Punctum: Možná si uvědomíme, že toho můžeme dělat méně a s větší péčí

Punctum, neboli nejen klub, sídlí uprostřed strmé žižkovské ulice. Šli jste tam už tolikrát, ale cedule, která zve dovnitř, jste si všimli až na několikátý pokus? A že už znáte to místo, ale nevíte o jejich kimchi, labelu ani hodinách jógy? Propojování uměleckých disciplín, hudba pro náročné, posouvání hranic, v Punktu je pořád co objevovat. Rozhovor o bakteriích, alternativním přístupu i vizích se zástupci žižkovského společenství.

Co všechno je Punctum? Je to klub, kulturní svatostánek, komunita?
Anička: Punctum je nepochybně svatostánek hlukové (a) alternativní kultury, ale je to především místo, kde člověk vždycky potká nějaké přátele, se kterými si může popovídat prakticky o čemkoli. Když má člověk nějaké starosti, už jen tím, že přijde do Punkta, se mu uleví - jako by přišel do bezpečného úkrytu. Nehledě na to, že tam vždycky najdete báječnou potravu jak pro tělo, tak pro duši. Punctum je rozhodně i komunita, trávíme spolu čas i mimo prostory Punkta, jezdíme na výlety, výměnné pobyty a výjezdní zasedání... A lidi, kteří by se třeba jinak mohli cítit osaměle, mají najednou pocit, že někam patří, že nejsou sami. Je to spíš taková rodina.

Radim: Predsa “maják nad útesem”.

Šárka: Pro každého asi něco jiného. Pro někoho maják, pro někoho svatostánek. Dovolím si říct, že pro nás je Punctum víc než komunita. Časem se z nás opravdu stalo něco, co by se dalo přirovnat k rodině.

Každý specifický prostor kolem sebe formuje specifické lidi, charaktery. Jaké je publikum Punkta?
1a1: Říct, že publikum v Punktu je vskutku různorodé, je eufemismus. Program totiž dává prostor pro propojování různých sociálních bublin a okrajových scén. Jeden den tu můžete potkat padesátníky řešící improvizovaný jazz, další den šestnáctileté aktivisty nebo partičku jogínů či ztracených návštěvníků kina, kteří přišli na doporučení z GoOutu. Nejčastěji jsou to asi nejrůznější “černokněžníci”, tedy fanoušci alternativy, industrialu a experimentální elektroniky. Pro nás, kteří jsme se rekrutovali z návštěvníků, byl zásadní onen genius loci, tedy otevřenost prostoru a neškatulkování. Dveře jsou otevřeny všem bez rozdílu.

Jak jednoduchá je infiltrace do Punkta, tedy od návštěvníka k tomu, kdo se podílí na jeho chodu?
1a1: Punctum nejsou žádní ilumináti ani bratrstvo z harvardské koleje, je to velice jednoduché. Můžete buďto několik let spokojeně vysedávat na baru a cítit se jako doma, nebo to, co děláte a o co se zajímáte, prostě organicky splyne s provozem Punkta. Stačí se třeba jen zakecat na baru a je to. My jsme se taky rekrutovali z tichých fanoušků posedávající okolo a nikdy bychom neřekli, že se staneme součástí kolektivu, ale přirozeně to tak vyplynulo a jsme za to rádi.

Jaká je provázanost s Radiem Punctum?
Roman: Rádio se před nějakou dobou osamostatnilo jako neutrálnější platforma věnující se více klubové hudbě s širším žánrovým rozptylem, zatímco Punctum se věnuje více poslechovým live setům a je politicky vyhraněnější. Pomohlo to zpřehlednění našich aktivit. Pořád se ale máme rádi, spolupracujeme a navzájem se podporujeme.

Kolik lidí se na vysílání podílí, jaký je dramaturgický plán?
Lucia: Vysielanie riešime v menšom teame s Tomášom, no s Krásovkou je rádio previazané minulosťou i hodnotovo - snažíme sa byť nezávislí a fungovať tiež na princípoch DIY komunity. Rádio Punctum sa preto formuje organicky, nemá žánrové obmedzenia či striktný dramaturgický smer. Ide nám o to byť otvorenou platformou pre umelcov, ktorí nezapadajú do oficiálnych žánrových poučiek, a poskytovať priestor komunitám, ktoré aktívne prispievajú do formovania lokálnej scény.

SVATÝ VINCENT JEŠTĚ ŽIJE

Momentálně od vás streamuje Žižkovská noc nebo série Virtual Healing. Chystáte taky něco takového?
Roman: Chystáme streamy cvičení jógy a školu vaření, kde vystoupí naši vyhlášení kuchaři, což nám v současnosti připadá přínosné a užitečné. Co se týká hudebních streamů, tak mi to přijde trochu zbytečné. Kvalitního obsahu existuje už tak nepřeberné množství, navíc koncertní zážitek není jen o zvuku, který si doma pustíš na bedničkách od počítače.

Takových názorů nezaznívá moc. Budete dělat další domácí streamy, jsou zájemci vyjma Žižkovské noci?
Roman: Když nás někdo spřízněný osloví, tak prostor poskytneme a pomůžeme, ale sami necítíme velkou potřebu. Sympatický mi je třeba přístup Richarda Dawsona a Sally Pilkington, kteří pod jménem Bulbilis nahráli od začátku karantény deset alb, do jisté míry zvukových deníků, a zveřejnili je na Bandcamp. Za poslední dny jsem vůbec objevil více zajímavé hudby než předtím za několik měsíců. Můžeš se kouknout KEXP nebo Ursss.com, hrabat se v bizarních žánrech na Rateyourmusic.com a Discogs.

Neomezujete se na hudební produkci, vydáváte i vlastní kompilace, pořádáte hodiny jógy… Jaké další odvětví vás láká?
Roman: Už delší dobu toužím mít kromě distra s hudebními nosiči i malé knihkupectví. Zatím máme pár knih ze spřízněných anarchistických vydavatelství, určitě bych to rád rozšířil i o další kvalitní literaturu a časem i o vlastní publikace. Punctum Press by se to mohlo jmenovat? A první bychom vydali kuchařku našich receptů.

To se těšíme, recept na kimchi tam bude snad taky. Říká se o vás, že ho děláte nejlepší na světě, je to tak?
Radim: Zdržal by som sa superlatívov. Ale pravda je, že hneď naše prvé kimchi pochválili Julia Holter a Tashi Wada, ktorí v LA žijú v kórejskej štvrti a dobré kimchi poznajú. Nemám žiadny špeciálny recept, všetko, čo viem o kimchi a ďalších fermentovaných receptoch, som sa naučil na youtube a na blogu Zkvaseno.cz. Nie je to nič zložité, pri troche starostlivosti za vás celú mágiu urobia baktérie.

To jsi řekl pěkně, baktérie frčí. Jaké máte zahraniční vzory pro vaše fungování?
Radim: Napríklad The Kitchen v New Yorku, ktorú založili Vasulkovi. Alebo rôzne projekty Ivana Mečla alebo Marka Diva či Sráč Sam a jej galéria sam83 v Českej Bříze. Stanica v Žiline. Vždy som obdivoval víziu i vytrvalosť jednotlivcov či kolektívov, ktorí zoberú na seba bremeno budovania inštitúcie podľa vlastných predstáv. Som neskonale vďačný za to šťastie, že som dostal príležitosť byť súčasťou takého projektu a prispieť vlastnými predstavami k tomu, ako by to malo fungovať.

Teapot: Ja si rád uťahujem, že sme mini Café Oto. Ale vlastne som tam nikdy nebol. A ani Space Lady u nás zatiaľ nehrala.

Katarína: Ja som v Café Oto minule bola a Punctum je lepšie.

Café Oto je pěkná paralela. Zatím u vás nehráli ani Acid Mothers Temple a otázka je, jestli by se k vám vlezl i někdo další než jen kapela samotná… Dá se nějak pracovat s prostorovými dispozicemi, které máte? Uvažejete o úpravách nebo přestavbách?
Roman: A víš, že víceméně hráli? V rámci koncertu projektu Japanese New Music festival, který tvoří Tatsuya Yoshida, Makoto Kawabata a Atsushi Tsuyama proběhl i set nazvaný Acid Mothers Temple. A už u nás zahrál i šestnáctičlenný Pražský improvizační orchestr. Bohužel s dispozicemi se moc pracovat nedá, můžeme ještě trochu vylepšit akustiku, ale jinak už bohužel nemáme kam růst. I proto pomalu hledáme nové a větší prostory, kde bychom se zase mohli sestěhovat s Radiem pod jednu střechu a mít dost prostoru i pro naše další, pomalu bující aktivity. V Café Oto mají ale lepší whisky.

Kromě Space Lady, o koho dalšího byste stáli?
Teapot: Je ich rozhodne viac a každý z nás má tak trochu vlastných vysnených účinkujúcich. Radi o tom vtipkujeme v pokročilejších nočných hodinách. Z takých vecí by bol napríklad Thighpaulsandra, Cyclobe či Richard Dawson. Z takých možno realistickejších by som si veľmi prial poľských ARRM, osobný highlight minulých Hradieb Samoty. Svatý Vincent by bol tiež fajn. To už ale blúznim.

Radim: Edward Ka-Spel a Momus.

Svatý Vincent ještě žije? Nechodí k vám na zahrádku?
Teapot: Určite žije, pokial k nám chodí, tak o tom neviem. Ja som si to vlastne len tak spontánne pomyslel, že by to bolo husté.

DRUHÁ LETNÁ

Co můžete říct o vaší účasti na letošním ročníku festivalu Alternativa? Proč zrovna tenhle festival a je v Praze nebo i jinde akce, na níž byste se podíleli pořadatelsky nebo jakkoliv jinak?
Roman: S Alternativou jsme silně personálně propojení. Jedná se vlastně o spolupráci nezávislého DIY kolektivu a festivalu, který má prostředky a možnosti realizovat náročnější projekty. Punctum je pro Alternativu celoroční laboratoří. Stačí se též rozhlédnout po festivalovém týmu od kuchyně po stream a budete se cítit jako v Punktu.

Je příjemné vylézt z doupěte na Krásově a podílet se na dalších akcích. Máme za sebou například spolupráci na posledních ročnících festivalu Psy-high, letos připravujeme scénu na festivalu Okolojeles, čile komunikujeme s polským Dym Festivalem, chystáme akci v Olomouci… Prostě jak v Praze, tak mimo ní je spousta lidí, kteří dělají skvělé a smysluplné akce a nás spolupráce baví.

Vycházejí kolaborace z osobních vztahů nebo si vybíráte i podle dramaturgie, hlavní myšlenky akce?
Teapot: Vzniká to kolektívne, ja osobne nemám ambíciu byť arbitrom vkusu. Cítim sa skôr ako správca jednej z častí našich aktivít. Keď som prvý krát počul Trans Soma, tak som si musel priznať, že mi to nejak nejde do hlavy. Docvaklo mi to až časom pri opakovanom posluchu po tom, čo sme to vydali. Často to vyplynie z bezprostredných debát o tom, ktorá show bola vydarená. Napríklad s nápadom vydať soundtrack k filmu Iluze prišiel Tibor, lebo mu tá muzika prišla zaujímavá. Podobne to bolo s Akpatok Ensamble, kde sa viacero členov zhodlo na tom, že to bolo naozaj skvelé a treba to vydať. Potom rozhodne kvalita záznamu a to, či to naozaj na 100 percent funguje ako samostatná nahrávka bez videa. To by som povedal, že je hlavné. O zbytok sa postará Punctum “hive mind”.

Roman: A obdobně to funguje i s festivaly, spolupracujeme hlavně s lidmi, které máme rádi. Žádnou “kuchařku” na to nemáme.

Jak se díváte na rozvoj Žižkova? Pod vámi se staví, nepodlehne dvorek nějaké fyzické nebo (mo)mentální erozi?
Roman: Ze čtvrti pochybných hospod, squatů a anarchistů se pomalu stává druhá Letná. Bez boje se ale nevzdáme.

Šárka: Nic netrvá věčně a je to tak na jednu stranu dobře. Člověka to alespoň donutí nepřešlapovat na místě, ale hledat nové možnosti. Co se týče stavby pod námi, samozřejmě že to vyvolává spoustu emocí. Na druhou stranu nás to alespoň dovedlo k tomu uvědomit si, že všechno krásné jednou skončí. A díky tomu máme teď čas přemýšlet, co s námi bude dál. A kdo ví, třeba se nám podaří expandovat do ještě krásnějších míst s ještě promyšlenějším konceptem. Sami se těšíme na to, jak to dopadne.

Jak téhle situaci pomáhají nebo nepomáhají akce typu Žižkovská noc? Není v té snaze o udržení původní tváře Žižkova i cosi kontraproduktivního? Není každá oslava nebo protežování určitého místa dobře míněných akcí jen vodou do spekulantského mlýna?
Roman: Příliš asi nepomáhají, ale to není důvod je nedělat. Nejde o to zakonzervovat Žižkov, ale rozvíjet ho jako příjemné místo k životu, čehož je kultura nepochybně součástí. Dokud ale budou byty a domy považovány za výhodnou investici a zdroj příjmů, a ne za místo k bydlení, těžko se tu bude žít lépe. Už teď trh rozbíjí společenské a mezilidské vazby. Nájmy stoupají, veřejný prostor je čím dál privatizovanější, autonomní a sousedské aktivity zanikají. Můžeme si sice stokrát říkat, že kapitalismus je v krizi, ale mrtvý bohužel není.

Jaký systém by ho měl nebo mohl nahradit?
Roman: Rád bych měl jednoslovnou odpověď, ale nemám. Měli bychom současný režim automatizované hamižnosti a nadměrné spotřeby, který ničí jak planetu, tak společnost, nahradit systémem, který je postaven více na solidaritě a nesoutěžení. Je zcela nesporné, že klimatické změny drasticky zasáhnou lidstvo, a přesto s tím nejsme v současném kultu neustálého růstu schopni skoro nic dělat. Žijeme ve světě, kde se masivně plýtvá jídlem a současně hladem každý den umírá 24 tisíc lidí. Prostě nemám pocit, že to je v pořádku.

FINANČNÍ SITUACE SRDCAŘŮ

Současná situace nás v lecčem poučí. Myslíte, že může malým subjektům a promotérům prospět?
Roman: Možná si všichni uvědomíme, že toho můžeme dělat méně a s větší péčí. A to by nebyl špatný výsledek.

Šárka: Vidím pozitiva v tom, že teď můžeme všichni zpomalit a podívat se na věci kolem sebe s odstupem. Utřídit si priority a věnovat se chvíli sami sobě a svým blízkým. Odpočinout si a získat sílu a elán na dny příští.

Využíváte volný čas kreativně? Nebo hlavně šetříte síly?
Roman: Každý z nás to má různě. Mě se podařilo skončit v karanténě na slovenské vesnici uprostřed hor a lesů. Pomáhám se dřevem, chodím na procházky, pozoruji slepice, trénuji házení nožem a cítím se dobře. Bral bych to jako nabírání sil pro kreativní činnost.

Pod hlavičkou Punctum Tapes máte rozjetou sérii PTLVS, poslední Full Moon reflektoval první release ze série nazvané PTSPR. Co znamenají ty zkratky? A není teď více času na tyhle kratochvíle?
Teapot: PTLVS znamená Punctum Tapes Live Split Series, čo vzniklo z prvotnej pohnútky vydávať remastrované záznamy koncertov a párovať k sebe zaujímavé projekty z miestnej a zahraničnej scény. Na počiatku nikoho ani nenapadlo, že by sme vydávali aj niečo iné, prišlo to organicky spolu s rastom našeho online archivu. PTSPR znamená Punctum Tapes Special Presentation. Je to dramaturgická línia pre veci, ktoré sa akosi inam nehodia, a vznikla z potreby katalógovo zaradiť práve soundtrack k filmu Iluze a s ním aj prípadné ďalšie projekty. Ak sa veci budú vyvíjať priaznivo, tento rok by sme chceli spustiť aj tretiu líniu venovanú nahrávkam z rezidencií, ktoré sa u nás odohrali behom posledných dvoch rokov.

Nějaká konkrétní jména?
Teapot: Budú to kolaborácie Sweeps 04 a huslistu Daniela Meiera a tiež Rouilleux s White Wigwam. Je tam veľký priestor na rôzne zaujímavé spojenia. Napríklad Merzbow feat. Dáda Patrasová, Standa Hložek s Current 93. Martin Jakubec s Brainbombs by bol super.

Letos jste zvítězili v cenách Vinyla v kategorii Počin roku. Dalšími nominovanými byli Wabi Experience, BCAA za kompilaci No~one Is an Island, v loňském roce třeba aktivity kolektivů Zvuk a Wrong… Kdo další si zaslouží pozornost za čeření stojatých vod?
Šárka: Subjektů, které by stály za zmínku a kterých si osobně považujeme jak na osobní, tak profesionální úrovni, je hned několik. Určitě mezi ně patří Ondřej Lasák a Wim Dehaen se svým vydavatelstvím Genot Centre, kteří naposledy vydali pozoruhodnou kompilaci z historie Silent Night. Dále nás baví lidi, kteří stojí za uskupením Proces a jednou za čas přivezou opravdu zajímavé hudebníky. Za pozornost též stojí crew, která se podílí na Lunchmeat festivalu. Jejich dramaturgie je výjimečná, málokdo na alternativní hudební scéně umí propojit hudebníky s vizuálními umělci tak jako oni. Mimo Lunchmeat festival se věnují i menším eventům přes rok a vždy to stojí za to. A v neposlední řadě musíme zmínit hudební i kurátorský přínos Petra Vrby a 13 syrových. Bez nich by alternativní freejazzová scéna nebyla taková, jaká dnes je.

Roman: A samozřejmě Jednota. Finanční bilance téhle partičky srdcařů se díky zrušeným koncertům spíše zlepší. Ovšem bez jejich práce bychom přišli o mnohé hudební lahůdky.

Tibor: Zabudli ste na Letmo! Potom ešte su zlatí Adrift alebo Whiskas.