Články / Reporty

„Que me des diez euros!“ aneb bikram jóga v Underdogs’

„Que me des diez euros!“ aneb bikram jóga v Underdogs’

Cyril Nováček | Články / Reporty | 17.11.2019

Ve svých pětatřiceti se ocitám v období, kdy se po odluce danou lehce opožděným dospíváním, studiem a přehnízděním navracím k rodičům. Ne že bych se z Budějc stěhoval zpět do města aut, ale tak nějak se snažím rehabilitovat vlákna, která nám posral sám život, a tvořit nová, z čehož pramení mimo jiné oboustranná otevřenost a sdílení toho, co námi cloumá. Mě poslední tři roky baví vlastní perfo-hudební projekt, a když bylo jisté, že s ním budeme předskakovat Španělce Glitchgirl, pozvání svých oblíbených seniorů bylo logickým krokem.

Jadran svým rave/punkovým setem s nádechem devadesátkového new age sektářství a stopou vyžilého trapu dělá slušný základ pro tenhle hudebně závadný salát podávaný v pražském Underdogs’. Tančí se, a tak to v ballroomu má být. Do vůně stále doutnajících santalových tyčinek nastupuje punková diva z Compostely s kuklou na hlavě a hned od začátku pouští do zhruba padesátihlavého publika jednu vlnu breakcoru a drum and bassu za druhou. Na stolku jí sice dělá pomocníka chytrý laptop, ale skladby jako by procházely filtrem, co dodává zvuku pach operačního systému Windows 95. Tempo se zvolňuje, dostáváme se do witchhouseových krajin a Glitchgirl rapuje. Její flow je přesná, důrazná a zrychluje. Dokonalý diktát.

Poté se s její producentskou tvorbou dostáváme kamsi na sluncem zalitý teknival, abychom se za chvíli přenesli na street party a pogovali a řvali „Que me des diez euros!“. I když GG od nikoho 10 euro nedostává, jde na pódiu do všeho naplno, střídá rottenovskou ukřičenost i něžné, naivní popěvky, a když už jí vlastní hudební podklad nebaví, nebojí se to přiznat a „na hrubiánku“ ho přepíná. Při závěrečné hardstyle pasáži vzniká v našem tanečním hloučku příjemně veselá a kontaktní atmosféra, leckdo vypadá, jako by zrovna přišel z lekce bikram jógy. Skvělý finish!

Moji rodiče spokojeně odchází, otec - bývalá boleslavská mánička - je překvapen a trochu zklamán, že v klubu není nikdo zpitý pod obraz, nejsou tu kriminální živly, ani drogy na veřejnosti. „Ta společnost jde fakt do prdele,“ dodává a dopíjí černý čaj. Malý sál se opět zahaluje mlhou, protože prostor začínají ovládat klidné, ale přiléhavé beaty Jaroslava Bašty aka Miss konce světa. BPM časem rozvážně stoupá, stejně jako vrstvení zvukových ploch z říší nejen pozemských a nasazení tančících pestré věkové výseče. Já to spokojený balím. Na Smíchově se povídá, že Jardův live set měl vyloženě afrodiziakální účinky. Kdo ví? Já jel do Boleslavi na chlebíčky.

Info

Glitchgirl (sp) + Jadran + Miss konce světa
9. 11. 2019 Underdogs‘, Praha

foto © archiv Glitchgirl

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Bert & Friends jsou SUPR

Andrea Bodnárová 14.12.2019

Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.