Články / Recenze

Quelle est la baguette? (Deafheaven)

Quelle est la baguette? (Deafheaven)

redakce | Články / Recenze | 24.04.2017

OHODNOŤTE DESKU

Třicet osm a půl minuty zoufalství – tak by mohl znít název debutu dvojice Deafheaven. Ale jmenoval se Road to Judah a rozdělil fanoušky black metalu na dva tábory. Ty, co kapelu akceptovali, protože „to prostě byl skoro black metal“, a ty, co je nemohli zkousnout, protože „to ještě není black metal.“ Normální lidi ví, nebo alespoň tuší, že správný postoj leží někde uprostřed. Jinými slovy, buďte rádi, že někdo s black metalem vůbec koketuje; je nejvyšší čas rozšířit crossoverové pole o další žánry, pustit do zatuchlé kobky trochu světla a ukázat světu, že black metal není žánr okupovaný výhradně a pouze černými temperami pomatlanými moguly.

Pokud se ortodoxním fandům s první deskou přitížilo, ani s novinkou Sunbather jim pravděpodobně nebude do skoku. To, co lidé z „vnější zóny“ berou za své, má se základy black metalu jen několik styčných prvků, ale i ty stačí na koňskou dávku nenávisti ze Skandinávie a stejné množství lásky z hipsterské Ameriky. Jak ukazuje díra času, s post-rockem Deafheaven dřív jen lehce koketovali, ale nyní je zastoupen v míře více než epické. (Abychom si to ujasnili: tvrdost nevylučuje epičnost a epičnost nevylučuje tvrdost. Hádat se o žánr je v roce 2013, tedy v roce Všichni souložíme všechny, absolutní ztrátou času. Hudba žere sebe sama a ze zad se jí rodí další děti. Berte nebo nechte být – Sunbather jako přímý potomek, toho času sirotek.)

Flirtování s atmosférou je na novince stěžejním stimulem pohybu. Jakkoli se debut zmítal v blackmetalové náloži, kterou unášely pateticky naložené podklady směrem k pozdním devadesátkám, s příchodem novinky se vše podřídilo formě, délce, útoku a hluku. Abych nevypadal jako šašek abstrakce: vše startuje devítiminutový Dream House, óda na umrlcův/umělcův život na americkém předměstí. Těžko se najde někdo, kdo by dokázal rozšifrovat texty, které se ztrácejí, asi jako když kočka čůrá v dešti. Pointou je od začátku nastolená nálada. Není postupně budována, protože vrcholů a pádů je tu víc, než by se na jednu desku slušelo, ale koncepcí sedí dokonale. Pokud se budete snažit deskou projíždět v shuffle módu à la „mám to ráda na Rihannu“, brzy z ní zůstane jen nesmazatelný zmatek a bolehlav.


Jestli debut zněl jako nevyskákaná první onanie, dvojka rázně řekne, kdo dospěl a kam se vydal. Intermezza se zde nevyskytují jen v podobě ambientních, kinematických a sentimentálních songů, ale i v rámci písní. Dávají jim netušený nádech, hloubku a komplexnost, kterou si jiné, přímočaré blackmetalové kapely můžou leda tak vyškrábat ze snů. Není šokem, že spojení black metalu a post-rocku funguje; principy, na kterých jsou tyto žánry postaveny, jsou v podstatě identické a ve správné dávce se dokáží velmi vydatně podporovat. Emoce jsou prapůvodem a důsledkem všeho. Pakliže smícháte mybloodyvalentinovské variace na nehybnost a blackmetalový řev společně s kulometnými bicími – můžete vůbec někde udělat chybu?

Velkým plusem jsou zmíněná intermezza. Irresistible nebo Windows (s namluvenou pasáží z Nesnesitelné lehkosti bytí – ovšemže děkujeme, pane Kundero, quelle est la baguette?) nemají roli výplně, jako tomu bývá jinde, ale důstojně, systematicky a nenásilně posouvají album dál, přičemž zvládají i funkci daleko složitější: dávají všemu slyšenému a nadcházejícímu hloubku. Místo vydechnutí a nabrání sil ke vstřebání další mladické averze vůči je-úplně-jedno-čemu fungují mezihry jako katalyzátory momentů předešlých. Paradoxně jsou motorem veškeré agrese. Když po úvodní tříminutovce dostanete v titulní Sunbather postrockový pit stop o několika akordech, mozaika do sebe zapadne a v hlavě secvakne moment, idea, kontinuální souhra.

Dospělost se projevuje mimo jiné schopností vracet se zpět a uvědomovat si svoje chyby. Umění zaplácnout je a vytvořit z nich monument, který se nemusí za nic stydět. Tím monumentem je u Deafheaven Sunbather, který se valí z kopce dlouhých šedesát minut, aby vás na konci nechal převálcované a vyždímané a zároveň i odpočaté a s ozvěnou představy výletu do nádherného, ambientně hlubokého a shoegazeového lesa. Ve kterém jste měli sen. Ve kterém zrovna projížděl tank. A v tom tanku hrály všechny screamo kapely světa.

Recenze vyšla v magazínu Full Moon #30, autor textu: Domingo the Gay.

Info

Deafheaven - Sunbather (Deathwish Inc., 2013)
www.deafheavens.bandcamp.com/album/sunbather

Live: Deafheaven (us) + Youth Code (us)
1. 5. 2017 Lucerna Music Bar, Praha
www.facebook.com/events/215455548900922

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hiphopový blockbuster Tylera, the Creatora

Martin Šmíd 16.09.2021

Na červený koberec Grammy se Tyler Okonma ohákl do růžového obleku à la lobby boy, inspirovaného filmem Grand Budapest Hotel Wese Andersona a navrženého jeho vlastní značkou...

Hudba k láske (Vec & Švidraň)

Kristína Valachová 08.09.2021

Z albumu cítiť kreatívnu hravosť a hľadanie spoločnej tvorivej cesty. Úprimný výsledok necieli dohnať aktuálne rapové trendy.

Šílený závod šťastné melancholie (Tim Dup)

Adéla Polka 05.09.2021

Jeho síla spočívá především v rozněžnělé melancholii, skrze níž opěvuje svůj svět za doprovodu prakticky klasického klavíru.

Boj i smíření (Gojira)

Jiří Procházka 03.09.2021

Gojira rozvíjí svá obvyklá témata jako životní koloběh, osobní rozvoj a dopady lidského chování na životní prostředí a stav společnosti.

Ve skleněné kouli (Glaare)

Jiří Vladimír Matýsek 02.09.2021

Co Glaare odlišuje od masy kapel, které se k oběma směrům v jakési retro vlně hlásí, je působivý vokál, v němž najdeme smutek i dravost, často najednou.

Soustavný sonický nátlak (Part Chimp)

Dantez 25.07.2021

Britští Part Chimp se dosud věnovali noise rocku, který se inspiroval Sonic Youth i zběsilými Lightning Bolt.

Po jaké době je vhodné lidem říkat, že je milujeme? (Moontype)

David Stoklas 10.07.2021

Moontype, ačkoliv by mohli, se neohánějí technikou, ale intelektuálnímu math rocku naopak trochu srazili hrany.

Že by ten správný čas vytáhnout kytaru? (Flock of Dimes)

Veronika Jastrzembská 29.06.2021

Do toho se ještě přidá rozpačité porozchodové období, kdy člověk neví, co sám se sebou, jak znovu začít, z čeho se poučit...

Historie kapitalocénu a možnosti znovustvoření

prof. Neutrino 28.06.2021

Vydavatelství Neklid přichází s obsáhlou studií o zrodu a strategiích „kapitalistické ekologie“ aneb jak si člověk dokázal zotročit člověka a zplundrovat ekosystém planety ve jménu mamonu.

Snivě i do hloubky (Susheela Raman)

Akana 26.06.2021

Její fúze západních písničkářských postupů s východními prvky nepůsobí ani trochu povrchně nebo podbízivě.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace