Články / Profily/retro

Rastaman a bílý muž na stejné vlně (Zea & King Ayisoba)

Rastaman a bílý muž na stejné vlně (Zea & King Ayisoba)

Anna Mašátová | Články / Profily/retro | 13.06.2013

Šestnáctý ročník největší tuzemské přehlídky world music, festival Respect, se sice přesouvá z ostrova do bezpečí kopce, program však naštěstí zůstal nezměněn. O hvězdy z celého světa nebude nouze, pokud však nemáte dostatek času, doražte alespoň v sobotu večer. Na pódiu to totiž rozjedou spříznění muzikanti, kteří na Ladronku zavítají v rámci svého evropského turné – nizozemský projekt Zea a ghanská star King Ayisoba.

Až začne chvíli po půl osmé šraml vycházející z krabiček Arnolda de Boera, možná se budete divit, co dělá na world music festivalu. Nicméně věřte, že by si se svými kumpány z holandské punkové kapely The Ex zasloužili pomník za přínos a šíření africké lidové hudby. Založili totiž vlastní label TERP specializovaný právě na vydávání afrických umělců. Návštěvníci festivalu si jistě vzpomenou na jejich výborné vystoupení přede dvěma lety se saxofonistou Getatchewem Mekuriou. Sympaťák de Boer tentokrát představí svůj amsterdamským one man breakpop. Zea je značně šílená směska world music, rocku, popu, punku s více než širokou škálou podivných zvuků, vyluzovaných pouze na kytaru a elektro hračky. Afrika se nejen zhusta prolíná de Boerovou tvorbou, jeho láska k černému kontinentu se odrazila i v tom, že vydal kazetu určenou speciálně pro etiopský trh, kde slovo CD či vinyl mnohdy ani neznají. Zea se objevil na pódiích od Roskilde po Etiopii a Kinga si vzal v Evropě tak trochu pod ochranná křídla.

King Ayisoba ale není nějaká nula, která potřebuje zastání. Ghanská jednička se přes pět let drží neochvějně na předních příčkách tamních žebříčků i prodejů alb. V kosmopolitním prostředí jeho západoafrické vlasti naleznete asi všechny hudební styly, pokud je však pro Ghanu něco příznačné, pak je to highlife a z něj vycházející hiplife. Zatímco pro prvně jmenovaný styl jsou typické jazzové dechy a kytary a vznikl téměř před sto lety, hiplife se zrodil nedávno. Ovlivněn jak highlifem, tak dancehallem, reggae a hip hopem, probublal na hudební scénu někdy v devadesátých letech. A právě King je zástupcem nové hudební scény, do které sám vnesl ještě větší náboj. Hraje na kologo, dvoustrunný instrument pocházející ze severu země, který si osvojil po smrti svého dědečka, vášnivého kologského hráče. Ayisoba s sebou nástroj nosil všude, zprvu brnkal kravám na pastvě, aby pak navzdory své rodině vystupoval na trzích, slavnostech či pohřbech, až se rozhodl expandovat do vzdálenějších míst. Stal se členem kapely hiplifera Terryho Bonchaka a po jeho smrti se vydal na sólovou dráhu. Prozatím natočil dvě desky – Modern Ghanians a Africa a do Evropy přijíždí propagovat nové LP vydané na de Boerově labelu Makkum Records. Melodické tóny tradičních nástrojů jdou překvapivě dobře dohromady s chytlavými basovými linkami a tanečními beaty, vše kořeněné Kingovým chraplákem. Píseň I Want to See You My Father, nabádající otce, aby vzal rozum do hrsti, přestal si kupovat ženský a věnoval se svému synovi, se stala hitem, který zná v Ghaně každé malé dítě.

Vtipné, syrové, aktuální a velmi osobní texty s velkou dávkou imaginace zpívá většinou v angličtině, kterou prokládá vlastními jazyky twi a frafra. Omladina ho miluje ještě z jiného důvodu. Otevřeně se přiznává k častému hulení a prý toho zkonzumuje více než kdokoliv jiný v Ghaně. A o fanynky asi také nemá nouzi – dle portálu ghanamusic.com je otcem pěti dětí, které zplodil se třemi manželkami. Přijďte se přesvědčit na vlastní uši, kam se ubírá africké blues jedenadvacátého století, a nezapomeňte, že čtenáři Full Moonu mají celý festival Respect za tři stovky. Nekupte to.

Info

Respect Festival uvádí:
Zea (nl) + King Ayisoba (gha)
16. 6. 2013 19:40
Ladronka, Praha

www.respectfestival.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hydra, fragmenty dokonalej anarchie

Mimi Filova 11.09.2020

Vo vzduchu sa vznášajú fragmenty bohémstva z minulého storočia, kedy to bolo útočisko umelcov vrátane Henryho Millera, neskôr Davida Gilmoura a Leonarda Cohena.

Full Moon 10: Kult Björk – Homogenic

Lenka Marie 02.07.2020

Já jen vím, že harakiri je správně seppuku a chutná mi senča, ale tohle nějak nehraje.

Pouťové obludárium Toma Waitse

Akana 07.06.2020

O tom, že je album Swordfishtrombones ve Waitsově kariéře zásadním předělem, není třeba dlouze diskutovat.

Vizuální cesta Einstürzende Neubauten

Jan Škop 22.04.2020

Einstürzende Neubauten a jejich vztah k videoklipům a vůbec pohyblivým obrázkům aneb doplňující materiál k hlavnímu tématu aktuálního vydání Full Moonu.

Track týdne: Soccer96 - I Was Gonna Fight Fascism (ft. Alabaster dePlume)

Jiří Špičák 02.04.2020

Jako správný politický track má groove: vzpomeňte si na kultovní revolucionářský motorik Crest milovaných Stereolab a hned vám bude jasné, kde se pohybujeme a kde skončíme.

Ngoni pro třetí tisíciletí (Bassekou Kouyaté)

Akana 25.02.2020

Brilantní instrumentalista se nijak netají snahou oslovit co nejširší spektrum posluchačů a myslí přitom jak na své krajany, tak na západní publikum.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Ženy v angažovaném popu

Aneta Martínková 02.01.2020

V mainstreamovém vnímání bylo boření stereotypů pořád vnímané trochu jako padlé na hlavu. A umělkyně, které se o něj pokoušely... Jeden z nejlepších loňských textů Full Moonu nyní online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Kde se vzal sad boy? (Depresivní pop)

Jiří Špičák 02.01.2020

Citlivý chlapec, plachý introvert. Sad boy. A jeden z nej-textů roku 2019, který vyšel v magazínu Full Moon, nyní online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Padesát let narušování vašeho klidu (Yoko Ono)

Jiří Špičák 02.01.2020

Nevídanou kreativní erupci první poloviny sedmdesátek zakončila Yoko Ono deskou Feeling the Space, píše se v článku, který vybíráme v rámci best of textů Full Moonu. Teď online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Bez růžových brýlí (Ženy v beat generation)

Anna Mašátová 02.01.2020

Své místo v učebnicích literatury si ženy beat generation zatím zcela nenašly a těžko říct, zda se tak stane. Vybraný text z loňského ročníku tištěného Full Moonu online.