla. Vše v dřevní kvalitě 3D modelů z počátku milénia.

Tanec v krajině snů (Jaga Jazzist)

Kryštof Kočtář 24.11.2023

Laťku norští hudebníci nasadili dost vysoko hned ze startu, avšak euforická cesta do cíle se nesla v jejím neustálém navyšování a překračování.

Chvála ozubeným kolesům i vesmírným potulkám (Laibach)

Michal Smrčina 23.11.2023

Kdo by se nebál do Divadla Hybernie? Toto místo si příliš nespojuji s kapelami typu Laibach...

Nebuďme zdvořilí (Laurie Anderson with Sexmob)

Lukáš Grygar 22.11.2023

Když došlo na O Superman, nebudu lhát, že mě nedojala – slyšet naživo basový nájezd doprovázející „so hold me, mom“ je samozřejmě chvilka do památníčku.

Stále silnější deprese (Blues Alive)

Jiří V. Matýsek 21.11.2023

Post-festivalová deprese bude po letošním Blues Alive tak nějak silnější. Všechno si prostě sedlo.

S kladivem a empatií (Yaeji)

Ondřej Pěkný 18.11.2023

A pak se na scéně objevuje kladivo. S topůrkem barvy magenta, jiným, než dvě výše zmiňovaná. Jsou tedy tři? Jedno se transformovalo?

Všichni jsme tu kámoši (Shame)

Filip Peloušek 15.11.2023

Když se o pár měsíců později blížím šlehaný štiplavým podzimním větrem přes Hlávkův most k Fuchsu, mám tušení, že tentokrát dostanu trochu jiný druh zážitku.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace