Články / Reporty

Rachmaninov z hlavního nádraží (John Medeski)

Rachmaninov z hlavního nádraží (John Medeski)

Shaqualyck | Články / Reporty | 08.10.2013

Po čertech stylový prostor olomouckého Jazz Tibet Clubu hostil v sobotu večer velké jméno. Zaoceánský klavírní virtuos John Medeski přilákal hezkých pár desítek diváků a své pověsti světové extratřídy nezůstal nic dlužen. Mimořádně sympatická mi přišla převaha starších ročníků v publiku, taky kdo říkal, že koncerty dnes patří pouze omladině? Něco málo před půl devátou se obsypané stolečky i schodiště dočkaly. Mistr se vynořil zpoza černého závěsu, nenápadně, jako by šel náhodou kolem. S sebou si nesl PETku s vodou a hadřík na pot a hleny. Je říjen a chřipkové viry evidentně kašlou na to, že máte večer koncert pro plný klub. Přišel sám, bez spoluhráčů, bez mašinek. Jen muž a jeho klavír.

S vysokým čelem, zastřižen na dva milimetry a zachumlán do omšelého saka, usedá ke stroji. Začíná zlehka, melancholicky, hezky pianko. Pod prsty se mu loudavě zhmotňuje podzim, Každý veselejší zvuk okamžitě nalézá protiváhu v pochmurné vážnosti. Obraceče not netřeba, John hraje naslepo. Pravidelná nahodilost však není dílem improvizace na bázi free jazzu, každý tón tu má své místo. Občas nesměle vystrčí růžky optimistická melodie, ale jen proto, aby vzápětí zmizela pod tmavou dekou ve tvaru basového klíče. Smutná krása, říkám si. Elegantní, vyklidněná, a přesto pořád nesmírně živoucí. Jestli máte rádi Chicka Coreu, musíte milovat Johna Medeskiho. Kdybych neviděl, že má jen dvě ruce, myslel bych si, že místo něj hraje chobotnice. První kus trvá snad patnáct minut. Atmosféra nemá chybu, někteří zapomínají na orosené sklenice před sebou a veškerou pozornost věnují mágovi na scéně.

Rozvolněnou náladovku záhy střídá o poznání energičtější poklona Rayi Charlesovi a výlet do světa soulu a oldschoolového r’n’b. Zvuk nabírá na intenzitě. Ne nadlouho, pojďme na několik okamžiků opět zvážnět. Tentokrát doopravdy, naplno. Jako bych slyšel rozkvétat růži a následně mi ji někdo přímo před očima setnul rezavou kosou, co teď? Blues? Rock’n’roll? Kdyby ještě zrychlil, chytnou mu pod rukama klapky v přímém přenosu. Co by na to asi řekl rychlík Jerry Lee Lewis? Tahle hra není žádnou exhibicí, ale dokonale synchronizovaným organismem, na takovou techniku a práci s tempem neexistuje odpovídající adjektivum. Žánr? Jakýkoliv. Experimentální klasika. Spíš než v koncertní síni si připadáte jako v odbavovací hale na hlaváku, kde zurčí cvrkot všední existence a v mikropříbězích náhodně kolemjdoucích se odehrává všechen život. Když se v průběhu koncertu zřítí asi polovina baru, s protagonistou to ani nehne. Soustředěná mimika, pohyb rtů a podupávající nohy, které za ten večer musely „nachodit“ kilometry, napovídají, že hudbou žije každá buňka v těle (ne)obyčejného chlápka od vedle. Na pódiu si počíná neskutečně skromně, nepokouší se o krkolomně nadrcené zdvořilostní české fráze, nechává za sebe mluvit svou hudbu. Komunikuje skrze nástroj. S publikem, se světem okolo i sám se sebou.

Minimalismus s osamocenými vyklepávanými tóny v závěru připomene Thomase Newmana a jeho filmové soundtracky, cestou do zákulisí šeptne mistr do mikrofonu zády k publiku: „Thank you very much.“ Zasloužený potlesk nebere konce, přídavek je nevyhnutelný. Tím ale večer nekončí. A jásot obecenstva jakbysmet. Pán klaviatury sice opět mizí ze scény, ale za chvíli na nás zpod tmavé opony laškovně bafne, usmívá se a na oko předstírá ofuky, jako že to přece nemůžeme myslet vážně. Myslíme. A pokud jde o mě, tohle bych mohl poslouchat donekonečna. Pan Petrof, jehož černé křídlo bylo po celý večer Johnovým oddaným sparingpartnerem, by měl radost.

Info

John Medeski (usa)
5. 10. 2013, Jazz Tibet Club, Olomouc

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Z predátora obětí. A naopak (Panthera, 420PEOPLE)

redakce 11.09.2019

Pět šelem v kleci pomalu krouží a soustředěně, hladově vyhlíží. Přichází Panthera...

Netančilo se: HTRK

redakce 09.09.2019

Začalo to drtivým duněním pomalých basů. Kytara jen probleskovala, zpěv se blížil spodní hranici slyšitelnosti. Tak HTRK znít neměli...

Neobyčejně obyčejná Courtney Barnett

redakce 07.09.2019

Sebeironická vypravěčka i zuřivá punkerka. Ultrasympatická bytost, s níž byste moc rádi strávili noc. A spíš než co jiného tím mám na mysli...

Ty už odcházíš? (Courtney Barnett)

redakce 07.09.2019

To není její věta, neodpustila jsem si říct nahlas. Patří snad Carrie Fischer a mně se příčí, když je cizí věta tou nejzajímavější částí textu...

V tempu. Ariana Grande

redakce 06.09.2019

Průhledná ledvinka za osm dolarů, se stejnou cenovkou průhledná taška i kabelka. Nad nabídkou oficiálního webshopu s merchandise Ariany Grande se nelze než pousmát.

Ve spleti harfy, na pláni cella: Mary Lattimore, Julia Kent

redakce 06.09.2019

Svým oblíbeným vtipem uváděla americká harfenistka Mary Lattimore kompozici nazvanou The Warm Shoulder, prý romantickou.

Jiná opera, jiné zvuky: Ostravské dny 2019

redakce 02.09.2019

Když Morton Feldman oslovil Samuela Becketta s žádostí o libreto, oba se okamžitě shodli na tom, že operu nesnáší. Úměrně tomu v Neither absentuje většina jejích specifik, například děj.

Magická krajina blikající žárovky (Aluk Todolo)

redakce 30.08.2019

Aluk Todolo aneb jak z mála vydolovat hodně. Platí to o jejich hudbě, platí to i o vizuální stránce koncertu. A sklepní ráj Underdogs' tomu dal ideální prostor.

Tohle není jen další písničkář (Hozier)

redakce 29.08.2019

Když zazní rozvážná Talk z letošní desky, v duchu si říkám „To je ono! Právě za to ho mám ráda – za ty temné polohy, z nichž mrazí v zádech“.

Acidová bouře The Warlocks

redakce 29.08.2019

Už během prvních tónů písně Disfigured Figure z nového alba Mean Machine Music bylo zřejmé, že nepřivezli žádný hippie oceánský zefír z minulých let...