Radio FMz: Novinky od Dannyho L Harlea, Fontaines D.C. a Shearwater

Vracíme se s rubrikou Radio FMz, která vyhledává zajímavé tracky z uplnynulého týdne. A výběr je to velmi rozmanitý. Nesmí chybět hyperpop, kterému jsme věnovali i březnové číslo Full Moonu, ani pozvánka na koncert postpunkových Fontaines D.C. A zabrousíme i k psychedelickému folku od Shearwater. Nalaďte se!

Danny L Harle & DJ Danny - Take My Heart Away (Yasutaka Nakata Remix)
Že už hyperpop nemůže být eklektičtější? K březnovému hyperpopovému číslu Full Moonu vyšla nejen očekávaná deska Charli XCX – Crash, ale také remixové album Harlecore britského producenta Dannyho L Harlea, kterému předcházely remixové singly od polské producentky VTSS a kalifornského producenta Lila Texase, který si vzal na feat hned Pussy Riot. Doporučujeme okusit (nejen) track od japonského elektropopového producenta Yasutakyho Nakaty, který byl mimojiné velkou inspirací i pro Sophie. Dojde na gabber i vyhrávku, kterou byste s klidem dali jako podklad k filmu od studia Ghibli. Kawaii sound!

Fontaines D.C. – Skinty Fia
Ty jelene! Nevím, jestli se takhle dá z irštiny přeložit název čerstvého singlu Fontaines D.C. Skinty Fia, který předznamenává vydání stejnojmenné třetí desky. Takto kapelu pohoršuje, jak jsou povrchně Irové vnímáni za hranicemi – o tom, jak je občas nahovno být Ir v Londýně, si třeba frontman Grian Chatten postěžoval reportérce Rolling Stone. V klipu k nové skladbě se motá na dekadentním večírku kolem různých podivných tvorů a vypadá při tom jako postava Iana Somerhaldera z Upířích deníků. Nemusí ani pít krev, jeho monotónní říkanky a fešácký oblek v mihotajících se světýlkách mě zhypnotizovaly dost. Bude to stejné v neděli v pražské Roxy a v pondělí na brněnské Flédě? Doufám. Jen opatrně s drogama.

Shearwater - Xenarthran
„Ušli tisíce mil na svých tenkých nožkách, s dlouhými nosy až k zemi, trmáceli se do cizí krajiny plné neznámých nebezpečí...,“ píše Jonathan Meiburg, frontman skupiny Shearwater k nové písničce věnované savcům z řádu chudozobí. Poněkud zvláštní téma, že, i na psychedelické folkaře, kteří chystají desku po šesti letech. Jejich tvorba byla vždycky mimo mé empatické možnosti, ovšem tenhle singl je pohlcující možná i tím, že jde o metaforu. Myslím na dlouhé pochody lidských karavan putujících z amerického východu přes Skalisté hory do Oregonu, ty měly nožičky ještě tenčí. „Tato píseň a Emilyino děsivé video nejsou přesně o pásovcích, ale o tom, jak si prorazit cestu temnými prostory hrozivého, ale stále velmi krásného světa.“ Na konci uslyšíte guyanské vřešťany, nejlepší.