Průvodce městskými kmeny: Hooligans

Kmeny. Koprodukční dokumentární cyklus mapující současné městské subkultury přiblíží 16 z 26 témat popsaných v úspěšné knize Kmeny z roku 2011. Cílem cyklu není podat komplexní zprávu o subkulturách, ale ukázat, jak jednotlivá mikrospolečenství v Čechách fungují, jak se projevují, jak vypadají a v čem tkví jejich těžiště. Dokumentární cyklus vzniká v koprodukci České televize, partnery projektu jsou městské projekty BU2R a Jägermeister, druhý díl ve středu 11. března. Co my s tím? V neděli před každým dílem si projedeme tu kterou subkulturu, podle toho, co poslouchá, co smaží a co naopak vůbec, vážně i nevážně, klipově. Díl druhý? Hooligans.

Jdete po ulici a potkáte kluky s kazeťákem na ramenou, co se snaží rytmicky za sebe skládat slova. V knihovně vám spis Arendtové O násilí vyfoukne před nosem sečtělá hora svalů a poslední láhev vaší oblíbené sodovky pije ruka s namalovaným černým X. Zatímco Neotokio z roku 2054 je futuristickou vizí z budoucnosti, městské kmeny jsou současné. Tak si v tom udělejme pořádek.

Hooligans
V momentu, kdy se vás cizí borci s pohledem „utírám si zadek dynamitem“ ptaj „vole, komu ty fandíš, vole?“, je už pozdě. Pravděpodobnost, že odpovíte správně, je asi taková, že dneska večer budete mít sex s Paris Hilton. Trochu to sémioticky rozebereme, abyste mohli reagovat „kouknu a vidím“. Zaprvé - šála oblíbeného mančaftu může obsahovat různé množství krve, ale není to pravidlem. Občas dres. Zadruhé - fandí jak o život, tečka. Zatřetí - tunelové vidění. Jeden tým vládne všem, i když třeba zrovna prohrál. Pak je skóre třeba dorovnat někde na louce. Závěrem pár tipů pro přežití, kdybyste se chtěli k chuligánům víc přiblížit nebo se jím dokonce stát. Připravte se na to, že vstoupíte do světa klubu rváčů.

Nikdy se neptejte: “Hele, a ono je teda víc Bohemek, jo?“ V nejlepším případě se vám dostane rázné odpovědi proceděné skrze zuby: Bohemka je jenom jedna! Když vás někdo pozve na třetí poločas, můžete z toho vyvodit pouze dvě věci. Budete v čudu, nebo v cajku, čiže dáte někomu na držku, nebo na ni dostanete. Za svůj a pro svůj tým samozřejmě. Extra tip na závěr pro ty, které semlelo pražské soukolí, ověřeno osobně. Pokud přijedete na víkend domů do Ostravy a nešťastnou náhodou se objevíte v hospodě plné baníkovských fanoušků, doufejte, nebo lepé řečeno snažte se moc nepáchnout pražštinou, na kterou jste si za ta léta přivykli. A povídejte si s nima, odtažitost a upjatost vás může prozradit stejně jako „hele, koukej“.

Pokud nerozeznáte kopačku od mičudy, takhle si budete připadat mezi ultras. V Londýně vám může zachránit kejhák šunka na stole, v Ostravě vám nebude pomoci. A už vůbec ne s mlíkem v ruce.

Tak trochu z edice: guilty pleasure. Půlka anglické repre a New Order. Kapela World in Motion napsala s tátou Lily Allen. Mimochodem, ofiko song nároďáku v roce 1990 a UK hit číslo jedna. Dívejte, jak tomu Barnes a Gascoigne nasazují korunku.

To je samá oi, oi, oi! Ale vypadá to, že britským hooligans ve skutečnosti bije srdce pro tamní post-punk.

Vypadají jako neškodný ušouni, ve skutečnosti jsou ve Španělsku obávanější víc než Lovci lebek. Los Hooligans... v Barceloně to radši čtěte bez toho "H", pokud nechcete dostat přes hubu.

Chelsea a její lebkouni, v jejich přítomností se vší vážností Headhunters. Tenhle dokument je asi nejbezpečnější způsob, jak k nim na okamžik nahlédnout.

Vliv londýnských lebek sahá až do nitra české noiseové scény a tak bylo jen otázkou času, kdy se vylíhne kapela jménem Lovci lebek. Koncerty plánují zásadně po třetím poločasu. Mimo sezónu pak skládají nové věci. Odkaz nesou také skupiny Vitacit a Traband, jež věnovaly obávaným fanouškům Chelsea skladbu.

"Čau, menuju se Dejv a chodím si pořádně zazlobit už patnáct let." Výborný návod, který vám pomůže během prvních krůčků na cestě k tvrdému jádru. Dejvík akorát zapomněl zdůraznit důležitost šály, bez šály ani ránu.

Díl Kmenů věnovaný Hooligans režiroval Jiří Volek. Po dokončení Střední průmyslové školy v Hradci Králové pokračuje ve studiích na pražské architektuře, v ateliéru architekta Ladislava Lábuse. V této době již pracuje jako ilustrátor a grafik a také režíruje své první autorské filmy, hudební videoklipy, znělky a spoty. V roce 2008 se dostává s filmem Cesta zpět na Katedru režie pražské FAMU. Zlom v jeho kariéře přichází v roce 2010, kdy podle vlastního scénáře zrežíruje film Hajzlíci. V roce 2014 se soustředí na námět absolventského filmu Třetí poločas.