Články / Reporty

Psycho s láskou a vkusem (Hluková mystéria)

Psycho s láskou a vkusem (Hluková mystéria)

Richard Kutěj | Články / Reporty | 11.09.2018

Zvuk rozložený na malé prchavé okamžiky i zvuk jako atakující smršť, zvuk čistě akustických nástrojů i zvuk elektronický a zkreslený. Ostravský festival Hluková mystéria IX u kavárny Maryčka v Provozu Hlubina se spokojeně přeléval mezi sameťáckým prostředím kinosálku a syrovější venkovní scénou ve stanu, a ukazoval nekonečné možnosti, jak lze hlukem a zvukem tvořit hudbu i zdánlivě nehudební.

Startuje Naše ano, energické impro pro dva saxofony a dvojí syntezátory, hráno třemi lidmi, jízda pro prskající elektronické zvuky a melodie, plochy dechů, zábavný a barevný úvod. Venku se mezi tím připravil Der Marebrechts, aby zahrál vtahující leporelo krystalických zvuků i dronů, tu jemné, tu dravé, hrané z modulů, které si do jedné hrající krabice sestavil sám hudebník. Duo nejen v jazzu ceněných pozounistů Jirucha & Janoušek v kinosále příliš nehrálo, ale spíše si hrálo. Zněly především etudy na téma, jak všelijak pozouny zníti mohou, když se na ně netradičně hraje a fouká, což přinášelo vtipná místa i klidné, tiše sýpající a klimbající pasáže. Usnu? Ne. Takhle se jmenuje další vystupující. Tři noise ataky, hrající kazeťák, ozvučený stolní fotbal a další, brutální zvuk tvoří i krabičky, efekty a lidský řev, punkovou prvoplánovost vyvažoval nadhled a vtip.

Kazehito Seki vypadal s mikrofonem a platem krabiček na břiše jako opásaný bombou, bomby se ale linuly jen z jeho hrdla a úst. Jemné zvoučky, vysoké frekvence, mlasky i hrdelní prařev, exploze čiré vokální energie. Miro Toth a Tijana Stanković se v kinosálku ozvučili přímo uprostřed hlediště. Do prostoru pak pouštěli jemné i skřípavé nepředvídatelné celky a plochy pro housle a ženský hlas plus saxofon. Náznaky klasiky, jazzu i avantgarda a zvuková svoboda v jednom. Další elektronika, další noise stěny i basové tlaky, tak zněl prokomponovaný Purgist.


Massola se s Kazehitem Sekim potkala při improvizované show letos zjara na společném koncertě v ostravské Fiducii, na festivalu vystoupili opět spolu, v soustředěně odsýpajícím setu, kde bicí, saxofon a vokální běsy hrály v prokomponovaných okamžicích, gradujících do freejazz/corových brutalit. Lebanon, psychedelicky jedovatý bordel, proplétající se smyčky kytar i noise, postpunk, techno, industrial, krautrock, rituálně znějící zpěv v ruštině. Ano, Lebanon toho míchají hodně, ovšem pejsek a kočička tenhle dortík upekli natolik chutně, že by se při poslechu jistě spokojeně olizoval i velký zlý pes, který v pohádce celý dort sežral. Tady nebyl, takže zbylo dost na všechny. Škoda jen zápasu se zvukem, který z toho místy dělal až moc velký bordel.

Säkkikangas na konec. Tvůrce projektu Martin Režný tuhle akci spolupořádal, měl za sebou dva koncerty v řadě a řidičské povinnosti z tour, které jel s Massolou a Kazehitem Sekim. Při přípravě setu se netajil únavou, pak ale vyhnal fanynku, která si před začátkem koncertu radostně zahrála na jeho perkusivní složku, a už sám pak předvedl svěží a energický barevný výkon, kde zněla práce s konkrétními zvuky, elektronicky zmutované loopy, snímané perkuse, slévané zvukové stěny a plochy i lidský hlas.

Experimenty, avantgarda, improvizace, to vše přináší nejen jedinečné hudební okamžiky, ale stejně tak i nebezpečí, že se dané vystoupení zvrhne v…, ehm, totální píčovinu. Ostrava ale svému psychu rozumí. A jak ukázaly i Hluková mystéria IX, koncerty a akce tohoto typu tu většinou pořádají lidi s láskou a vkusem. Podzim, zima, jaro tedy na shledanou ve Fiducii, Jednom Tagu či v Domě umění.

Info

Hluková mystéria IX
8. 9. 2018 Provoz Hlubina, Ostrava

foto © Dan Vrba

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Slastný tinnitus (Daughters)

redakce 22.10.2019

Syrový, upřímný koncert šel až na dřeň, za hranu sebekontroly. Očistný rituál i slastný tinnitus.

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.