Články / Reporty

Rachmaninov z hlavního nádraží (John Medeski)

Rachmaninov z hlavního nádraží (John Medeski)

Shaqualyck | Články / Reporty | 08.10.2013

Po čertech stylový prostor olomouckého Jazz Tibet Clubu hostil v sobotu večer velké jméno. Zaoceánský klavírní virtuos John Medeski přilákal hezkých pár desítek diváků a své pověsti světové extratřídy nezůstal nic dlužen. Mimořádně sympatická mi přišla převaha starších ročníků v publiku, taky kdo říkal, že koncerty dnes patří pouze omladině? Něco málo před půl devátou se obsypané stolečky i schodiště dočkaly. Mistr se vynořil zpoza černého závěsu, nenápadně, jako by šel náhodou kolem. S sebou si nesl PETku s vodou a hadřík na pot a hleny. Je říjen a chřipkové viry evidentně kašlou na to, že máte večer koncert pro plný klub. Přišel sám, bez spoluhráčů, bez mašinek. Jen muž a jeho klavír.

S vysokým čelem, zastřižen na dva milimetry a zachumlán do omšelého saka, usedá ke stroji. Začíná zlehka, melancholicky, hezky pianko. Pod prsty se mu loudavě zhmotňuje podzim, Každý veselejší zvuk okamžitě nalézá protiváhu v pochmurné vážnosti. Obraceče not netřeba, John hraje naslepo. Pravidelná nahodilost však není dílem improvizace na bázi free jazzu, každý tón tu má své místo. Občas nesměle vystrčí růžky optimistická melodie, ale jen proto, aby vzápětí zmizela pod tmavou dekou ve tvaru basového klíče. Smutná krása, říkám si. Elegantní, vyklidněná, a přesto pořád nesmírně živoucí. Jestli máte rádi Chicka Coreu, musíte milovat Johna Medeskiho. Kdybych neviděl, že má jen dvě ruce, myslel bych si, že místo něj hraje chobotnice. První kus trvá snad patnáct minut. Atmosféra nemá chybu, někteří zapomínají na orosené sklenice před sebou a veškerou pozornost věnují mágovi na scéně.

Rozvolněnou náladovku záhy střídá o poznání energičtější poklona Rayi Charlesovi a výlet do světa soulu a oldschoolového r’n’b. Zvuk nabírá na intenzitě. Ne nadlouho, pojďme na několik okamžiků opět zvážnět. Tentokrát doopravdy, naplno. Jako bych slyšel rozkvétat růži a následně mi ji někdo přímo před očima setnul rezavou kosou, co teď? Blues? Rock’n’roll? Kdyby ještě zrychlil, chytnou mu pod rukama klapky v přímém přenosu. Co by na to asi řekl rychlík Jerry Lee Lewis? Tahle hra není žádnou exhibicí, ale dokonale synchronizovaným organismem, na takovou techniku a práci s tempem neexistuje odpovídající adjektivum. Žánr? Jakýkoliv. Experimentální klasika. Spíš než v koncertní síni si připadáte jako v odbavovací hale na hlaváku, kde zurčí cvrkot všední existence a v mikropříbězích náhodně kolemjdoucích se odehrává všechen život. Když se v průběhu koncertu zřítí asi polovina baru, s protagonistou to ani nehne. Soustředěná mimika, pohyb rtů a podupávající nohy, které za ten večer musely „nachodit“ kilometry, napovídají, že hudbou žije každá buňka v těle (ne)obyčejného chlápka od vedle. Na pódiu si počíná neskutečně skromně, nepokouší se o krkolomně nadrcené zdvořilostní české fráze, nechává za sebe mluvit svou hudbu. Komunikuje skrze nástroj. S publikem, se světem okolo i sám se sebou.

Minimalismus s osamocenými vyklepávanými tóny v závěru připomene Thomase Newmana a jeho filmové soundtracky, cestou do zákulisí šeptne mistr do mikrofonu zády k publiku: „Thank you very much.“ Zasloužený potlesk nebere konce, přídavek je nevyhnutelný. Tím ale večer nekončí. A jásot obecenstva jakbysmet. Pán klaviatury sice opět mizí ze scény, ale za chvíli na nás zpod tmavé opony laškovně bafne, usmívá se a na oko předstírá ofuky, jako že to přece nemůžeme myslet vážně. Myslíme. A pokud jde o mě, tohle bych mohl poslouchat donekonečna. Pan Petrof, jehož černé křídlo bylo po celý večer Johnovým oddaným sparingpartnerem, by měl radost.

Info

John Medeski (usa)
5. 10. 2013, Jazz Tibet Club, Olomouc

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Cesta Kataríny Málikové k Prophetu

Vadim Petrov 24.01.2020

Máliková se ráda oddává experimentování s vybavením a o drum machines dokáže vyprávět se zapálením jako málokdo.

Jazz dvou kontinentů (Jorge Rossy Vibes Quintet)

David Bláha 20.01.2020

Úvodní melodie připomene tvorbu Thelonia Monka, což vlastně vypovídá i o celém výrazu a zvuku, který skupina vytváří...

Sub Focus – kdo chodí na starý djs?

Vadim Petrov 19.01.2020

Sub Focus nastoupí, potřese Bifidovi rukou a vypálí Rock It v double dropu s Take You Higher od Wilkinsona, synergické double dropy padají jeden za druhým téměř bez ustání.

Povolený sentiment na Balkáně (Božo Vrećo)

Ana Fligić 31.12.2019

Typické dlouhé vlasy, dramatický make-up, plnovous, elegantní, nejčastěji vlastnoručně navržené šaty, vysoké podpatky. Sevdah v Bělehradu.

Něco mezi (J.I.D)

Daniel Nádler 23.12.2019

Nevím, jestli zrovna tahle situace mu dodala kuráž nebo co se v něm zlomilo, ale pak bylo všechno jinak.

Náboženství: Island (Árstíðir)

Aneta Kohoutová 16.12.2019

Celým večerem se nese velký důraz na kořeny a pospolitost, chvílemi se v téhle situaci cítím trochu stísněně jako na sektářském kázání, do poznámek si píšu - guru feeling.

Bert & Friends jsou SUPR

Andrea Bodnárová 14.12.2019

Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.