Články / Reporty

Radostné osahávání s Ventolinem

Radostné osahávání s Ventolinem

blueskin | Články / Reporty | 07.10.2017

Letošní podzim stráví Ventolin více na cestách než doma v Lysé nad Labem. Turné k jeho aktuální desce Vitajte zahrnuje 21 zastávek a skončí až těsně před Štědrým dnem. I tohle nasazení ukazuje, jak vážně to David Doubek se svým hudebním projektem myslí. Jeho přerod ze zábavného klauna české alternativně-elektronické scény v přemýšlivého umělce reflektujícího okolní svět způsobem, jaký by byl u něj dřív nemyslitelný, považuju za jedno z nejpříjemnějších hudebních překvapení letošního roku. Pozoruhodné přitom je, že tohle zvážnění neproběhlo na úkor Ventolinovy lákavé výstřednosti, kterou si v minulosti udělal jméno. Zábavná funkce v jeho tvorbě zůstala, pouze byla obohacena o nový rozměr.

Těžko říct, kolik návštěvníků pražského křtu alba Vitajte zrovna o tomhle přemýšlelo, pokud vůbec novou desku slyšeli. Přece jen byla tou dobou na světě jen něco přes dva týdny. Každopádně se lidí přišlo do smíchovské MeetFactory podívat požehnaně. Nebylo sice vyprodáno jako o den později v Brně, i tak ale bývalá hala Inwaldovy sklárny praskala ve švech. V porovnání s nedávným koncertem Forest Swords, kdy bylo pódium předsunuto prakticky na úroveň baru, se šlo tentokrát na samou hranici kapacity sálu. Patrioti tuzemské alternativy mohli být tímhle důkazem její životnosti oprávněně nadšeni.

Večer zahajovala Johana Novotná se svým “rural popovým” projektem Johuš Matuš. Novotná je typem hudebnice, která se zabydlela tak blízko samotného okraje hudebního světa, že si nemůžete být zcela jisti, nakolik lze její tvorbu vůbec brát vážně. Do zručně vytvořených abletonových základů zpívá velmi nejistě intonujícím hlasem písničky, jejichž základem jsou efemérie typu náhodně zaslechnutého rozhovoru, hlášky z facebookového messengeru a podobně. Ze stejného hudebního vesmíru pocházející duo Čokovoko je oproti Novotné tryskajícím zřídlem muzikality. Přesto se i tady najdou momenty, kdy se váhy mezi trapností a genialitou převáží k tomu druhému - třeba když v závěrečné skladbě Slepice ubývaj s létem opakovala Novotná titulní mantru a zakončila ji větou: “Tak proč tu ještě jsem?”

Serióznější hudby se návštěvníci doškali až s druhým vystupujícím, olomouckým technařem Françoisem Svalisem. Ve svých studiových skladbách se Svalis (v civilu David Pospíšil) slyšitelně inspiruje organickou elektronikou lidí, jako je Jon Hopkins, což je kredit, který mu zřejmě počátkem roku vynesl i Divokou kartu ve Startéru Radia Wave. Naživo ovšem jeho hudba získává úplně jiné grády a energií se blíží modulárním techno jamům takového HRTL. Kromě syntezátorů Pospíšil hojně využívá prstové bubnování, což z jeho vystoupení dělá i vizuálně zajímavou podívanou. O jeho nasazení svědčí i fakt, že mu právě bicí modul sjel během koncertu ze stojanu.

fotogalerie z koncertu tady

Tato nehoda svým způsobem předznamenala set hlavní hvězdy večera. O nástrojích používaných v elektronické hudbě se často říká, že občas hrajete vy na ně a jindy zase ony na vás. Oproti tradičním hudebním nástrojům vede práce s nimi k leckdy nepředvídatelným výsledkům a záleží na zručnosti daného hudebníka, jak se s tímto prvkem náhody dokáže vypořádat. Ventolin patří k lidem, kteří jsou se svým nástrojovým parkem srostlí, přesto se ani jemu tu a tam nějaká ta vzpoura strojů nevyhne. Během pražského koncertu se tak zdálo, že zejména obstarožně vypadající oscilátor si žije zcela vlastním životem.

Oproti deskám tak byla živá podoba skladeb méně propracovaná, na druhé straně však stávající setup umožňuje Ventolinovi rozvíjet kostru skladeb podle aktuální nálady. Nejvíc patrné to bylo u starších tracků, jako je hitovka Sovy. U novějšího materiálu bylo znát, že si ho Doubek teprve osahává a učí se pracovat s jeho živou podobou. Není proto vyloučené, že v závěru aktuálního turné nabydou skladby z Vitajte úplně jiné podoby. Během koncertu přehrál Ventolin nové album úplně celé, z dřívějška zahrál kromě Sov vlastně jen tři tracky - Totem, Veverky, Bobřík strachu. Až na ono menší sžití s novým materiálem nebyl mezi starší a současnou tvorbou žádný velký rozdíl, což jen dokazuje úvodní tezi o kontinuitě Ventolinovy hudby.

Doubek byl viditelně dojatý přijetím, jakého se mu v MeetFactory dostalo. Návštěvníkům přízeň vrchovatě vrátil energetickým setem, při kterém došlo i na obvyklou gymnastiku zpestřenou divokým bubnováním do torza bicí soupravy. Není divu, že Ventolina v promotextu k jeho vystoupení na katovické festivalu Tauron Nowa Muzyka označili slovy zwierzę sceniczne. Lepší vyjádření toho, co se při křtu dělo, nenajdete. A zápory? Snad jen neustálé přecházení členů ochranky klubu po pódiu. Leda že by věděli o nějakém nebezpečí, které k návštěvníkům přes všechnu tu zábavu nedolehlo.

Info

Ventolin + François Svalis + Johuš Matuš
4. 10. 2017, MeetFactory, Praha

foto © Romana Kovácsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Pro tělo, duši i bránici (Respect Festival 2021)

Akana 31.08.2021

A protože zlověstné předpovědi o dešti a zimě se zdaleka nenaplnily, Respect byl opět kouzelným setkáním s pestrou hudbou a přátelskými lidmi, na jaké jsme už léta zvyklí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Ne!)

Veronika Havlová, Viktor Palák 31.08.2021

Tentokrát se Anna ujala i jedné ze dvou hlavních rolí v příběhu dvojice, která si během zhruba šesti let, co ji sledujeme, projde takovou vlastní vztahovou křížovou cestou.

KVIFF 2021: Na cestě a Memoria

Lukáš Masner 29.08.2021

Patrně mým největším favoritem letošního ročníku bylo iránské drama Na cestě sedmatřicetiletého debutanta Panaha Panahiho.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Atlas ptáků)

Veronika Havlová, Viktor Palák 29.08.2021

Před třemi lety dostal Olmo Omerzu ve Varech za svůj film Všechno bude cenu za režii, teď se vrátil do hlavní soutěže s příběhem patriarchy...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace