Články / Reporty

Psycho s láskou a vkusem (Hluková mystéria)

Psycho s láskou a vkusem (Hluková mystéria)

Richard Kutěj | Články / Reporty | 11.09.2018

Zvuk rozložený na malé prchavé okamžiky i zvuk jako atakující smršť, zvuk čistě akustických nástrojů i zvuk elektronický a zkreslený. Ostravský festival Hluková mystéria IX u kavárny Maryčka v Provozu Hlubina se spokojeně přeléval mezi sameťáckým prostředím kinosálku a syrovější venkovní scénou ve stanu, a ukazoval nekonečné možnosti, jak lze hlukem a zvukem tvořit hudbu i zdánlivě nehudební.

Startuje Naše ano, energické impro pro dva saxofony a dvojí syntezátory, hráno třemi lidmi, jízda pro prskající elektronické zvuky a melodie, plochy dechů, zábavný a barevný úvod. Venku se mezi tím připravil Der Marebrechts, aby zahrál vtahující leporelo krystalických zvuků i dronů, tu jemné, tu dravé, hrané z modulů, které si do jedné hrající krabice sestavil sám hudebník. Duo nejen v jazzu ceněných pozounistů Jirucha & Janoušek v kinosále příliš nehrálo, ale spíše si hrálo. Zněly především etudy na téma, jak všelijak pozouny zníti mohou, když se na ně netradičně hraje a fouká, což přinášelo vtipná místa i klidné, tiše sýpající a klimbající pasáže. Usnu? Ne. Takhle se jmenuje další vystupující. Tři noise ataky, hrající kazeťák, ozvučený stolní fotbal a další, brutální zvuk tvoří i krabičky, efekty a lidský řev, punkovou prvoplánovost vyvažoval nadhled a vtip.

Kazehito Seki vypadal s mikrofonem a platem krabiček na břiše jako opásaný bombou, bomby se ale linuly jen z jeho hrdla a úst. Jemné zvoučky, vysoké frekvence, mlasky i hrdelní prařev, exploze čiré vokální energie. Miro Toth a Tijana Stanković se v kinosálku ozvučili přímo uprostřed hlediště. Do prostoru pak pouštěli jemné i skřípavé nepředvídatelné celky a plochy pro housle a ženský hlas plus saxofon. Náznaky klasiky, jazzu i avantgarda a zvuková svoboda v jednom. Další elektronika, další noise stěny i basové tlaky, tak zněl prokomponovaný Purgist.


Massola se s Kazehitem Sekim potkala při improvizované show letos zjara na společném koncertě v ostravské Fiducii, na festivalu vystoupili opět spolu, v soustředěně odsýpajícím setu, kde bicí, saxofon a vokální běsy hrály v prokomponovaných okamžicích, gradujících do freejazz/corových brutalit. Lebanon, psychedelicky jedovatý bordel, proplétající se smyčky kytar i noise, postpunk, techno, industrial, krautrock, rituálně znějící zpěv v ruštině. Ano, Lebanon toho míchají hodně, ovšem pejsek a kočička tenhle dortík upekli natolik chutně, že by se při poslechu jistě spokojeně olizoval i velký zlý pes, který v pohádce celý dort sežral. Tady nebyl, takže zbylo dost na všechny. Škoda jen zápasu se zvukem, který z toho místy dělal až moc velký bordel.

Säkkikangas na konec. Tvůrce projektu Martin Režný tuhle akci spolupořádal, měl za sebou dva koncerty v řadě a řidičské povinnosti z tour, které jel s Massolou a Kazehitem Sekim. Při přípravě setu se netajil únavou, pak ale vyhnal fanynku, která si před začátkem koncertu radostně zahrála na jeho perkusivní složku, a už sám pak předvedl svěží a energický barevný výkon, kde zněla práce s konkrétními zvuky, elektronicky zmutované loopy, snímané perkuse, slévané zvukové stěny a plochy i lidský hlas.

Experimenty, avantgarda, improvizace, to vše přináší nejen jedinečné hudební okamžiky, ale stejně tak i nebezpečí, že se dané vystoupení zvrhne v…, ehm, totální píčovinu. Ostrava ale svému psychu rozumí. A jak ukázaly i Hluková mystéria IX, koncerty a akce tohoto typu tu většinou pořádají lidi s láskou a vkusem. Podzim, zima, jaro tedy na shledanou ve Fiducii, Jednom Tagu či v Domě umění.

Info

Hluková mystéria IX
8. 9. 2018 Provoz Hlubina, Ostrava

foto © Dan Vrba

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.

Vybraná slova po B: Hviezdne noci Bytča

David Čajčík 19.08.2020

„Vedeli ste, že Bytča je podľa jedného sociológa najtypičtejšim malomestom na Slovensku?“ Ne tak úplně. Smack my Bytča!

Filmová nakládačka (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 15.08.2020

„Pojď, je to takovej temnej ruskej film, co má asi sto padesát tři minut, prej je to hodně intenzivní a drsný.“ Čil a dril.

Mistři krásných splínů (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 13.08.2020

Vzpomíná, jak při návštěvě Ruska někdo odmontoval kliku z pokoje Františka Vláčila, aby se nemohl dostat ven, nebo vypráví o hrůzách poválečných odsunů...