Články / Reporty

Radostné osahávání s Ventolinem

Radostné osahávání s Ventolinem

blueskin | Články / Reporty | 07.10.2017

Letošní podzim stráví Ventolin více na cestách než doma v Lysé nad Labem. Turné k jeho aktuální desce Vitajte zahrnuje 21 zastávek a skončí až těsně před Štědrým dnem. I tohle nasazení ukazuje, jak vážně to David Doubek se svým hudebním projektem myslí. Jeho přerod ze zábavného klauna české alternativně-elektronické scény v přemýšlivého umělce reflektujícího okolní svět způsobem, jaký by byl u něj dřív nemyslitelný, považuju za jedno z nejpříjemnějších hudebních překvapení letošního roku. Pozoruhodné přitom je, že tohle zvážnění neproběhlo na úkor Ventolinovy lákavé výstřednosti, kterou si v minulosti udělal jméno. Zábavná funkce v jeho tvorbě zůstala, pouze byla obohacena o nový rozměr.

Těžko říct, kolik návštěvníků pražského křtu alba Vitajte zrovna o tomhle přemýšlelo, pokud vůbec novou desku slyšeli. Přece jen byla tou dobou na světě jen něco přes dva týdny. Každopádně se lidí přišlo do smíchovské MeetFactory podívat požehnaně. Nebylo sice vyprodáno jako o den později v Brně, i tak ale bývalá hala Inwaldovy sklárny praskala ve švech. V porovnání s nedávným koncertem Forest Swords, kdy bylo pódium předsunuto prakticky na úroveň baru, se šlo tentokrát na samou hranici kapacity sálu. Patrioti tuzemské alternativy mohli být tímhle důkazem její životnosti oprávněně nadšeni.

Večer zahajovala Johana Novotná se svým “rural popovým” projektem Johuš Matuš. Novotná je typem hudebnice, která se zabydlela tak blízko samotného okraje hudebního světa, že si nemůžete být zcela jisti, nakolik lze její tvorbu vůbec brát vážně. Do zručně vytvořených abletonových základů zpívá velmi nejistě intonujícím hlasem písničky, jejichž základem jsou efemérie typu náhodně zaslechnutého rozhovoru, hlášky z facebookového messengeru a podobně. Ze stejného hudebního vesmíru pocházející duo Čokovoko je oproti Novotné tryskajícím zřídlem muzikality. Přesto se i tady najdou momenty, kdy se váhy mezi trapností a genialitou převáží k tomu druhému - třeba když v závěrečné skladbě Slepice ubývaj s létem opakovala Novotná titulní mantru a zakončila ji větou: “Tak proč tu ještě jsem?”

Serióznější hudby se návštěvníci doškali až s druhým vystupujícím, olomouckým technařem Françoisem Svalisem. Ve svých studiových skladbách se Svalis (v civilu David Pospíšil) slyšitelně inspiruje organickou elektronikou lidí, jako je Jon Hopkins, což je kredit, který mu zřejmě počátkem roku vynesl i Divokou kartu ve Startéru Radia Wave. Naživo ovšem jeho hudba získává úplně jiné grády a energií se blíží modulárním techno jamům takového HRTL. Kromě syntezátorů Pospíšil hojně využívá prstové bubnování, což z jeho vystoupení dělá i vizuálně zajímavou podívanou. O jeho nasazení svědčí i fakt, že mu právě bicí modul sjel během koncertu ze stojanu.

fotogalerie z koncertu tady

Tato nehoda svým způsobem předznamenala set hlavní hvězdy večera. O nástrojích používaných v elektronické hudbě se často říká, že občas hrajete vy na ně a jindy zase ony na vás. Oproti tradičním hudebním nástrojům vede práce s nimi k leckdy nepředvídatelným výsledkům a záleží na zručnosti daného hudebníka, jak se s tímto prvkem náhody dokáže vypořádat. Ventolin patří k lidem, kteří jsou se svým nástrojovým parkem srostlí, přesto se ani jemu tu a tam nějaká ta vzpoura strojů nevyhne. Během pražského koncertu se tak zdálo, že zejména obstarožně vypadající oscilátor si žije zcela vlastním životem.

Oproti deskám tak byla živá podoba skladeb méně propracovaná, na druhé straně však stávající setup umožňuje Ventolinovi rozvíjet kostru skladeb podle aktuální nálady. Nejvíc patrné to bylo u starších tracků, jako je hitovka Sovy. U novějšího materiálu bylo znát, že si ho Doubek teprve osahává a učí se pracovat s jeho živou podobou. Není proto vyloučené, že v závěru aktuálního turné nabydou skladby z Vitajte úplně jiné podoby. Během koncertu přehrál Ventolin nové album úplně celé, z dřívějška zahrál kromě Sov vlastně jen tři tracky - Totem, Veverky, Bobřík strachu. Až na ono menší sžití s novým materiálem nebyl mezi starší a současnou tvorbou žádný velký rozdíl, což jen dokazuje úvodní tezi o kontinuitě Ventolinovy hudby.

Doubek byl viditelně dojatý přijetím, jakého se mu v MeetFactory dostalo. Návštěvníkům přízeň vrchovatě vrátil energetickým setem, při kterém došlo i na obvyklou gymnastiku zpestřenou divokým bubnováním do torza bicí soupravy. Není divu, že Ventolina v promotextu k jeho vystoupení na katovické festivalu Tauron Nowa Muzyka označili slovy zwierzę sceniczne. Lepší vyjádření toho, co se při křtu dělo, nenajdete. A zápory? Snad jen neustálé přecházení členů ochranky klubu po pódiu. Leda že by věděli o nějakém nebezpečí, které k návštěvníkům přes všechnu tu zábavu nedolehlo.

Info

Ventolin + François Svalis + Johuš Matuš
4. 10. 2017, MeetFactory, Praha

foto © Romana Kovácsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...

Contempuls 2019: Formy pro emoce (Ascolta, Satoko Inoue)

Jan Starý 26.11.2019

Kombinování médií je velkým tématem dneška, jen výjimečně je ovšem takto dotažené, smysluplné a působivé.

Nedělní chvilka s Kadebostany

Adéla Poláková 26.11.2019

Zpěvačka Kristina Jakovleva se upřeně dívá do dálky a přísný výraz skupiny podtrhuje podsaditý pozounista Ross Butcher svými výraznými sóly.

Zralá romantika Marka Lanegana

Akana 22.11.2019

Kapela zvolnila s táhlou Bleeding Muddy Water, která připomněla, jak lehce se v Laneganově tvorbě prolíná postpunkový odkaz s temně bluesovou romantikou amerických dálav.

Tell me it’s love, tell me it’s real (Cigarettes After Sex)

Dominik Polívka 22.11.2019

„Vždycky sem si myslel, že to zpívá ženská,“ baví se ve frontě před klubem Roxy mladý pár, jeden z mnoha toho večera.

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková 21.11.2019

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.