Články / Reporty

Radostné osahávání s Ventolinem

Radostné osahávání s Ventolinem

blueskin | Články / Reporty | 07.10.2017

Letošní podzim stráví Ventolin více na cestách než doma v Lysé nad Labem. Turné k jeho aktuální desce Vitajte zahrnuje 21 zastávek a skončí až těsně před Štědrým dnem. I tohle nasazení ukazuje, jak vážně to David Doubek se svým hudebním projektem myslí. Jeho přerod ze zábavného klauna české alternativně-elektronické scény v přemýšlivého umělce reflektujícího okolní svět způsobem, jaký by byl u něj dřív nemyslitelný, považuju za jedno z nejpříjemnějších hudebních překvapení letošního roku. Pozoruhodné přitom je, že tohle zvážnění neproběhlo na úkor Ventolinovy lákavé výstřednosti, kterou si v minulosti udělal jméno. Zábavná funkce v jeho tvorbě zůstala, pouze byla obohacena o nový rozměr.

Těžko říct, kolik návštěvníků pražského křtu alba Vitajte zrovna o tomhle přemýšlelo, pokud vůbec novou desku slyšeli. Přece jen byla tou dobou na světě jen něco přes dva týdny. Každopádně se lidí přišlo do smíchovské MeetFactory podívat požehnaně. Nebylo sice vyprodáno jako o den později v Brně, i tak ale bývalá hala Inwaldovy sklárny praskala ve švech. V porovnání s nedávným koncertem Forest Swords, kdy bylo pódium předsunuto prakticky na úroveň baru, se šlo tentokrát na samou hranici kapacity sálu. Patrioti tuzemské alternativy mohli být tímhle důkazem její životnosti oprávněně nadšeni.

Večer zahajovala Johana Novotná se svým “rural popovým” projektem Johuš Matuš. Novotná je typem hudebnice, která se zabydlela tak blízko samotného okraje hudebního světa, že si nemůžete být zcela jisti, nakolik lze její tvorbu vůbec brát vážně. Do zručně vytvořených abletonových základů zpívá velmi nejistě intonujícím hlasem písničky, jejichž základem jsou efemérie typu náhodně zaslechnutého rozhovoru, hlášky z facebookového messengeru a podobně. Ze stejného hudebního vesmíru pocházející duo Čokovoko je oproti Novotné tryskajícím zřídlem muzikality. Přesto se i tady najdou momenty, kdy se váhy mezi trapností a genialitou převáží k tomu druhému - třeba když v závěrečné skladbě Slepice ubývaj s létem opakovala Novotná titulní mantru a zakončila ji větou: “Tak proč tu ještě jsem?”

Serióznější hudby se návštěvníci doškali až s druhým vystupujícím, olomouckým technařem Françoisem Svalisem. Ve svých studiových skladbách se Svalis (v civilu David Pospíšil) slyšitelně inspiruje organickou elektronikou lidí, jako je Jon Hopkins, což je kredit, který mu zřejmě počátkem roku vynesl i Divokou kartu ve Startéru Radia Wave. Naživo ovšem jeho hudba získává úplně jiné grády a energií se blíží modulárním techno jamům takového HRTL. Kromě syntezátorů Pospíšil hojně využívá prstové bubnování, což z jeho vystoupení dělá i vizuálně zajímavou podívanou. O jeho nasazení svědčí i fakt, že mu právě bicí modul sjel během koncertu ze stojanu.

fotogalerie z koncertu tady

Tato nehoda svým způsobem předznamenala set hlavní hvězdy večera. O nástrojích používaných v elektronické hudbě se často říká, že občas hrajete vy na ně a jindy zase ony na vás. Oproti tradičním hudebním nástrojům vede práce s nimi k leckdy nepředvídatelným výsledkům a záleží na zručnosti daného hudebníka, jak se s tímto prvkem náhody dokáže vypořádat. Ventolin patří k lidem, kteří jsou se svým nástrojovým parkem srostlí, přesto se ani jemu tu a tam nějaká ta vzpoura strojů nevyhne. Během pražského koncertu se tak zdálo, že zejména obstarožně vypadající oscilátor si žije zcela vlastním životem.

Oproti deskám tak byla živá podoba skladeb méně propracovaná, na druhé straně však stávající setup umožňuje Ventolinovi rozvíjet kostru skladeb podle aktuální nálady. Nejvíc patrné to bylo u starších tracků, jako je hitovka Sovy. U novějšího materiálu bylo znát, že si ho Doubek teprve osahává a učí se pracovat s jeho živou podobou. Není proto vyloučené, že v závěru aktuálního turné nabydou skladby z Vitajte úplně jiné podoby. Během koncertu přehrál Ventolin nové album úplně celé, z dřívějška zahrál kromě Sov vlastně jen tři tracky - Totem, Veverky, Bobřík strachu. Až na ono menší sžití s novým materiálem nebyl mezi starší a současnou tvorbou žádný velký rozdíl, což jen dokazuje úvodní tezi o kontinuitě Ventolinovy hudby.

Doubek byl viditelně dojatý přijetím, jakého se mu v MeetFactory dostalo. Návštěvníkům přízeň vrchovatě vrátil energetickým setem, při kterém došlo i na obvyklou gymnastiku zpestřenou divokým bubnováním do torza bicí soupravy. Není divu, že Ventolina v promotextu k jeho vystoupení na katovické festivalu Tauron Nowa Muzyka označili slovy zwierzę sceniczne. Lepší vyjádření toho, co se při křtu dělo, nenajdete. A zápory? Snad jen neustálé přecházení členů ochranky klubu po pódiu. Leda že by věděli o nějakém nebezpečí, které k návštěvníkům přes všechnu tu zábavu nedolehlo.

Info

Ventolin + François Svalis + Johuš Matuš
4. 10. 2017, MeetFactory, Praha

foto © Romana Kovácsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.